Má vaše dítě imaginárního kamaráda? Pozvěte ho do rodiny!
- 4. května 2017 06:00
Doma bydlíme tři, má skoro čtyřletá dcera Žofie, manžel a já. Poslední dobou je nás tam ale víc. Přibyly Katka a Bára Benešová. Má to jeden háček. Povídá si s nimi jen naše holčička. Já a muž je nevidíme a jen posloucháme historky, jak je Bára na horách, ale Katka je nemocná. Ano, dcera si našla imaginární kamarádky. Podle psychologů je to zcela normální. Ale jak na neviditelného kamaráda reagovat?
Imaginární kamarád patří do dětského světa
Děti mají bujnou fantazii a představivostAutor: iStockPravdou je, že se doma nenudíme. Pořád posloucháme příhody, co Katka s Bárou dělají. Dcera jim často něco vysvětluje, ukazuje nebo je cosi učí. Můj strýc měl dokonce v dětství za kamarády neviditelná zvířátka, veverku a muflona. Známá si zase jako dítě vymyslela skřítka Prťouska, pro kterého se s maminkou musely často vracet, jelikož ho zapomněly doma. Pokud to máte stejně, zachovejte klid, vaše dítě je naprosto normální!
10 ožehavých dětských otázek. Tady máte ty nejlepší odpovědi!
Děti jsou tvorové zvídaví. Často rodiče přímo atakují záplavou otázek. Jak na ně reagovat? Rozhodně je neodbývejte. Vše jim vysvětlete úměrně jejich…celý článek
Odborné zdroje uvádějí, že více než polovina sedmiletých dětí měla nebo má někdy imaginárního společníka. „U předškolních dětí je to naprosto obvyklé, i když se o tom moc nemluví. Není třeba mít obavy. Dítě pouze reaguje na určitou situaci. Imaginární postavy mají v jeho světě místo a pomáhají mu překlenout krátké životní období. Někdy řeší i závažnější problémy, které jsou pro dítě těžší a které nedokáže prokomunikovat,“ vysvětluje psycholožka Irena Beranová z Psychoterapeutického centra Řipská.
Podle ní se o tomto jevu moc nemluví, protože vzbuzuje děs a hrůzu. „Lidé si myslí, že dítě má halucinace, když vidí a slyší něco, co neexistuje,“ říká a dodává, že rodiče by měli zůstat naprosto v klidu: „Je potřeba brát to jako záležitost, která patří k dětskému věku a jeho fantazijnímu světu. Řekněte si, že to není děsivé, ale kouzelné.“ V dětském pohádkovém světě žijí přece víly a skřítci, tak proč by tam nemohli být tihle kamarádi, kteří přicházejí a odcházejí, jak je potřeba?
Jaké děti mívají neviditelného kamaráda?
Děti mají bujnou fantazii a představivostAutor: iStockTento kamarád má vždy své opodstatnění, přestože se dítěti nemusí stát nic dramatického či zásadního. „Může to být jen drobná nespokojenost v jeho životě, například stěhování či nový kolektiv,“ vysvětluje Beranová. Stejně jako u naší čtyřleté Žofie. Tam byl zřejmě spouštěč nástup do školky. Strašně se tam těšila, ovšem následovalo zklamání a netrvalo dlouho a domů si přistěhovala své dvě vymyšlené kamarádky – Katku a Báru Benešovou.
„To je typická situace. Dcera si neuměla hned získat kamarády ve školce, dělalo jí problém zadaptovat se a zapadnout do kolektivu. Začala pracovat ta obrovská fantazie, kterou děti v tomhle věku mají. Mnohdy se jim pak i míchá realita se skutečností,“ vysvětluje Beranová.
Imaginárního kamaráda si kupodivu vymýšlejí především děti společenské, tedy nikoli primárně děti osamělé, které mají problém s navazováním vztahů, jak bychom si možná mysleli. „Rozhodně to nejsou osamělé děti, nejsou to ani jedináčci. Částečně to roli hrát může, ale není to pravidlo,“ říká psycholožka.Bylo zjištěno, že děti, které mají imaginárního kamaráda, lépe zvládají zátěž, mohou se za svého kamaráda takzvaně "schovat". "Kamarád jim dává útěchu při potížích, pomáhá, když je dítě osamělé nebo se nudí. Pomáhá dětem orientovat se ve světě a zkoušet si nové chování," doplňuje Hana Ptáčková z Institutu dětské psychologie. Studie dokonce uvádějí, že děti ve věku 3–6 let s imaginárním kamarádem jsou kreativnější a sociálně pokročilejší. Mají bohatou fantazii a jsou vnímavější na dění kolem. To je sice hezké, ale jak by měli rodiče na neviditelného společníka reagovat?
S vymyšleným kamarádem se naučte žít
Maminka s dcerou chystají obědAutor: iStockRodiče mohou být často vyděšení a nechtějí připustit to, aby jejich dítě fantazírovalo nebo si takhle vymýšlelo. Sama vím, o čem mluvím. Když přijde návštěva a dcera řekne, že Katka je ve sprše, ale že za námi za chvilku přijde, dostávám se mnohdy do trapných až komických situací. Jak na to reagovat?
Hlavní zásada podle psychologů zní: respektovat. Rodiče by měli své děti poslouchat, pokud o svých imaginárních kamarádech mluví. Mít takového přítele může být podle odborníků velké plus, okolí se může o dítěti leccos dozvědět. „Důležité je hned nepanikařit, můžete si s dítětem povídat, zjistit, jak se kamarád jmenuje, co dělá, a hezky v klidu to s ním probrat,“ radí Beranová.
