Vzteká se, žadoní a brečí? 4 kouzelné fráze, které by mohly zabrat!
Zkouší váš potomek, kam až může zajít? Bolí vás hlava z neustálého vynucování si vlastních přání a záchvatů vzteku? Poznejte rodiči vyzkoušené formulace, které vaše rozjívené a vřeštící dítě přimějí, aby se okamžitě zklidnilo, přestalo plakat a úpěnlivě prosit.
Minulý týden jsem nakupovala v obchodním centru a zrovna jsem stála ve frontě u pokladen, když do pípání skenerů zasáhl další, za uši tahající zvuk. Byl to asi pětiletý kluk, který se vytrvalým kvílením dožadoval plastové tuby plné bonbonů. A trval na třešňové příchuti.
„Mami, koupíš mi to?“ opakoval stále dokola. „Ne, zlato,“ trvala si na svém jeho maminka a v klidu si prohlížela nějaký módní časopis. „Ale mami, tyhle ještě nemám, já je chci.“ „Máš spoustu sladkostí doma.“ „Ale nemám tyhle.“ „Řekla jsem ne,“ klidně odvětila matka a dál listovala časopisem. Dítě zrudlo, padlo na zem, žadonění se proměnilo v srdceryvný pláč doprovázený výkřiky jako „nemáš mě ráda", "to je nespravedlivé", "nechci jít s tebou domů".
Maminka nakonec celou scénu neustála, nevydržela s nervy a vyhrkla: „Tak si dej do košíku jedno balení, ale sníš si to až doma po večeři.“ Malý tyran vyhrál. Vítězoslavně popadl bonbony, slzičky vmžiku zmizely a zkoušel to dál: „A můžu si jeden vzít v autě?“ „O tom si popovídáme, až tam budeme.“ Kluk zjistil, že jeho strategie zabírá. Dostal, co chtěl.
Převezměte zpět kontrolu!
Samozřejmě nikdo nejsme dokonalý a každý rodič dělá chyby, dopouští se omylů a někdy prostě není dostatečně důsledný. Uvědomte si ale, že děti jsou velice chytré a rychlostí blesku prohlédnou, co na vás platí a kdy si s vámi mohou dělat, co chtějí. Zvláště batolata a předškoláci se pokoušejí v podstatě denně posouvat hranice svých možností. Testují vás, vaši vytrvalost a zásadovost. A jakmile to jednou vzdáte, změníte názor, abyste předešla křiku nebo pláči, a ustoupíte, máte zaděláno na problém. Vždy si dobře promyslete, co vyslovíte, protože co bylo jednou řečeno, mělo by platit. Zkuste si s malým křiklounem tak trochu pohrát prostřednictvím následujících „zaklínadel“.
Zkušenost s nimi má i Zuzana, maminka čtyřleté dcery Leonky. „Pokud vytrváte a budete si stát na svém, přinese to ovoce, i když to chvíli potrvá. Nedávno mě ale dcerka hodně překvapila. Přišla s dotazem, jestli si může vzít sušenku. Ano, můžeš, ale jen jednu, řekla jsem. Maminko, já bych chtěla tři, odpověděla mi. Ne ne, dovolila jsem ti jen jednu – a víc už o tom nebudeme diskutovat, nedala jsem se. Dobře, tak já si ji rozpůlím, abych mohla mít dvě, rozhodla se nakonec dcera. – Ano, spatřuji v její reakci sice určitou pasivní agresivitu, ale vyhrála jsem bitvu. A Leonka byla šťastná.“
1. Hra na otázku a odpověď
Funguje výborně, k úspěchu ale potřebujete opravdu pevné nervy. Scénář je následující.
Dítě: „Mami, koupíš mi to? Můžu to dostat?"
Matka: "Ne, zlato."
Dítě: "Ale mami, já to chci."
Matka: "Na otázku už jsem ti odpověděla."
Dítě: "Nikdy nedostanu, co chci."
Matka: "Na otázku už jsem ti odpověděla."
Ano, znamená to, kdo s koho, ale vytrvejte. Proměňte se v robota a opakujte svou mantru stále dokola, znovu a znovu, dokud to dítě neomrzí.
2. Už o tom nebudeme diskutovat
Vyjádřete jasně své stanovisko, vysvětlete důvody, které vás k němu vedou, případně nabídněte náhradní řešení a tím máte splněno.
Dítě: „Může u nás Adélka přespat?"
Matka: „Dneska ne, spala tady minulý týden."
Dítě: „Prosím!"
Matka: „Dnes to opravdu nejde, čekáme návštěvu a zítra brzy vstáváme. Domluvíte se na jindy."
Dítě: „A proč nemůže? Budeme u mě v pokojíčku.“
Matka: „Už jsem ti to vysvětlila, konec diskuse.“
Dítě: „Ale…“
Matka: „Jak jsem řekla, už jsme si to vysvětlili.“ (Usmějte se, pohlaďte dítě a pak urychleně odejděte z jeho dosahu, abyste dala jasně najevo, že rozhovor je u konce a váš názor definitivní.)
3. Tato konverzace je u konce
Formulka, která jasně a zřetelně ukončuje dohadování o čemkoli. Jste pevná a neoblomná skála, opakujte si to v duchu. Odpovězte na dotaz, vysvětlete své argumenty a pak rozhovor mile, ale důrazně ukončete a odveďte pozornost dítěte jinam.
Dítě: „Mohu jet dnes do školy na kole?"
Matka: Bohužel ne, venku hodně prší.“
Dítě: "Ale to nevadí, vezmu si pláštěnku.“
Matka: „Už jsem ti vysvětlila, proč nemůžeš.“
Dítě: „Vždyť jen mrholí, to nic není.“
Matka: „Tento náš rozhovor už skončil. Pojedeš na kole, až bude lepší počasí!"
Dítě: „Prosííím.“
Matka: „Na všechno už jsem ti odpověděla. Co si dáš k snídani?"
4. Mé rozhodnutí znáš, další dotaz už bude mít důsledky!
Vaše umíněné dítě si musí naplno uvědomit, že když učiníte nějaké rozhodnutí, nic už nemůže změnit váš názor. Nesmíte se nechat za žádnou cenu zviklat. Jen tak získáte respekt ze strany vašeho potomka. Bude cítit jistotu, že co řeknete, platí, a vytvoříte si spolu vztah plný důvěry. Jak na to?
Dítě: „Můžu se u večeře dívat na pohádku na tabletu?“
Matka: „Ne, vždyť víš, že nemáš dovoleno nosit si tablet ke stolu.“
Dítě: „Tak já teď nebudu jíst."
Matka: „Najíš se hned a tablet necháš v pokojíčku.“
Dítě: „Slibuju, že se najím potom. Můžu se teď ještě dívat?“
Matka: „Řekla jsem ti, že večeři máš na stole. Pojď jíst. A jestli se zeptáš ještě jednou a neodložíš ten tablet, seberu ti ho a schovám na celý týden.“
Připravte se na pár záchvatů, než vaše ratolest pochopí, že odmlouváním a smlouváním se nikam nedostane a s vaším rozhodnutím nehne. To je běžná součást jeho „testovací“ fáze.
