Zkušenost ze života líné matky: „Koláče nám dcera pekla už v jedenácti.“
Málokterá matka o sobě hrdě prohlásí, že je líná. Ilona to má jinak. „Jestliže je lenost to, že o víkendech vyspávám do oběda, vařím maximálně jednou týdně, svůj volný čas trávím na nejrůznějších kurzech nebo s přáteli, založila jsem kapelu a nechávám děti skládat ponožky, tak asi líná jsem,“ tvrdila mi s úsměvem, když jsem za ní přijela do malého domku na vesnici.
U Ilony doma vládl trochu chaos, ale zároveň naprostá pohoda. Nádobí sice nebylo umyté a vyprané prádlo leželo na hromadě, ale na stole voněla bábovka a všechny tři děti se usmívaly.
„Bábovku pekla dcera. Naučila jsem ji to v jedenácti a od té doby samozřejmě vymyslela spoustu dalších receptů. A když ji honí mlsná, prostě upeče. Na tom přece není nic divného. Pomáhat musí všichni. Přece po mně nemůže nikdo chtít, abych dělala celé rodině služku nebo otroka! Jsme tým, a tak taky musíme fungovat,“ vysvětlila mi Ilona svou strategii.
Líné matky mají hodnější děti, věřte tomu. Jak je to možné?
Snídaně do postele, svačinový servis, dvacet zájmových kroužků, denně teplé večeře… Jen aby si naši miláčkové připadali jako v bavlnce! Jenže to právě…celý článek
A i když se její dva synové a dcera občas snaží z vynášení odpadků nebo praní prádla vykroutit, nepřipadá jim na tom nic divného. „Zase je s mámou legrace. Chodí s námi na koncerty, do divadla, učí nás fotit, lyžovat… Jestli je líná? To bych neřekl,“ shrnul za všechny sourozence prostřední syn Michal.
Co je pro Ilonu důležité?
- Být odpočatá a mít dost času na svou zábavu. Jinak jsem nespokojená, protivná, a odnáší to celá rodina.
- Dělat s dětmi aktivity, které nás baví všechny. Samozřejmě sem tam protrpím i nezáživné věci (stavění z lega), ale nedělám to moc často.
- Věnovat se manželovi. Děti vědí, že nedělní dopoledne patří mně a tátovi, takže nás neruší. My si můžeme v klidu povídat, polehávat, dívat se na televizi… Cokoli, co právě potřebujeme a chceme. Stejně tak jim připadá normální, když bez nich čas od času vyrazíme na večeři.
- Občas děti rozmazlit. Jasně, že mám někdy chuť jim uvařit tu nejlepší večeři, nakoupit dárky, vzít je do nóbl restaurace a snést jim modré z nebe. Jsou tak úžasné, že si to prostě zaslouží.
- (Ne)nechat je v tom. Tohle je trochu zvláštní kontrast. Nechávám děti, ať si vyřeší svoje problémy, pokud na ně mají sílu. Ale když vidím, že se začínají „topit“, chci, aby věděly, že na to nejsou samy, že jim kdykoli pomůžu.
