Plácáte děti přes zadek? Nedělejte to, varuje největší studie. Proč?

Zatím nejrozsáhlejší studie na téma fyzického násilí na dětech vznikla na University of Texas a University of Michigan a její výsledky byly nyní publikovány v časopise Journal of Family Psychology. 

Vědci sledovali v průběhu 50 let 160 tisíc dětí, převážně ze Spojených států. Zajímavé na této studii je, že se autoři výkumu zaměřili jen na jednu část fyzických trestů, a to naplácání, neboli výprask, který definují jako "trestání dětí pomocí otevřené dlaně na zadní část těla".

"Naše analýza se zabývá tím, co by většina Američanů nazvala výpraskem, nikoliv hrubým fyzickým násilím," vysvětluje přední autorka studie Elizabeth Gershoffová z texaské univerzity v Austinu. A dodává, že tato metoda trestu se podle výzkumu rodičům rozhodně nevyplatí. „Zjistili jsme, že naplácání má spíše škodlivé následky. Naopak není spojené ani s krátkodobým, ani dlouhodobým zvýšením poslušnosti – což je důvod, proč rodiče tento způsob trestu používají."

Plácnutím docílíte přesného opaku

Rodiče by si měli podle Gershoffové uvědomit, že plácáním mohou spíše uškodit než pomoci. „Způsobuje přesný opak toho, co si od jeho použití rodiče slibují," potvrzuje spoluautor studie Andrew Grogan-Kaylor z michiganské univerzity. 

„Čím více jsou děti bity, tím více odporují svým rodičům a tím více se u nich projevuje protispolečenské chování, agresivita, problémy s duševním zdravím a poruchy učení," uvádí se ve studii. 

Většina lidí teď možná namítne, že naše generace dostávala na zadek a žádné psychické trauma z toho nemá. Jenže díky tomu, že studie probíhala takhle dlouhou dobu, můžeme říci, že to není zcela pravda. Někteří dospělí, kteří byli v mládí biti, vykazují známky antisociálního chování nebo trpí různými duševními problémy. A vědci v tom našli přímou úměru – čím častější a silnější bylo používání výprasku jako trestu, tím silnější problémy jsou. 

Postoj k fyzickým trestům se dědí

A je tu ještě jedna věc. Postoje k tělesným trestům na dětech se prý dědí z generace na generaci. Pokud byli jedinci sami biti, pak stejné fyzické násilí praktikovali na svých dětech. 

"Třískané děti, dnes již dospělé, si často myslí, že je to nepoškodilo – a žijí. Ano, žijí, ale tím to u někoho může i končit. Kdo byl třískán, tříská další. A má nízké sebevědomí," píše v reakci na studii jedna diskutérka, která je sama matkou. 

A pokračuje: "Ano, uhodit malé dítě je jednoduché. Nemlátit dítě neznamená dovolit mu všechno. Ano, nemlátit dítě znamená více vysvětlovat, případně ho fyzicky odnést z místa činu. A tedy ano, je to méně pohodlné, namáhavější, ale extrémně důležité."

Až 80 % lidí sem tam plácne dítě přes zadek

Pozoruhodné je, že podle zprávy UNICEF pro rok 2014 používá čas od času plácnutí až 80 % rodičů po celém světě. A to navzdory tomu, že bylo prokázáno, že nemá žádné pozitivní účinky, a naopak je dokázáno, že je jistým rizikem pro správný vývoj a chování dětí. 

„Doufáme, že naše studie přesvědčí rodiče o možných negativních následcích plácání přes zadek a pomůže jim najít jiné, nerepresivní způsoby výchovy,“ uzavírá Gershoffová. 

A co vy, dáte čas od času dítěti na zadek? Nebo byste to nikdy neudělali? Váš názor nás zajímá. Napište nám do diskuse pod článkem.