Rozvádím se. Vadí mi, že manžel chce dceru do střídavé péče. Je na to ještě malá
Gábina nemá problém přiznat, že se její manželství rozpadá především kvůli ní. Vztah s mužem jí nebavil, nakonec si našla milence a sama přišla s návrhem na rozvod. Naše čtenářka je ochotná přistoupit na nepříliš vysoké alimenty, protože její muž vydělává méně. Nechce však, aby rozvod nějak výrazně ublížil jejich dceři. To by se podle ní stalo v případě, že by nastala varianta střídavé péče - o tu stojí její manžel, zatímco Gábina je striktně proti.
Brali jsme se, když byl naší dceři rok. Tehdy mi to přišlo jako dobrý nápad. Byli jsme spolu čtvrtým rokem a byli jsme celkem spokojený pár, který dítě chtěl, a ono to vyšlo. Byla jsem v té době s dcerkou doma a přišlo mi, že všechno je, jak má být, i když to byla svým způsobem nuda odehrávající se mezi naším bytem, dětským hřištěm a občasným kafem s kamarádkami.
Tohle všechno mi došlo, až když jsem se vrátila do práce. Dceři byly tři, já se od ní trochu odpoutala a zase jsem začala skutečně žít. Došlo mi, že mateřskou a rodičovskou dovolenou jsem si sice užila, nebylo to vlastně nijak náročné, dcera byla a je zlaté dítě, jenže jsem to nebyla tak úplně já.
Mezi kolegy jsem úplně pookřála. Začala jsem také více obrážet akce s kamarádkami. Najednou mi to zase slušelo a muži mi to dávali najevo. Nakonec přišla i nějaká ta nevěra. Je to strašné, já vím, ale mně to hrozně zvedlo sebevědomí. Bylo mi osmadvacet a měla jsem pocit, že zase žiju.
Po zhruba roce jsem si našla stálého milence, po dalším půlroce jsem to řekla manželovi. Vlastně ani nebyl moc zaskočený, tušil, že se něco děje už nějaký čas a ani náš sexuální život za moc nestál, což ale bylo upřímně řečeno dost jeho vina. Jakoby v pětatřiceti už měl odslouženo.
Otestujte se: Jste rodič typu skála, papír, či strom aneb co bude z vašich dětí?
Stejně tak, jako je každé dítě originál, také rodič je unikát. Ve výchově se mísí naše představy s tím, co jsme zažívali doma, a s naší povahou, osobností…celý článek
Na rozvodu jsme se dohodli celkem rychle. Vypadalo to zároveň, že dcera zůstane automaticky se mnou - je přece ještě malá a moje pracovní doba je pružná a kratší než manželova. Spory jsme neměli ani o výši alimentů, já jsem nepřehnala své požadavky, manžel řekl, že na své dítě rozhodně platit bude.
Jenže s blížícím se prvním rozvodovým stáním, kde se rozhoduje právě o podobě péče o děti, muž otočil. Přišel s tím, že chce naši dcerku do střídavé péče. Týden u mě, týden u něj, kde mu budou pomáhat jeho rodiče. A že soudy jsou dnes tomuto řešení nakloněny. Což je pravda, potvrdila mi to i moje právnička - že pokud nejsou skutečné důvody proti, soudy se skutečně čím dál častěji přiklánějí ke střídavé péči.
Vysvětlila mi také, že naše dcera už není zase tak malá, aby to pro ni bylo nevhodné jako třeba pro batole, ačkoli tady se názory psychologů liší. A já mám strach. Nedovedu si představit, že svou dcerku vždycky celý týden neuvidím. Možná si řeknete, že alespoň budu mít čas na milence, jenže on je ženatý a zatím se rozvádět nebude, takže jsem se ocitla trochu v pasti.
Gábina, Kladno
