4. a 5. týden: Doufám v IVF, ale zase je tu komplikace
Zajímá vás, jak vlastně vypadá těhotenství týden po týdnu na vlastní kůži? Máme pro vás těhotenský deníček Míši, která se rozhodla psát si každý týden zápisky o tom, jak se jí dařilo, jak se cítila a jak probíhá její těhotenství, které nezačalo úplně snadno.
Ležím v nemocnici a koukám do stropu. S diagnózou hyperstimulačního syndromu jsem při příchodu na kliniku asistované reprodukce nepočítala ani náhodou. Sice mě upozornili, že vzhledem k mému zdravotnímu stavu mám k hyperstimulačnímu syndromu predispozici, ale při kontrolách před odběrem vajíček určených k umělému oplodnění byly všechny kontroly v pořádku.
Pravidelně jsem si tak píchala injekce hormonů a těšila se na zákrok, při kterém v umělém spánku odeberou zralá vajíčka. A o pět dní později zpátky vloží oplodněné embryo. Po dvou letech snažení o dítě a jednom zamlklém těhotenství jsme já a manžel vkládali veškeré naděje do IVF.
Kterých pětadvacet slov by mělo umět dvouleté dítě? Tahle to jsou!
Nejste si jistí, zda je vývoj řeči u vašeho dvouletého dítěte v pořádku? Je to velmi individuální, ovšem jak říká profesorka Leslie Rescorla z kliniky…celý článek
V den odběru vajíček jsem se cítila dobře, i když jsem nervozitou skoro nespala. Když jsem se po zákroku probudila v pokoji, jediné, na co jsem myslela, bylo, jestli se podařilo odebrat dostatečné množství vajíček a zda jsou kvalitní. Bolesti v podbřišku jsem nevěnovala přílišnou pozornost a přičítala jsem ji normálnímu pooperačnímu stavu. Při dotazech, jak se cítím, jsem odpovídala celému zdravotnickému personálu, že dobře, a začala jsem se oblékat na cestu domů. Jenže pak chvíli před propuštěním jsem omdlela a následně jsem měla pocity na zvracení. Sestřičky mě zpátky uložily na lůžko a manžel, který mezitím pro mě po zákroku přijel, trnul v čekárně hrůzou, co se se mnou děje. Po dvou hodinách na lůžku doktoři vyhodnotili, že jsem již stabilizovaná, a pustili mě s manželem domů s příkazem, že mě nesmí spustit z očí, neboť mám nebezpečně zvětšené vaječníky.
Byl pátek a já si říkala, že nejhorší jsou první tři dny, takže v pondělí už budu jakžtakž fit. A hlavně na středu byl naplánován transfer oplodněného embrya. A tento termín jsem chtěla za každou cenu dodržet. Představa, že by se to totiž odložilo o další měsíc, mě upřímně dost štvala. Jenže můj stav se každou hodinu zhoršoval.
Začala jsem zvracet naprosto šíleným způsobem, vyletěla mi teplota nahoru a neuvěřitelně mě bolelo břicho, které se navíc začalo nafukovat. V sobotu mi volala embryoložka, že se podařilo odebrat 16 vajíček, z nichž bylo 12 úspěšně oplodněno. A protože máme s manželem zaplacenou prodlouženou kultivaci, uvidí se, jak se budou následující dny oplodněná vajíčka dále vyvíjet a kolik z nich se dopracuje až do stadia blastocysty (čili dalšího stupně vývoje embrya).
Druhý den už mé břicho vypadalo jak ve čtvrtém měsíci těhotenství. Manžel mě i přes mé protesty odvezl do nemocnice, kde si mě na gynekologickém oddělení rovnou nechali. Hyperstimulační syndrom I. stupně a o několik centimetrů zvětšené vaječníky mě zaskočily, neboť se tento syndrom projevuje právě už před odběrem vajíček – a to nebyl můj případ.
13 důvodů, proč se dítě chová jako spratek. Mohou za to rodiče!
Děti přicházejí na svět s odlišnými povahami, liší se jejich temperament, zájmy i záliby. Celkové nastavení člověka nelze výchovou zase tak moc ovlivnit,…celý článek
V nemocnici mi pak vysvětlili, že se syndrom může ještě vzácně projevit až po transportu uměle oplodněných embryí, a to v případě, že se zadaří a dojde k úspěšnému oplodnění, a tím jak roste těhotenský hormon hcg, tak se může rozvinout i hyperstimulační syndrom právě v důsledku bouřlivé reakce na hcg. To ale taky neměl být můj případ. Tak kde je zakopaný pes? Proč mám zase něco takhle unikátního, běželo mi hlavou.
Týden jsem si poležela v nemocnici, a i když jsem měla břicho větší asi o deset centimetrů kvůli zadržované vodě, vše ostatní už vypadalo, že se celkem stabilizovalo. S transferem vajíček tento měsíc jsem se ale mohla rozloučit. Dle embryoložky se do stadia blastocysty vyvinulo devět embryí, která jsme tak nechali zamrazit pro následující transfery. O nich jsem ale věděla, že vzhledem k mému zdravotnímu stavu si na ně budu muset ještě nějakou dobu počkat. Ach jo.
Skutečné tělo po porodu: Žena se nechala vyfotit, aby povzbudila ostatní matky
Budoucí matky se často bojí nejen porodu, ale také toho, co těhotenství udělá s jejich postavou. Protože realisticky tuší, že tělo už nemusí být stejné…celý článek
Bohyně kojení: Kontroverzní a přitom něžné fotky budí pobouření
Fotografka Ivette Ivens je velkou příznivkyní kojení, a to včetně kojení na veřejnosti, které část lidí odsuzuje. Ona se na takovou kritiku rozhodla…celý článek
