Přiznání matek: Temná tajemství, která se o nás děti nesmějí nikdy dozvědět!
Milujeme je, ale někdy je to náročné víc, než jsme si představovaly Foto: istock.cz
22. února 2020 06:00Rodina navenek jako z reklamy, která ale má nějaké své tajemství? Nic zase tak vzácného. Nemusí jít jen o skutečně ošklivé kostlivce ve skříni, ale i o všelijaké malé průšvihy a ošklivé myšlenky, které rozhodně nejsou k chlubení. A za které se někdy matky stydí...
Neplánované mateřství, neskutečná únava z péče o malé dítě, láska ke kolegovi, neláska k otci dítěte... To všechno a spousta dalších věcí jsou spouštěči stavů, o nichž matky se svými dětmi nemluví. A nikdy to nechtějí změnit.
V našem článku se s nimi svěřují naše kamarádky, známé, případně jde o tajemství vyřčená v internetových diskusích, které svou anonymitou slouží jako místo, kde se člověk vypíše z toho, co ho trápí.
Vlastně jsem žádné dítě nechtěla
Syna miluji, ale spousta věcí mi kvůli mateřství uteklaAutor: istock"Mám skvělého pětiletého syna, kterého miluju. Ale kdybych se mohla skutečně rozhodnout, asi bych ho neměla. Určitě ne. Vlastně vůbec nejsem mateřský typ, což mi došlo později, než jsem se nad tím vůbec mohla zamyslet.
Do jiného stavu jsem přišla ve třiadvaceti na vysoké škole, kterou jsem naštěstí i tak – i když horko těžko – dokončila. S jeho otcem jsme se rozešli, když byly Davidovi dva. Ten vztah neměl nikdy cenu. Nemít dítě, nebyli bychom spolu déle než půl roku.
Jako táta docela funguje, ale já vím, co všechno mi kvůli dítěti uteklo, a asi se s tím nikdy úplně nevyrovnám. A doufám, že se David nebude ptát, zda byl dítětem chtěným a plánovaným."
Marika, 29 let
Představovala jsem si, že ho udusím
Syn neustále brečel, myslela jsem,že se zbláznímAutor: istock"Prvorozený syn byl náročné dítě, mnohem náročnější než jiné děti, ale to jsem tehdy nevěděla. Myslela jsem si, že mimina brečí a že to vypadá přesně tak jako u nás doma. A vyčítala jsem si, že to nezvládám, protože to byla jedna probdělá noc za druhou, jeden probrečený den za druhým, nakonec nebrečel jen syn, ale i já.
Netrpěla jsem poporodní depresí ani laktační psychózou, ale z naprostého vyčerpání mi začalo hrabat. Začínala jsem syna nenávidět, představovala jsem si, že ho udusím polštářem nebo mu klepnu hlavičkou o futra.
Naštěstí jsem tohle jednou vybalila na muže, který mi řekl, ať si sbalím věci a jdu se na víkend vyspat k příbuzným. To pomohlo, odpočinula jsem si, vzpamatovala se, pochopili jsme, že Martin je náročné mimino a že se o péči o něj musím víc dělit, pomáhat nám začala i manželova sestra a nějak jsme to překonali."
Dana, 31 let
Na čtvrt roku jsem odešla
Sex s kolegou z práce mi přišel mnohem lepší než s manželemAutor: istock"Když byly dceři dva roky, šíleně jsem se zamilovala do kolegy v práci, kam jsem chodila na dva dny v týdnu. Poprvé v životě jsem zažívala něco, o čem by se dalo říct, že je to skutečná vášeň.
Sex s ním mi přišel nadpozemský. Bylo mi třicet a chovala jsem se jako kráva, to se nedá říct jinak, ale vůbec jsem si nedokázala pomoct. Dceru jsem zanedbávala, doma jsem lhala. Bydleli jsme tehdy v domě u manželových rodičů, chystali jsme se ke koupi vlastního bytu, a teď tohle.
Když to prasklo, vůbec jsem nechtěla, aby to skončilo, neviděla jsem, neslyšela jsem – muž tehdy udělal to nejlepší, co mohl, v podstatě mě vyhodil z bytu, ať se vzpamatuju. A já šla ráda, i když to znamenalo, že opustím dceru, kterou jsem mohla vídat jen o víkendech.
