Jak vystrnadit děti z mamahotelu: Nepřehánějte to s pohostinností

Statistiky mluví jasně. Mladí Češi do 26 let nejčastěji bydlí u rodičů. Týká se to nejen studentů (56 procent), ale i padesáti procent těch, kdo do žádné školy už nechodí. Studie Tru Aisa nedávno potvrdila trend, který sociologové pozorují už dlouho.

V roce 1995 bydlelo s rodiči 15,1 procenta žen a 32,2 procenta mužů ve věku 25 až 29 let, v roce 2013 to už bylo dokonce 31,1 procenta a 47,7 procenta. Jinými slovy – lidí, kteří bydlí s rodiči, neustále přibývá. Česko se tak blíží zemím, jako jsou Itálie nebo Španělsko. Naopak například ve Skandinávii se lidé od rodičů stěhují už po dvacítce a ve třiceti jich s nimi žije maximálně nějakých pět procent. 

"Doufala jsem, že takhle nedopadneme, ale nakonec se to nějak semlelo. Synovi je 27 a ještě studuje vysokou školu, protože maturoval skoro ve dvaceti, pak se na školu hned nedostal, pak se na jednu dostal, ale nakonec začal studovat jinou...," vysvětluje šedesátiletá Lenka, proč živí zdravého mladého muže, ačkoli její muž už je v důchodu a ona jako knihovnice nevydělává zrovna mnoho. Přispívá jim syn alespoň na domácnost? "Jak kdy, má jen příležitostnou práci," přiznává, že na peníze od něj spoléhat s manželem nemohou. 

Do 26 jako povinnost? Ale vůbec ne!

Podobným způsobem přitom funguje mnoho zdejších rodin, a to včetně těch, v nichž dospělé děti studují dálkově, a mají tak dost času na to, aby pracovaly a živily se úplně samy. „Když na to se synem zavedu řeč, bere si na pomoc zákony a tvrdí, že pokud bude studovat, musím ho živit do šestadvaceti,“ říká Pavla, matka dalšího podobného studenta.

Jenže ve skutečnosti žádné podobné věkové omezení v zákoně není. Neexistuje striktní věková hranice, po jakou jsou rodiče povinni dítě živit, a to ani minimální, ani maximální. Hranice šestadvaceti let se týká zejména studentských výhod, například na vstupném.

Pokud má studující potomek své příjmy, měl by z nich rodičům přispívat, studium nestudium. Je sice pravda, že rodiče musí dítě krmit a šatit, pokud to nedokáže samo, a že se tím obvykle míní dítě studující, ale ve skutečnosti je třeba přihlédnout k tomu, o jaký typ studia jde. Většinou se to vykládá tak, že rodiče by měli živit dítě za souvislé studium první školy určitého stupně – maturita, bakalář, magistr a doktorand ano, ale už nikoli maturita z jiné školy, další bakalář a tak dále. 

A co když má dítě více peněz než rodiče? 

Drsný rodič dokonce může dítě starší osmnácti let z bytu vykázat. Povinnosti živit ho se však nezbaví, pokud potomek studuje a nemá kvůli tomu možnost si vydělávat. Peníze mu tak posílá dál. Už od doby dospívání by však rodiče měli své potomky vést k tomu, aby si přivydělávali, třeba na notebook nebo špičkový telefon. "Mně se tato taktika rozhodně osvědčila. Ukázalo se, že syn, když věděl, že mu na nový notebook nedám, dokázal si na něj vydělat pomocí brigád. Později se tak nebál vydělávat si i na pronájem vlastního bydlení a ve dvaceti se odstěhoval do bytu, který si pronajímali s několika kamarády, ačkoli všichni ještě studovali," pochvaluje si Monika.

Jenže co když dítě chodí na školu, jako je třeba medicína, která zabere skoro všechen čas? „I takový student má prázdniny, jen mu musíte říct, že chcete, aby část z nich strávil prací,“ radí nekompromisně psycholožka Lenka Čadová. Během akademického roku by se takový student měl o to více zapojit do práce v domácnosti. To by měl automaticky také každý, kdo už nestuduje a zatím ani nepracuje. Pokud navíc pracovat nechce, měli by mu rodiče dát jasné hranice a například snížit kapesné.

Na druhou stranu – zákon samozřejmě chrání i děti, které by chtěly studovat, ale rodiče je v tom odmítají podpořit. Podobný případ se před časem dostal až k Ústavnímu soudu – jistý muž tam vyhrál soud se svým otcem, který na něj odmítal platit alimenty poté, co se po střední škole rozhodl pokračovat ve studiu na konzervatoři.

Jedna důležitá věc – existuje i vyživovací povinnost dětí vůči rodičům, byť v menším rozsahu. Týká se to zejména věčných studentů, kteří vydělávají desetitisíce korun měsíčně, ale rodičům nijak nepřispívají. Podle zákona musí dítě v takovém případě poskytnout rodičům takzvanou slušnou výživu, pokud ji rodič potřebuje. Což se klidně může stát, stačí si představit, že jeden, nebo dokonce oba rodiče těsně před důchodem ztratí práci, zatímco jejich třicetiletý svobodný syn, který s nimi ani nemusí žít, má příjmy několikrát vyšší než oni oba dohromady.