Bylo jim třicet a dítě zatím nechtějí. Jsou normální?

Kdybych se spoléhala na biologické hodiny, určitě bych dítě ještě neměla. Ano, je mi třiatřicet a dítě přišlo tak trochu neplánovaně a nečekaně. Dnes jsem ráda. Ale jak by to dopadlo, kdybych čekala, až mě příroda povolá? Je vůbec obvyklé cítit potřebu mít dítě? A je normální, když hodiny ještě po třicítce netikají?

„Žijeme v době, kdy je velmi sporné, zda ještě umíme slyšet ono pověstné volání přírody. Jestli dokážeme reagovat na přírodní signály,“ domnívá se psycholožka Alena Páchová. Náš život už je totiž podle ní tak vzdálený přírodě, že jen těžko dokážeme dekódovat nějaké její náznaky. „Většina žen se domnívá, že je v tomhle případě zaplaví jakási vlna touhy být matkou,“ popisuje psycholožka. Ale nikdo nikdy nepopsal, jak má přesně tikot biologických hodin vypadat. A jestli vůbec musí přijít.

Touha mít dítě se totiž někdy podle psychologů může převést do racionální roviny. Tedy takové, že netoužíme zplodit dítě kvůli tomu, že si to příroda přeje, ale zkrátka jen proto, že své stáří nechceme mít prázdné. Nebo že cítíme potřebu naplnit partnerský život jiným nábojem. „Do jisté míry v tom hraje roli také naše společnost,“ potvrzuje sociolog Roman Hájek. Bezdětnost je prý totiž stále vnímaná jako určité stigma. Většina společnosti ještě pořád rozhodnutí ženy o tom, že nebude mít dítě, nechápe.

Vsaďte na rozum!

„Mít dítě z racionálních důvodů, tedy z těch, že si řeknu: Je čas ho mít, kdy jindy ho počít než teď, je v podstatě normální,“ říká psycholožka Alena Páchová. A čekat, jestli se ozvou vaše vnitřní hodiny nebo touha po tom mít doma miminko, je podle ní zbytečná.

„Dnešní doba je natolik komplikovaná, že se bez racionálních rozhodnutí neobejdeme. Stavět jen na pocitech je dost rizikové,“ soudí Páchová.

Ano, můžete namítnout, že přece naše matky a babičky rodily okolo dvacátého roku, ale doba, kdy jediným ženským naplněním byla rodina, je přece dávno pryč. Dnešní ženy mají mnohem víc možností – poznávat, cestovat, užívat si. A to je možná ten zásadní důvod, proč mateřství odkládají a s prvním dítětem tolik otálejí.

„Po třicítce jste zralejší, chytřejší, zodpovědnější, dokážete se sama o sebe bez problémů postarat. A v tom je právě ten háček. Čím jste samostatnější a soběstačnější, tím méně jste schopná se přizpůsobovat ostatním, tedy i případnému potomkovi.“ Ženy po třicítce si zkrátka uvědomí, že mít děti s sebou nese i nepopulární věci. Budou se muset omezovat, velkou část energie i prostředků investovat do někoho jiného a nemají vůbec žádnou jistotu, že se jim to vrátí. „Mateřská láska je nepřenosná. Já vám můžu vyprávět, jak je úžasné mít dítě, ale dokud ho vy sama mít nebudete, nedokážete si to představit,“ vysvětluje psycholožka. Takže čekat na nějaké „bim bam“ biologických hodin je zbytečné. Buď do vlaku nasednete, nebo si ho prostě necháte ujet.

Ženy, které vědí, co přesně chtějí...

Mám kolem sebe spoustu kamarádek a známých, které jsou úspěšné, přesně vědí, co udělat ve své kariéře, ve svém vztahu, jak by chtěly bydlet, ale jak přijde řeč na děti, mluví dost nejasně.

Odpovídají: možná, nevím, někdy… Je to normální? Tak především – v psychologii nemáme rádi slovo normální. Jejich reakce jsou úplně přirozené. Nechci říkat, že to tak cítí většina žen, ale významné procento to určitě je.

Cítí to tak hlavně proto, že děti jsou něco, co je nám propůjčené do života. Jsou nám nadělené a my nikdy přesně nevíme, co z nich bude. U partnera nebo práce si můžete kdykoli říct: Já už nechci! a zkrátka ho/ji vyměníte. Ale u dítěte to tak udělat nemůžete. S dětmi nikdy přesně nevíte, jakou cestou jít. Slyšela jsem názor, že ženy zatouží mít dítě teprve, až když vedle sebe mají toho pravého. Je to pravda? Tohle se nedá paušalizovat. Který chlap je správný? Ten, který v nás vzbudí touhu mít dítě? Nemůžeme přece svalovat na svého partnera, že nechceme mít dítě. Který je ten pravý? Ten, který je zodpovědný, nebo ten, jenž vás opravdu baví?

Jak se rozhodnout? 

Podle partnera se naše touha po dítěti opravdu posuzovat nedá. Myslela jsem si, že v tomhle příroda také funguje. Že se zamilujeme a pak zahoříme touhou mít se svou láskou dítě… Děti by člověk měl mít v době, kdy má pocit, že by se o ně byl schopný postarat, a když je má kam přivést. To je ta racionální stránka. A ta druhá je, že máme vedle sebe člověka, se kterým chceme mít dítě, a toužíme, aby mělo jeho geny. V téhle situaci je nejlepší mít dítě. Co když ale tenhle pocit nikdy nenastane? Nemůžeme čekat, až to nastane. V životě nic není ideální. Nemůžeme na to spoléhat. Když se pro dítě rozhodneme z čistě racionálních důvodů, třeba proto, že nás tlačí věk nebo zdravotní stav, není to špatně.

Co byste poradila ženám, které by děti chtěly, jen nevědí, jestli je teď ten správný okamžik?

Mít děti je svobodné rozhodnutí a zároveň závazek na celý život. Člověk by se do toho neměl nutit. Nemít dítě jen proto, že ho má kamarádka. Pokud vnitřně cítíme, že nechceme, tak si je nepořizujeme.