Co s dítětem, které neumí prohrávat? Jak na pláč a vztek?

Pláč, vztek, svalování viny na druhé – který rodič by si přál, aby zábavné stolní hry končily takhle? V rodině s dítětem, které neumí prohrávat, je ale právě toto dost časté zakončení "hezkého rodinného večera". Co dělat, aby se dítě naučilo nést prohru? Máte ho vydusit, nebo raději nechat vyhrát?

Snažte se jeho vztek chápat

I když je to pro řadu dospělých jen "blbé pexeso", pro dítě může mít hra v tu chvíli daleko větší význam: možná do ní investovalo maximum a tolik, tolik to chtělo tentokrát dokázat! A teď přišla rána pro jeho sebevědomí. I když prohru provázejí křik, vztek, házení věcmi a obviňování druhých, zkuste ho za to nekárat. V tuhle chvíli to stejně nemá cenu: dítě vás ve své emoci moc nevnímá. Dovolte mu tedy se vyvztekat.

Na svůj hněv má právo

Když se nedaří, zlobíme se všichni. Jen my, dospělí, to dovedeme lépe zvládat a tolik to nedávat najevo. Leckdy bychom ovšem do těch figurek nejraději praštili také, přiznejme si to. O tom, jak zvládáme svůj vztek a pocit nezdaru, si s dítětem můžeme promluvit trochu později.

Ujistěte ho o jeho kvalitách

Každé dítě někdy vybuchne, to je normální. Některé děti jsou ale na výhrách "závislé" víc, některé méně. Ti závislejší jedinci potřebují ujištění, že mají cenu i bez toho, aby ve všem vynikali. Dejte jim najevo, že si jich vážíte za jiné věci, ať jsou si jisti vaší láskou a pozorností.

Domluvte se předem

Aby dítě sneslo svou prohru lépe, pomáhá několik věcí. Třeba hrát hry, ve kterých má šanci vyhrát také ono. Tedy ty, které jsou určeny jeho věku, a ty, ve kterých moc nezáleží na náhodě, jako je to např. u hodu kostkou nebo karet. Zkuste si předem říct, co uděláte, když prohraje: bouchnete do polštáře, zakřičíte, zadupete. Prohra se lépe snáší ve více lidech, můžete pro začátek zkoušet hrát v týmu.

Nehrajte vždycky na plný plyn

Počítejte ale s tím, že všechno půjde po drobných krůčcích. Ještě mnohokrát budete mít chuť dítěti za jeho vzteklé chování vynadat. Můžete si ale říct, že i vy se učíte zvládat tuhle novou situaci. "Na trpělivost a vytrvalost rodičů hodně spoléhám," říká dětský psycholog Václav Mertin. "Současně nezapomínejte na to, že vy dospělí mu jste příkladem.

Ukončení hry bez ohledu na to, jestli jste vyhráli nebo prohráli, by mělo znít: děkuji ti za hru, moc pěkně jsem si zahrál. Kromě toho bych podpořil hry, které nejsou soutěživé, tedy lépe řečeno – hry, ve kterých vyhrají všichni a bezvadně si přitom zahrají. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale u desetiletého bych doporučoval třeba někdy nehrát na plný plyn," říká odborník. Vítězství, výhra a úspěch jsou velmi důležité.