Příběh s dobrým koncem: Mám dítě, i když jsem dlouho nemohla otěhotnět

S partnerem začala o dítěti přemýšlet někdy kolem třicítky. "Jako zodpovědný a racionální člověk jsem hned od začátku nenechala nic náhodě. Čekala jsem na ovulaci, se sexem jsme v období předtím šetřili, aby se spermie nashromáždily na den Dé," popisuje Marcela. "Prostě od začátku všechno špatně. Žádný volný průběh, každý měsíc jsem tři dny před menstruací běžela do lékárny pro test, abych ho měla připravený. Vždycky jsem chtěla mít pod kontrolou všechno – své emoce, svou práci, své vztahy. Stejně tak jsem chtěla mít pod kontrolou i tohle. Ale všechno dopadlo jinak."

Marcela si rozumově říkala, že otěhotnění bude v jejím věku trvat déle. Přesto byla ale s každou menstruací zklamaná. Po čase navštívili kliniku a zjistili to, co není v dnešní době výjimkou: partnerovy spermie nejsou v nejlepší kondici, ale do neplodnosti má daleko. Marcelin stav je přiměřený věku, takže není důvod, proč by nemohla otěhotnět. Klid, klid, žádný stres, ono to půjde. Jenže v tu chvíli už pro Marcelu bylo sousloví "žádný stres" něco jako červený hadr na býka.

Hlavně bez stresu

"Každý vám říká: kupte si psa, nemyslete na to, uklidněte se, jeďte na dovolenou. Každý má tisíc rad. Vy to podvědomě tušíte, ale nemůžete si pomoct. Jak můžete zapomenout na to, co si v tu chvíli přejete na světě úplně nejvíc?"
Marcela a partner se rozhodli podstoupit IVF. "Jste v prostředí bílých plášťů a všichni vám říkají – žádný stres! Pícháte si injekce do břicha a všichni říkají: hlavně v klidu a v pohodě. Já si v žádném případě nechci stěžovat, jen bych ráda všem vzkázala, že hodit se do pohody je v tuhle chvíli strašně, ale strašně těžké. Hledala jsem na internetu cokoliv, čeho bych se mohla chytit. Našla jsem spoustu diskusí, kde na tom byly holky podobně. Když jsem četla, jak dlouho se snaží bez výsledku, bylo mi strašně. Potřebovala jsem si přečíst, že se to někomu povedlo. Říkala jsem si, že když to vyjde, mají pak asi ty holky starosti s miminkem a na internet už nemají čas. A slíbila jsem si, že když to vyjde u nás, tak něco někam napíšu."

Prvnímu pokusu, který Marcela absolvovala, nedávala – vnitřně – žádnou šanci. "Věděla jsem, že úspěšnost je malá, že budu mít další hrazené, a že se tedy tenhle měsíc budu s celou procedurou spíš jen tak seznamovat." A jak už to bývá, v tuhle chvíli to přesně klaplo. "Přirozeně jsem se spíše upínala k tomu, co bude potom. Nemyslela jsem na to, co se aktuálně děje v mém těle. Možná to zafungovalo, možná ne." Marcele se narodila zdravá holčička. Druhé dítě se snažili počít přirozeně, po čase ale skončili opět na klinice. "Použili jsme embrya z minula, ale bez výsledku. Lékaři doporučili pauzu a pak zahájit celou proceduru od odběru vajíček. No a pochopitelně – v době, kdy jsem se smiřovala s tím, co mne čeká, jsem otěhotněla přirozeně."

Marcela nechce nikomu nic radit ani doporučovat. Hlavně ne klid a nemyslet na to, i když to asi funguje. Ale ví, že si člověk jen těžko poručí. Jen chce zveřejnit příběh se šťastným koncem pro ty, kterým by to mohlo pomoct a dát naději.