24. týden: Konec s pověrčivostí, jde se nakupovat
Záměrně jsem nákupy na dítě oddalovala, co se dalo. Měla jsem strach, cokoliv zakřiknout. Asi nějaká forma pověrčivosti… Samozřejmě jsem chodila po obchodech a okukovala všechno to oblečení pro mimina, četla doporučení na dětské věci a potřeby na internetu a brouzdala po webových obchodech. Nejvíce jsem se rozplývala nad bodýčky a dupačkami.
Přestože máme od několika doktorů už potvrzené pohlaví a víme, že čekáme holčičku, snažila jsem se nevybírat věci jen v typicky růžové barvě. Několik kousků jsem už měla v merku a tak jsem se konečně odvážila objednat favority z internetu.
A tím, že já i můj muž jsme jedináčci a nepocházíme z příliš rozvětvené rodiny, vůbec nic na dítě jsme tzv. nepodědili. A protože moje kamarádky si věci nechávají na očekávané druhé, popřípadě třetí dítě, ani tady nám pšenka nepokvetla. Čemuž jsem na jednu stranu ráda. Sice nic na maličkých oblečcích nebo vybavení neušetříme, ale zase si můžu všechno vybrat jen podle mého vkusu.
Musí holčička chodit celá v růžové?
Osobně mě naprosto uchvacují věci značky Little Rock Star. Jejich černé a bílé body s vtipnými popisky mě úplně dostaly. Doma už tak na naší malou čekají body s nápisy jako je: S komunisty nemluvím, Můj táta je silnější než tvůj táta či body se znakem Milk team, který bylo vytvořeno pro fanoušky kapely Tři sestry. Ráda dávám najevo svůj názor a tenhle způsob mi v podání maminkovského oblečení přišel výbornou kombinací roztomilosti a provokace.
Ovšem moje maminka má na tyhle věci jiný názor. Těší se, že bude mít právě malou princeznu a rozjíždí svou spanilou jízdu za honbou růžových outfitů. A že se tedy opravdu nijak neomezuje a nešetří. Ze začátku se jí sice snažím krotit a přemlouvám, aby nekupovala všechno tak sladké. Jenže, když na výletě v Krakowě objevuji dětskou značku, která u nás zatím není, podléhám i já. Jejich šatičky a holčičkovské modely mi přijdou mimořádné povedené (asi těmi hormonami nějak jihnu) a tak i naproti původními přesvědčení neoblékat svou holčičku prvoplánově, uchyluji se i já k růžové. Z obchodu nakonec odjíždíme s několika taškami body, dupaček, polodupaček, košilek, ponožek atd. Už se tak nemůžu dočkat až malou do toho všeho nastrojím. A ano, vím, že děti z toho všechno velmi rychle vyrostou, ale odolejte tomu, že…?
I tak se ale snažím neztrácet úplně hlavu a tak věci ve velikostech 50 a 56 beru jen po opravdu pár kouscích a investuji spíše do oblečení velikosti 62 a výše. A abych nezapomněla, musím vzpomenout jednu skvělou radu s doporučením kupovat věci na rozepínaní do kříže, protože zřejmě budu mít strach oblékat mimino po narození přes hlavičku. Vida, možná se mince obrací a to množství „užitečných“ rad převýší ty „dělej to přesně takhle.“
