Do vztahu mezi učitelem a dítětem moc nezasahujte, radí psycholožka

Autor: iStock

Zvláště u prvňáčků se stává, že se tzv. „zamilují“ do své první učitelky. Ocitají se v úplně nové situaci, a je-li paní učitelka příjemná, může si k ní dítko zakrátko vybudovat opravdu silný vztah. Měli byste se bát, pokud zjistíte, že potomek nosí učitelce dárečky, neustále o ní hovoří a nábožně na ni kouká? Je naprosto normální, že dítě na začátku školy vzhlíží k učiteli.

Je to pro něj nová autorita, a pokud k ní/němu má pozitivní vztah, je to naopak pozitivní znamení, že učitele přijalo a má ho rádo. To mu může zpříjemnit počátky školy a vztah k učení obecně. Mnoho z nás má příjemné vzpomínky na první školní chvíle právě proto, že jsme měli milé a příjemné učitele, kteří nás uvedli do systému vzdělávání pozitivním způsobem. Pro mnoho dětí je učitel další autorita, další "bezpečný" dospělák, takže mu vyjadřují svou náklonnost.

Podívejte se na video o potížích se psaním:

Na druhou stranu – je obdiv a obdiv. Spousta z nás byla platonicky zamilovaná do svého profesora, ať už na základce nebo střední škole. Většinou toto zaláskování pramení právě z respektu a brzy přejde. Podle psycholožky Lucky se jedná vlastně o přirozený jev. Důležité je ovšem brát v úvahu také věk, kdy dítě začne takové city projevovat. „Nejdůležitější ve všech ohledech je mít s dítětem nastavenou otevřenou komunikaci tak, aby cítilo bezpečí a důvěru se vám s čímkoli svěřit, aniž byste ho hodnotili či se mu různým způsobem posmívali nebo ho mentorovali. Pak můžete důvěřovat tomu, že s vámi dítě svoji situaci probere a vy budete moci korigovat nevhodné chování z jeho strany. Nicméně bych také důvěřovala dítěti a učiteli, že budou schopni si situaci v krajním případě vyřešit společně. Až pokud jejich vzájemná komunikace bude neúspěšná, pak je na místě, aby se do toho vložil rodič. Pokud to rodič udělal dříve, může se stát tím, na koho se obrátí hněv dítěte,“ vysvětluje odbornice.

Měli byste zbystřit, pokud zjistíte, že potomek nosí učiteli dárečky, neustále o něm hovoří a nábožně na něj kouká?

Autor: iStock

Máte strach, že projevy vašeho potomka jsou už tzv. přes čáru únosnosti? Podle psycholožky je ona hranice u každého jinde: „Každý svou náklonnost vyjadřuje jiným způsobem. Určitě bych zasáhla, pokud by se dítě snažilo učitele zaujmout nějakým sexuálně obtěžujícím způsobem, ale to nám jednak dítě asi neřekne, když se na podobnou věc chystá, jednak je to opět na učiteli, jak si s danou situací poradí.“

Tohle platí na jemnou motoriku:

Jak psycholožka z www.lucielebduskova.cz několikrát zmínila, nejdůležitější je otevřená komunikace s dítětem. Jenže někdy ani sebeupřímnější povídání nemusí odrážet realitu či potomkovi účinně pomoci. Zbystřit byste tak měli ve chvíli, kdy dítě kvůli konfliktu nechce chodit do školy nebo se horší v prospěchu v daném předmětu z jinak nepochopitelných důvodů. Než ale začnete jednat nebo přemýšlet o razantní výměně školy, obraťte se nejdříve na učitele, a pokud se ani po této intervenci nedostaví řešení, můžete ještě vyzkoušet ředitele školy, školního psychologa či výchovného poradce. Vždy se ale sami sebe ptejte: o koho je teď potřeba pečovat? Bráním svoje dítě? Nebo mám pocit, že dítě dělá něco špatně, a chci ho „napravit“? Primární by pro nás jako rodiče měla být psychická pohoda dítěte, aby zbytečně nebylo traumatizované, a tím se mu nezhoršil vztah ke škole obecně. Na druhou stranu poslouchejte sebe a řešte to, co se vám nelíbí. Na obou stranách.

10 typů matek, na které narazíte ve škole. Kam patříte vy?