Vzkaz pro babičky: 9 věcí ve výchově a péči o děti, které už neplatí

Je pravda, že své děti chováme a nosíme mnohem více, než to bylo ještě celkem nedávno obvyklé. A ne, nebojíme se, že budou rozmazlené, protože to, že naplníme jejich (a nakonec i svou, vždyť je to tak příjemné) přirozenou potřebu vzájemného blízkého kontaktu, je rozmazlit nemůže. Dobře, nějaký čas budou, zejména coby kojenci a batolata, bažit po naší blízkosti na rozdíl od dětí, které na ni rezignovaly, ale výsledkem je sebejisté a samostatné dítě navazující na první pevný vztah, který mělo a má s rodiči. 

Táta, který přebaluje dítě, není žádný chudák, stejně jako není chudák ten, který je s potomky na rodičovské dovolené. Zvládne to stejně dobře jako matka, i když různé situace oba rodiče řeší odlišně, což ale vůbec nevadí, naopak. Takže budeme rádi, když ho nebudete litovat a nám matkám vyčítat, do čeho jsme ho to uvrhly. 

"Ty ho neplácneš?" Neplácnu, protože děti bít nechceme, stejně jako nebijeme své sousedy nebo kolegy v práci, když nás něčím vytočí. A taky protože si myslím, že násilí plodí jen násilí a my bychom potomkům rádi ukázali jiný způsob řešení konfliktů. Ono to sice vypadá, že dobře použitá rána může spor vyřešit rychle, ale tak to vůbec není. 

Uznáváme, že když se zaposloucháte do mluvy dnešních dětí a jejich hovorů s rodiči, může to vypadat, že jsou drzé. Rozhodně jsou v průměru mnohem oraženější, než jsme kdysi byli my. Debata s nimi je rozhodně náročnější, než byla kdysi s námi. Ale to je přece dobře, protože se nebojí dát najevo, když se jim něco nelíbí, a nestojí zakřiknutě v koutě. I když na výchovu je to mnohdy náročnější. 

Když dojde na konkrétní věci, prim hrává nočník a debata, kdy na něj začít děti vysazovat, protože "vy jste byli už v roce bez plen". My do téhle soutěže nejdeme, protože nás přesvědčily výzkumy o tom, že naprostá většina dětí – čest výjimkám – v roce a často ani ve dvou nemá natolik vyzrálý nervový systém, aby pochopily a hlavně dokázaly ovládat koncept vylučování. A taky si trochu myslíme, že "bez plen" může znamenat spoustu mokrého oblečení i podlah stejně jako nemožnost někam cestovat a podobně. Nicméně, uznáváme, že látkové pleny, nevýkonné pračky a žádné sušičky člověka donutí k jinému pohledu na plenky než dnešní papírovky. 

Nevadí nám děti v naší posteli a taky je mnozí z nás nechávají spát s rodiči do roka, ale také do tří nebo do pěti let. Pokud to rodině vyhovuje, dětem to určitě neublíží. A pokud jde třeba o dítě kojené, matka se rozhodně lépe vyspí. 

Když neběží debata o nočníku, nastává debata o botách. Protože každé dítě přece musí mít boty s pevným opatkem, sotva se postaví na nohy. Tenhle postoj hájí i část lékařů, ale upřímně řečeno – zejména ti, kdo vývoj poznatků v tomto ohledu moc nesledují a tvrdí už několik desítek let to samé. Člověk nemusí hned přestoupit na víru, že bosá chůze a boty, které ji napodobují, jsou tím nejlepším, ale malé děti rozhodně nepotřebují botu, která jejich nohu sevře jak skafandr. A ještě jedna věc: dokud dítě nechodí samo, nesnažíme se ho vodit s rukama nahoře, protože to škodí jeho páteři. 

Výživa malého dítěte, to je vůbec štěpné téma. Doporučení tu je celá řada – od rady, že tříměsíční dítě klidně může dostat kaši, až po obavu, že nejméně do roka je třeba všechno dětské nádobí sterilizovat. Nechte to na nás, možností je hodně a dneska rodiče většinou taky hodně přemýšlejí nad tím, co a kdy svému potomkovi dají, přičemž zase tak strašně moc na tom možná vůbec nezáleží. 

Možná máte pocit, že si naše děti mohou dělat, co chtějí, a že ta "naše volná výchova" je cestou do pekel. Ale nenechte se plést, většina z nás dává dětem hranice, protože víme, že je potřebují, ale jsou prostě jinde, než kde jste je měli vy.