25. týden: Šampaňské? Ano! Ale bez alkoholu
Když jsem v sobotu vstala a vešla do kuchyně, kde už manžel chystal snídani, při ranní puse jsem do něj narazila rostoucím bříškem. Byl to velmi vtipný a zároveň dojemný moment. Opravdu jsem se těšila na to, až břicho bude patrné už z dálky. A i když se mi celá postava zakulacuje, jsem na své bříško pyšná.
Jasně, nevypadám jako modelka, která je všude hubeňoučká a jen vepředu má malé souměrné bříško, které ráda ukazuje v obtáhlých minišatech, aby jí mohly postavu závidět i netěhotné. Já spadám do té kategorie normálních ženských, které nemají ukázkové kulaťoučké bříško, ale spíše vepředu tahám hranatou krabici. Tak jsem zvědavá, jak moc se moje tělo ještě promění?
Na večer jsme pak pozvání na kolaudaci nového domu našich přátel. Vydáváme se za město ještě s jedním párem a já přemýšlím, jak dlouho zvládnu udržet krok se zábavou, když všichni ostatní budou hojně popíjet a taky jak s čím dále více natékajícími nohami a bolavými zády to slušně usedím, aniž bych byla protivná a manžela tahala domů. Všechno ale probíhá lépe, než jsem si představovala.
Když abstinující těhotná baví ovíněnou společnost
Hostitelka si pro mě dokonce připravila láhev nealkoholického šampaňského, čímž mě velmi potěšila a překvapila. Ano, nechutná to jako pravé šampaňské, ale po půl roce úplné abstinence je člověk vděčný i za to, že má v šampusové skleničce něco, co alespoň vypadá jako klasický bublinkový mok.
Venku je po dlouhé době krásné počasí a tak grilujeme na terásce. Já přitom pokukuji po dřevěném lehátku, na které bych se nejraději položila a hlavně si natáhla svoje nohy s nateklými kotníky. Hostitelka si mého šilhajícího pohledu všimne a vyzve mě, ať si jdu klidně odpočinout. Tělo by tak rádo, ale hlava říká, že se to nehodí a přeci ještě mám do porodu daleko, tak to zkrátka vydržím a nebudu někde oddechovat jako stará babka.
S díky proto odmítám a snažím se aktivně zapojovat do hovoru, aby si náhodou ostatní nemysleli, že už vážně se mnou není zábava a lépe by bylo odložit mě do kouta. Nutno ještě poznamenat, že ostatní členové party jsou všichni bezdětní a tak nechci působit jako odstrašující případ. Původní plán byl, že tak okolo deváté večer vyrazíme domů. Nakonec se ale zábava tak rozjela (a já s ní), že když se pak jen tak orientačně podívám na hodiny, zjišťuji, že je skoro půlnoc.
Protože jsem dnes vynechala svou pravidelnou víkendovou siestu po obědě, musím o to více sebe sama pochválit za mimořádně slušný výkon, při kterém jsem nejen, že neusla, ale hlavně se vydržela čile bavit i ostatními, navzdory rozdílu několika promilí. A jak poznamenal můj muž při cestě domů, prý jsem byla nejvtipnější ze všech! Což mě přivádí k myšlence, že bych mohla být abstinentem do konce života. Tenhle nápad mě drží ale jen tak deset minut. Přeci jen se znám, tak nevím, nevím, jestli mu tohle mohu slíbit... spíš asi ne.