Obě psycholožky se shodují, že rodiče by rozhodně neměli dětem vymyšlené kamarády vymlouvat, tedy říkat jim, že nikdo takový neexistuje. „Když půjdeme proti tomu, tak dítěti vůbec nepomůžeme. Dítě půjde do úzkosti, začne být plačtivé a bude si hájit svoje,“ vysvětluje psycholožka. Bude mít pocit, že mu rodiče nevěří a nedůvěřují. A to je veliké zklamání. "Začne se více uzavírat, a naopak se bude role imaginárního kamaráda posilovat,“ varuje. Je to tak. Mně samotné jednou ruply nervy a na dceru jsem vykřikla, že nikdo tady není a Katka a Bára prostě neexistují. Výsledek? Neutišitelný pláč!Důležitá jsou pravidla. Každý má své místo
Rodina snídá společněAutor: iStock„Tady nemůžeš sedět, tady sedí Katka,“ říká nám často dcera. Když se muž další den zeptá, zda-li si může do křesla sednout, jestli tam není zase Katka, Žofie mu odpoví: „Katka je přeci na horách.“ Podobné situace jsou u nás na denním pořádku. Jak na ně reagovat? „Nastavte si pravidla,“ radí odbornice. „Ať má každý svoje místo. Klidně na židle udělejte cedulky, ať si každý sedá tam, kam má,“ nabádá Beranová. „Můžete jí na rovinu říct, že Katku nevidíte, ale že jí věříte, že tam je. Třeba se i na něco zeptat.“
Stává se, že děti často na svého vymyšleného kamaráda něco svádějí, například to, že rozházel hračky po pokoji. „V tomto případě je potřeba dítě usměrnit například slovy: Ano, rozházel to tvůj kamarád, ale uklidit to budeš muset ty,“ radí Ptáčková z Institutu dětské psychologie.
Naše dcera sice na své dvě přítelkyně nic nesvádí, ale tuhle ji nechtěla Katka pustit do domečku v dětském koutku jedné kavárny. Mé kamarádky, které se mnou pily kávu, nevěřily vlastním očím, žádné jiné dítě tam přece nebylo. „Tak ji hezky popros,“ špitla jsem a asi jsem se trochu červenala. Následovalo opět dlouhé vysvětlování.Pohledy okolí. Zkuste dítěti jeho dva světy oddělit
Dítě ve školceAutor: iStockVe školce mi vždycky říkali, že dcera má trochu svůj svět. S jejími neviditelnými kamarádkami ale problém nikdy neměli. Co když se ale dítě setká s nepochopením okolí? „Upozorněte paní učitelky, že o tom víte, že jste celou věc konzultovala s odborníkem, a ujistěte je, že nic jiného se opravdu neděje,“ radí Beranová. Vaše dítě to tak prostě teď má. Tečka. Zkuste mu ale tyhle dva světy oddělit. „Řekněte mu, že je báječné, že tyhle kamarády má, ale že by bylo dobré, kdyby je nechávalo doma. Povězte mu třeba, že do školky nepatří, že už je tam dětiček hodně.“
A takhle to vypadá, když má dítě skutečného kamaráda. Podívejte se:
Video se připravuje ...
Modelová situace může vypadat následovně: ráno se se svými kamarády rozloučí, vy jim doma necháte hračky a svačinu a všichni na vás budou odpoledne čekat. Uvidíte, jestli na to dítě přistoupí. „Okamžitě poznáte, jak zareaguje. Třeba půjde do úzkosti a dá vám jasně najevo, že ještě není připraveno, v tom případě to zkuste zase za nějaký čas. Mnohdy ale velmi překvapí,“ říká psycholožka. Rozhodně musíte dítě pochválit a říct mu, že už je velké a rozumné.Kdy neviditelný přítel zmizí?
Imaginární kamarád. U předškoláků normální věcAutor: iStockJak kamarád přijde, tak také odejde. Uvidíte, že za čas si na něj dítě ani nevzpomene. Sama můžu říct, že postupem času se to u nás zlepšuje, už nemusím čekat na schodišti, až nás Katka a Bára doběhnou, dokonce už si můžu sedat, kam chci, a do koupelny mohu jít, kdy potřebuji. „Najednou ho dítě přestane potřebovat,“ vysvětluje psycholožka. „Buď se skutečně objeví reálný kamarád, nebo dítě dozraje natolik, že se posune vývojově a začne mít jinou životní náplň, jiné úkoly a starosti,“ dodává. To může být i s nástupem do první třídy. „Do nástupu do školy by mělo dítě jasně odlišit, co je pravda a co je jen jako. Touto dobou by tedy mělo fantazírování ustat,“ uzavírá Ptáčková.
Hlídání vnoučat: Je to babičkovská povinnost, nebo ne?
Dnešní babičky a dědečkové už nehlídají děti tolik jako v minulosti. Mají svoje zájmy, často chodí do práce nebo jsou prostě unavení na to, aby pravidelně…celý článek
20 věcí, na které se ptejte dětí, když přijdou ze školy
Jaká je první otázka, kterou položíte svému dítěti, když se vrátí ze školy? Jestli je to obligátní "jak to dnes šlo?", jen těžko můžete očekávat jinou…celý článek