Bláznila jsem tři měsíce, kdy jsem střídavě bydlela u kamarádky a u milence, kterému bylo pětadvacet a měl vlastně poněkud neuspořádaný život. Pak jsem se probrala a vrátila se domů. Muž a jeho rodina to zvládli skvěle.
Je to už deset let, dávno bydlíme ve svém bytě, máme další dceru a nikdy nikdo mi to nepřipomíná. Snad se to Julie nikdy nedozví."
Klára, 40 let
Dcera má jiného otce
Dcera má jiného otce než synové, ale nikdo to netuší. Jen jáAutor: istock.cz"Na gymplu jsem chodila s klukem, s nímž jsem se znovu vyspala na třídním srazu po patnácti letech. Nějak nás přemohly alkohol, vzpomínky, nostalgie, doma jsme zrovna měli menší manželskou krizi, protože manžel flirtoval s kolegyní, takže jsem si to ani moc nevyčítala.
Jenže jsem otěhotněla. Mohla jsem doufat, že to nebylo s Filipem, ale po porodu to nešlo zpochybnit. Dcera je mu podobná. Je to moje holčička, první po dvou synech, kteří jako by z oka vypadli manželovi.
Takže jsem vděčná každému, kdo o dceři prohlašuje, jak je mi podobná – moc ne – a jak je vůbec celá do mojí části rodiny. Doufám, že se nikdy nestane nic, kvůli čemu by se to provalilo. Naštěstí žijeme dost daleko od místa, kde jsem vyrostla a chodila na střední školu."
Pavlína, 35 let
Dala jsem syna k adopci
Dvojčata netuší, že mají nevlastního staršího bratraAutor: istock.cz"Máme rodinné tajemství, které ale asi navždycky utajit nepůjde. Nějak ale mám pocit, že bych to dcerám měla říct.
Když mi bylo šestnáct, otěhotněla jsem a porodila syna. Dala jsem ho na popud svých rodičů k adopci. Vlastně se mi tím trochu ulevilo, protože to byl náhodný sex, na dítě jsem se necítila a celé jsem to vnímala především jako šílený průšvih. Ale dodneška si na něj občas vzpomenu, ačkoli už je dospělý, je to dvaadvacet let, co se narodil. Kde žije, nevím, ale mám dojem, že tuhle informaci svým dvanáctiletým dcerám – dvojčatům – dlužím.
Můj muž to ví."
Jolana, 38 let
Živila jsem se jako luxusní společnice
Byla jsem luxusní společnice, to je moje tajemstvíAutor: istock.cz"Na vysoké škole jsem si přivydělávala jako luxusní společnice, do podrobností bych nerada zacházela – na sex ale došlo taky. Byly to skvělé peníze a spousta dárečků, ale vždycky jsem to brala jako dočasnou záležitost a podařilo se mi s tím přestat.
Jen bych hrozně nerada, aby se to dozvěděly děti nebo můj muž, asi by si mě přestal vážit. Slyšela jsem ho nedávno mluvit o někom, kdo to dělal taky, strašně ošklivě."
Daniela, 36 let
Nemiluju svého muže
Muž se o děti stará s větším nadšením než jáAutor: istock.cz"Vyrostla jsem jen s matkou a mladším bratrem a nechtěla jsem, aby moje vytoužené děti dopadly stejně. Bohužel, po deseti letech manželství – dětem je sedm a pět – už svého muže nemiluju. Je skvělý táta, je dobrý manžel, ale neimponuje mi a nedá se tomu poručit.
Po čase mu to došlo, ale ani on nechce, aby děti přišly o úplnou rodinu. Máme velký dům, oba jsme hodně zaneprázdnění, využíváme služeb paní na úklid i hlídání, jsme hodně s dětmi, ale jinak si žijeme každý svůj život. Muž je více s rodinou, já si občas vyrazím třeba na víkend s milencem. Muž to ví, milenku bych mu taky tolerovala. Děti to netuší a říkat jim to snad ani nechceme, nikdy. Máme vlastně vztah jako bratr a sestra, nejsou mezi námi hádky větší než v jakémkoli jiném vztahu."
Vlaďka, 39 let
Související články
