Výchova v cizině: Malí Francouzi jedí kořeněná jídla, Holanďané vědí vše o sexu

Výchova v cizině: Malí Francouzi jedí kořeněná jídla, Holanďané vědí vše o sexu
V gurmánské Francii neexistuje nic takového, jako „dětská výživa“. Děti jedí to, co jejich rodiče.
Foto: iStock
Sdílej na facebooku
30. ledna  2018 
 06:00

Jste rodičem už nějaký ten pátek, a stejně vás po celou tu dobu alespoň jednou denně přepadne neodbytný pocit, že vlastně vůbec netušíte, co to sakra děláte a proč? Nechte se inspirovat, nejste v tom sami!

Máte „vystartovat“ po dvanáctileté dceři, když se už hodinu vzteká, nebo uznat její práva a zůstat v klidu, protože jste přece empatická maminka? Vzdáte se a přečtete žadonící šestileté ratolesti další pohádku, ačkoli by se už dávno mělo spát? Vždyť přece čtení je tolik prospěšné pro vyvíjející se dětský mozek…

„Pokud jde o mé každodenní rodičovství, v podstatě to zvládám. Moje obecná výchovná filozofie je autoritativní, ale chápající a vstřícná, pravda, s občasným zoufalým křikem. Nejnovější studie o tom, jak co nejlépe vychovávat zdravé, dobře oblečené, slušné, úspěšné a po všech stránkách dokonalé děti, mě však nutí k pochybám, přehodnocování svých postojů a jisté úzkosti,“ říká s nadsázkou Lisa Sadikman, oblíbená americká blogerka a maminka tří dcer.

Chybí nám nadhled a tradice?

Jste máma dračice, stíhačka, nebo naopak benevolentní volnomyšlenkářka? Dodržujete pevný denní řád, společné večeře, hodinu spánku? Nebo necháte potomky ponocovat, dokud se sami neodeberou do postele? Kde je správná cesta? Své výchovné metody a přístup k dětem samozřejmě přizpůsobujeme jednotlivým vývojovým fázím a také jejich individuálním osobnostem. Což je určitě dobře, často nám ale chybí komplexní pohled, vize a konzistentní názor, jakési jádro našeho rodičovství, jako je to běžné v tolika jiných kulturách po celém světě.

Nejde ani tak o pravidla, zákazy nebo příkazy – spíše jde o zakořeněné tradice a vyznávané hodnoty, které jsou běžnou součástí každé rodiny. V Číně například děti zásadně nikdy nehovoří o svých rodičích, protože ti jsou nedotknutelní – panuje tu absolutní respekt a obdiv vůči starším lidem, který má ten nejvyšší kulturní význam. Američané zase oproti tomu na tradice příliš nedají a jdou si raději na vlastní pěst nevyšlapanými cestami. Jednají podle toho a přizpůsobují se (někdy až příliš) tomu, o čem si myslí, že je nejlepší pro jejich děti. Čím se nechat inspirovat a které rodičovské „návody“ z různých zemí světa můžeme přijmout za své? Posuďte sami.

...
...
Autor: iStock

Japonské děti chodí všude samy

V zemi vycházejícího slunce není ničím neobvyklým, když vidíte i velmi malé děti, že jdou na metro, do obchodu pro jídlo nebo jen tak po ulici úplně samotné, bez rodičů nebo starších sourozenců. Je to údajně kvůli tomu, že japonská kultura neuznává myšlenku „spoléhání se na skupinu“, naopak v podstatě od peřinky učí děti, aby byly naprosto soběstačné a nezávislé. A pokud narazí na potíže nebo si s něčím nevědí rady? Jednoduše se zeptají nějakého cizince. Může nám to připadat drsné a bezohledné, ale jelikož Japonci a jejich tradice nakonec upřednostňují komunitu před jednotlivcem (ovšem ten má být samostatný, schopný jednat za sebe), pomoc dětem a jejich ochrana je samozřejmou povinností pro každého z nich.

