Generace JÁ: Proč jsou dnešní dospívající děti tak sebestředné a chybí jim empatie?

Epidemie narcismu je někdy zmiňována v souvislosti s dnešní mladou generací. Jsou to lidé, kteří vyrůstají ve společnosti, která klade velký důraz na individualitu, osobní úspěch a soutěživost. Věci, jako jsou empatie nebo ohled na druhé, se moc nenosí. A tak asi nikoho nepřekvapí výsledky studie, kterou provedl před pár lety tým vědců z univerzity v Michiganu vedený doktorkou Sárou Konrath: dnešní dospívající jsou až o 40 procent méně empatičtí, než byli stejně staří lidé v roce 1980. Podle odbornice vyrůstá generace lidí, kteří patří k těm nejsebevědomějším, nejvíce egocentrickým a individualistickým za poslední dekády.

„Soutěživost a potřeba uspět za každou cenu se vyskytují v současné společnosti mnohem více, než tomu bylo kdykoliv předtím,“ dodává další autor studie Edward O´Brien. Společnost, která osobní úspěch a prosazení se považuje za jednu z nejdůležitějších věcí v životě, je jen jednou z pravděpodobných příčin. Tou další je fakt, že pro tyto děti byly internet a elektronická komunikace součástí jejich života již od narození. Na rozdíl od generace Y, která je reprezentována dnešními dvaceti- až třicetiletými, tito lidé ale nepamatují dobu, kdy tomu tak nebylo.

Mažu si tě!

Velká část jejich společenského života, vztahy a přátelství se odehrávají on-line. Na tom není nic špatného, ovšem jeden aspekt je velice důležitý: nepříjemné věci se dají odstranit jedním kliknutím. Vymazat mohou nepříjemné a dotěrné kamarády, hloupou konverzaci, mohou ignorovat témata, která jim nejsou příjemná, a to všechno mnohem jednodušeji, než by tomu bylo během komunikace tváří v tvář. Je to jako v nějaké počítačové hře. Tyto hry mohou podle odborníků mít na snižující se empatii také podíl: co se mi nelíbí, to vypnu. V reálném životě to tak jednoduché není.

Abychom byli k mladým lidem spravedliví, jde zatím o studii a o teorie a uplatňovat je hned na celou generaci by bylo ukvapené. Každopádně jdou tato zjištění zajímavě ruku v ruce například s tím, že mnozí rodiče tráví s dětmi obecně méně času nebo že ubývá dětí, které čtou knihy, a naopak přibývá těch, které tráví život s elektronikou. A čtení bývá obecně spojováno se schopností „procvičovat“ empatii. Lidé, kteří čtou, zkrátka lépe rozumí druhým. Doktorka Konrath však ze své studie vyvozuje pozitivní závěr: „Pokud zjistíme, že se míra empatie může měnit směrem dolů, určitě se můžeme domnívat, že tomu může být i naopak.“ A je jen na nás, jak s takovou informací naložíme.