Je hyperaktivní, divoký nebo nevychovaný? Takhle to poznáte!
Chvilku neposedí, lítá jako neřízená střela, je hlučné a netrpělivé, neposlouchá, vyžaduje vaši neustálou pozornost a vám pomalu „tečou nervy". Někdy je opravdu těžké poznat, zda je dítě nevychované a prostě „jen“ zlobí, nebo skutečně trpí hyperaktivitou. Jak to zjistit a řešit?
Termín hyperaktivita je v současné době skloňován ve všech pádech, často slyšíme, že si maminky postesknou: „Ten náš Pepíček (Jeníček, Martínek, Zuzanka, Elinka atd.) bude asi hyperaktivní.“ Přitom k vyslovení takového podezření jim občas stačí jen fakt, že je jejich potomek trochu temperamentnější a energičtější nebo jednoduše rozjívený.
Zase zlobí? Možná za to nemůže!
Co je opravdu hyperaktivita? Odborníci ji popisují jako „poruchu vůle, nadměrné, ale neúčelné a neproduktivní zvýšení činnosti, neboli zjednodušeně řečeno motorický neklid, který se vyznačuje nadměrnou činností“. Hyperaktivní dítě nevydrží chvíli v klidu, je neklidné, impulzivní, pobíhá od ničeho k ničemu, nerado čeká a obtížně se na cokoli soustředí.
Pozor, nejde o dítě, které je živé, ale které rodiče v jeho živosti dokážou usměrnit – oproti dítěti, které vydrží si v předškolním věku prohlížet delší dobu knížku nebo časopis nebo se dívat hodinu na pohádku. Vaší úlohou rodiče je snažit se dítě učit, že svou nadměrnou aktivitu si může vybíjet (dokonce je to žádoucí), nikdy však na úkor jiného člověka. Pokud jste mu něco zakázali nebo nařídili a má vztek, nikdy nedovolte jakékoli projevy fyzické agrese. Po zklidnění pak následně musí mít vaše ratolest možnost o svých pocitech s vámi hovořit.
Co pro něj můžete udělat?
„Pokud máte podezření na neklid dítěte, měli byste udělat několik opatření, která vedou ke zklidnění. Doporučuji vyzkoušet následující: učit dítě zabývat se jednou činností a aspoň chvíli u ní vydržet. Když se dítě něčemu se zájmem věnuje, odstraňte z jeho blízkosti jiné zdroje, které by ho mohly rozptylovat (například není vhodné číst si společně pohádku a zároveň mít v místnosti zapnutou televizi), můžete také zkusit uspořádat potomkovi jinak pokojíček a dát pryč věci, které by ho mohly rozptylovat (stoleček na malování dejte například do rohu ke stěně, na které nejsou nalepené žádné obrázky, a dohlížejte, aby měl na stole vždy jen tu věc, které se právě věnuje). Programově dbejte také na to, aby dítě mělo možnost vydávat ze sebe energii při pohybu, sportu nebo třeba dlouhých procházkách,“ radí psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová ve své knize Dítě v předškolním období.
Zrádný hyperkinetický syndrom
„Ten je ale drzý a nevychovaný!“ Ano, možná je, nebo ale také trpí poruchou chování zvanou ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), neboli hyperkinetickým syndromem. Hyperaktivita je jen jedním z projevů této (podle odborníků geneticky podmíněné) poruchy. Dalšími znaky, se kterými se různě kombinuje, jsou poruchy pozornosti a soustředění, extrémní motorický neklid, kdy dítě potřebuje být neustále v pohybu, nepřetržité mluvení, skákání ostatním do řeči. Je extrémně dráždivé, jedná impulzivně, působí zcela nezvladatelně...
Rodič – laik – nedokáže syndrom ADHD sám odhalit, k potvrzení diagnózy je vždy nutná návštěva odborníka, dětského psychologa nebo případně psychiatra. Porucha je většinou rozpoznatelná až po třetím roce života dítěte, nejvíce případů je odhaleno v předškolním období, tedy mezi 4. a 6. rokem. V této vývojové fázi si totiž okolí začíná výrazněji všímat projevů ADHD a rodiče se sami sebe ptají, co se s jejich dítětem děje a proč na něj nezabírají žádné výchovné metody, případně proč má potíže po nástupu do školy. Projevů ADHD je celá řada a u každého dítěte se objevují v různé formě a intenzitě. Některé „divočí“, jiné si zasněně a nezúčastněně žije ve vlastním světě, je nadměrně nepořádné nebo zapomnětlivé, odmítá komunikovat a tak dále. S touto poruchou se navíc poměrně často pojí ještě další doprovodné poruchy učení, jako jsou dyslexie nebo dysgrafie.