Francouzské děti jedí to, co máma s tátou

Možná tomu nebudete věřit, ale je to tak. V gurmánské Francii neexistuje nic takového jako „dětská výživa“. Všichni tu jednoduše razí heslo, že děti mají jíst to stejné, co jedí dospělí. Samozřejmě tu asi nikdo nenutí kojencům colu a hranolky s kečupem, ale obecně se očekává, že s tím, jak dítě roste, ochutnává stále nová a nová jídla. A že jsou třeba mastná nebo kořeněná? Nevadí. Příliš se tu zkrátka neřeší, jestli dopřát ročnímu batoleti kousek pizzy a piškoty, jestli zmrzlinu nebo čokoládu schovat, dokud dítko nepůjde do školy. A teď pozor – pokud strávníci nesnědí, co mají před sebou na stole, za trest pak už nedostanou tu největší pochoutku – talíř se smaženými kuřecími nugety. A ty malí Francouzi skutečně zbožňují! Zní vám to přímo děsivě? Údajně se ale takto děti učí poznávat a objevovat co nejširší škálu potravin.

Holandské děti vědí o sexu už na pískovišti

Je to dobře, nebo ne? Faktem je, že děti jsou od přírody zvědavé a zhruba od třetích narozenin si začnou intenzivněji uvědomovat své pohlavní orgány a všímat si jich. Pozorují se, dotýkají se jich, hrají si s nimi. A hodně se vyptávají. Holandští rodiče jsou v tomto ohledu velmi pokrokoví a se záležitostmi kolem sexuální osvěty nedělají drahoty. S dětmi mluví otevřeně o tom, jak se narodily, a o anatomických zvláštnostech jejich těla. Čtyřletí a pětiletí předškoláci jsou tak již většinou poměrně slušně informováni, vědí, že kluci a holky se vyznačují určitými odlišnostmi.

Rodina představuje svůj alternativní životní styl:

Polynéské děti pečují o sourozence

Odrostlejší děti na ostrovech v Polynésii se běžně začínají starat o své mladší sourozence dokonce ještě dříve, než začnou chodit. V této lokalitě je běžné, že rodina má pět a více dětí a žije se tu ve velkých komunitách. Všechny děti vyrůstají pospolu, společně se učí, osvojují si společenské i manuální dovednosti odkoukáváním od těch starších, vzájemně si pomáhají při každodenních povinnostech. A to vše téměř bez zásahu dospělých. Představte si tu volnost a svobodu – odevzdat většinu rodičovských výchovných povinností do rukou ochotných starších potomků a jejich přátel! A hlavně vědět, že o ně bude perfektně postaráno.

Německé děti se zocelí v mateřské škole

U našich německých sousedů, v rodišti mateřských škol, tráví prckové předškolního věku většinu času venku, v přírodě a pod velmi benevolentním dohledem. Zapomeňte na drilování básniček, výuku písmenek nebo biflování anglických slovíček už od tří let! Děti tu „makají“ na svých společenských dovednostech, učí se spolupracovat v kolektivu, rozvíjejí hravou a dobrodružnou formou svou nezávislost. Klidně stráví pár dní kempováním pod stanem, samy si připravují jídlo a zvládnou bez asistence maminky večerní hygienu. A to všechno ještě předtím, než oslaví šesté narozeniny a nastoupí do „velké“ školy!

Severské děti jdou do školy až po 7. narozeninách!

Učit se co nejdéle formou hry, to je motto norského školství. Malí Norové nastupují povinnou školní docházku až poté, co oslaví sedmé narozeniny. Panuje tu totiž přesvědčení, že dříve nejsou natolik vyspělí, aby byli dostatečně připraveni a vydrželi požadovanou dobu sedět v lavici, učit se a plně se soustředit. V USA naproti tomu docházejí do akademických škol už děti od pěti let. Žádné studie však nepřinesly dostatečné důkazy o tom, že učení čtení, psaní a počítání v mladším věku vede k úspěšnějším školním a studijním výsledkům v pozdějším věku.

 

Sdílej na facebooku
Autor: Simona Procházková

Diskuse ke článku

.

Související články

Video

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku