29. týden: Je kočárek opravdu jen pro pohodlné matky?
Jak se pomalu zvětšuje mé břicho, nabývají i ostatní partie. Je pro mě tak čím dál obtížnější a hlavně nepohodlnější nosit klasickou podprsenku. Vydala jsem se proto do obchodu pro tu sportovní. Výběr těch kojicích zatím raději nechávám na později, jelikož nedokážu odhadnout, jak moc se mi laktací prsa nalijí.
V obchodě ale jako na potvoru měli sekci se sportovními podprsenkami ustavenou na tendrech úplně vespod (asi taková menší rozcvička jako bonus pro nadšené sportovkyně). Po pěti minutách, kdy jsem vestoje a ohnutá procházela jednotlivé kousky namačkané na sebe, se mi začala točit hlava, tak jsem si raději k jejich výběru dřepla. Asi jsem musela působit jako lachtan, protože se vzápětí objevila prodavačka.
Mladá sympatická holčina si to ke mně namířila s tím, jestli nepotřebuji pomoc. Odpovídám, že děkuji, ale nic nepotřebuji. V tom se snažím s vybranými podprsenkami zvednout, když mi kolena vypoví službu a po tom dřepění se mi lehce podlomí. Prodavačka se evidentně vyděsí, ale velmi hbitě mě chytne v podpaží a pomáhá mi na nohy. V jejích očích lze číst, že se bojí, abych jim tady neporodila. Snažím se proto situaci odlehčit a zažertuji, že takhle nemotorná jsem odjakživa a termín porodu je ještě daleko.
Jak snadno lze pokazit čirou radost
I když se rodit zatím nechystám, je vzhledem k pokročilému stadiu těhotenství už nejvyšší čas objednat kočárek. Některé dodací lhůty totiž mluví až o šesti týdnech. Nad výběrem kočárku jsme já a manžel strávili poměrně dost času. Vyzpovídali jsme známé, přečetli spoustu recenzí, diskusí a sepsali si, co je pro nás podstatné, a co naopak můžeme oželet.
Během posledního měsíce jsme navštívili pět prodejen kočárků a vyzkoušeli bezpočet modelů. Můj muž se jako typický chlap zajímal nejvíce o konstrukci podvozku a bezpečnost autosedaček, protože jsme se rozhodli zakoupit rovnou trojkombinaci. Osobně si myslím, že jsme výběru kočárku a autosedačky věnovali opravdu spoustu času a vzali to zodpovědně.
Když jsme pak s našimi přáteli, kteří mají téměř tříletého syna, seděli v restauraci a vítězoslavně jim vyprávěli, že konečně máme favorita ve značce a modelu, byla z nás cítit pravá, nefalšovaná radost. Jenže nás pár sekund nato čekala studená sprcha. V podstatě jsme si vyslechli, že investice do kočáru je úplně zbytečná a drahý kočár kupují jen pozéři a líní rodiče.
Ti opravdu milující prý své dítě raději nosí v šátku. „Ty ale nejsi moc typ na nošení,“ dostalo se mi komentáře, který byl posledním hřebíčkem do mé rakve s nápisem „sobecká, líná a nedostatečně obětující se matka“. Ani po všech vyslechnutých argumentech, jak nošení dítěte je to nejlepší na světě, jsem ovšem nezměnila na koupi naší vyvolené trojkombinace názor.
Kočárek? Proč ne, proboha!
Ne, nemám nic proti nošení dětí v šátku nebo v ergonomickém nosítku. A ano, dokážu si představit, že budu svou holčičku také takto nosit. Jen ne rovnou od narození a ne všude a pořád. Nevím, kde se bere v ženách ten pocit, že když porodí, ví vše nejlépe a jiný než jejich názor je špatný.
Věřím, že ne všechny matky jsou takto militantní (a naštěstí mám ve svém okolí i živé důkazy tolerantnosti), přesto však nechápu, proč už teď mi někdo musí dávat nějakou nálepku. A to jsem ještě ani neporodila…. Takže přestože v očích některých budu za línou a nedostatečně milující matku, jsem ochotná si tuto nálepku dobrovolně nalepit a vozit své dítě v kočárku, o kterém jsem přesvědčená, že v něm dítěti bude dobře.