Když děti vidí duchy. Je to možné? Někteří rodiče si myslí, že ano
Je možné, že děti vidí duchy? Odpověď na tuto otázku vám asi nedáme. Z vlastní zkušenosti ale můžu říct, že se nám stalo hned několik nevysvětlitelných situací, ze kterých mi tehdy běhal mráz po zádech. Někteří rodiče a psychoterapeuti jsou ale přesvědčení, že malé děti jsou citlivější a paranormální jevy mohou skutečně vidět.
Sama mám několik nevysvětlitelných zážitků, kdy má dcera někoho viděla, ale já ne. Možná to byla náhoda. Kdo ví? Když byl dceři rok a půl, ráda mávala. Vždycky si vybrala konkrétní osobu (třeba v autobuse) a té pak usilovně mávala na pozdrav. Na jaře jsem s ní byla sama týden na naší chalupě, která shodou okolností sousedí se hřbitovem. Večer, když jsem ji ukládala, stoupla si v postýlce a mávala. Koukala někam do rohu místnosti a říkala: "Papááá!" Nikdo tam nebyl! Když jsem to říkala muži do telefonu, smál se. Mně tenkrát do smíchu nebylo!
O půl roku později, když dceři byly dva roky, přespávali jsme u známých na chalupě v jižních Čechách. Starý dům bez elektřiny. Společně s mužem jsem dceru ukládala ke spánku. V pokoji svítila jen malá elektrická lucernička. Dcera si stoupla v postýlce, ukázala někam ke dveřím, řekla "paní" a zase zamávala. V místnosti jsme přitom byli jen já a můj muž. On pak hledal nějaký obrázek nebo fotografii na stěně. Nic. To už se nesmál ani on.
Ve třech letech si zase našla dvě imaginární kamarádky, Katku a Báru Benešovou. Těžko říct, jestli je skutečně viděla nebo byly vymyšlené. Jen mě zarazilo, že jedna byla starší a druhá malé dítě. Nedávno odešly. A s duchy je teď na chvilku klid.
Malé děti nerozlišují, zda je to duch, nebo ne
Když jsem pročítala diskuse na internetu na téma děti a nadpřirozeno, divila jsem se, kolik maminek má podobnou zkušenost. Možná je to tím, že malé děti mají velikou fantazii. Někteří však tvrdí, že jsou k paranormálním jevům citlivější a vnímavější než dospělí. A teď – kde je pravda?
Psychoterapeutka a autorka knihy Kids Who See Ghosts (Děti, které vidí duchy) Caron Goode říká, že děti ve věku dvou, tří či čtyř let ještě nedokážou rozlišit rozdíl mezi duchem a svým vymyšleným kamarádem, a proto je u nich vyloučeno, aby to, co vidí, pojmenovaly duch. Podle doktorky je tedy pravděpodobné, že něco skutečně vidí. Zjistíte to jednoduše. Dítě by tu osobu mělo umět popsat (tedy za předpokladu, že umí mluvit). "Nevidím děti fantazírovat a vymýšlet si zážitky, aby si získaly zájem a pozornost,” tvrdí Goode.
V jakém věku jsou děti schopny vnímat smrt?
Syn se bojí v pokojíčku
Má dcera z duchů nikdy strach neměla. Dvě imaginární osoby, které s námi nějaký čas žily, byly kamarádky. Ani jako malá neplakala, jen mávala a ukazovala nám "paní". Známá teď ale řeší jiný problém. Její tříapůlletý syn se ve svém pokojíčku bojí. "Vzbudil se v noci, plakal a říkal, že u knihovny někdo stál. S mužem jsme mu vysvětlili, že to mohl být stín, ale on byl neoblomný, říkal, že to byl člověk," vypráví mi šestatřicetiletá Lenka.
Stejný scénář se ještě opakoval několikrát. "Když jsme se ho s mužem ptali, jestli nám ho může popsat, souhlasil. Na dotaz, zda to byl kluk, nebo dívka, bez váhání odpověděl: Holka. Když jsme se ptali dál, řekl, že je to malá holka a má dlouhou košili a tmavé vlasy," líčí Lukášova maminka. Syn jí dokonce tu dívku namaloval. Podle psychologů je pravděpodobné, že si tu osobu skutečně představoval. Dětská fantazie je tak bohatá, že dětem se pak často jejich představy špatně odlišují od reality, shodují se psychologové.
ČTĚTE TAKÉ: Pozor, dítě, které vyděšeně křičí ze spaní, nikdy nebuďte! Co hrozí?
Ať tak či tak, od té doby musí rodiče být u malého Lukáška, dokud neusne. Noční světýlko je nutností. "Dokonce si kolem postele rozestavil dinosaury, prý aby ho před tou ošklivou holkou ochránili," říká mi Lenka.
Podle psychologů je hlavně důležité, aby rodiče sami byli v klidu. A ještě jedna rada: "Nerozvíjet fantazii víc, než je potřeba."
Dětem může pomoci také nějaký amulet nebo talisman, který je před duchy nebo nadpřirozenými jevy ochrání. "Nemusíme se bát nějakého magického řešení. Například stačí říct, že na strašidlo platí to či ono. Dinosauři jsou skvělým řešením," míní psycholožka. Ovšem i tady musí dát rodiče pozor, aby si dítě na amulet příliš nezvyklo. "Dítě by pak mohlo být úzkostné, kdykoliv by ho nemělo," říká lékařka. A je to tak. Znám rodiny, které se musí vracet i sto kilometrů pro plyšáka či talisman.
Psychoterapeutka Caron Goode radí, že děti mohou duchům říct, aby šli pryč, přesně tak, jako když je někdo obtěžuje ve skutečném životě. S rodiči si pak mohou vytvořit nějaký rituál před usínáním. Důležité je, aby se děti cítily v bezpečí.
Pokud se úzkostné stavy a strach "z duchů" opakují, rodiče by se podle psychologů měli zamyslet, zda se něco neděje v rodině, a případně se poradit s odborníky.
