Kolik dárků je akorát? Když jich je moc, dítě stresují a radost stejně nemá

Moc se mi líbí zvyk, který zavedla jedna má známá: má čtyři syny a na Vánoce dostane každý z nich jeden velký dárek. Kromě toho dostane každý z nich jeden menší na každou adventní neděli. Takže nakonec mají dárků docela hodně, ale rozhodně jimi nejsou zavalení, mají čas si každý doopravdy vychutnat. Navíc se v tomto systému věnuje výběru dárků pečlivá pozornost, takže to bývá trefa do černého. 

Bohužel, my rodiče často měříme lásku množstvím dárků pod stromečkem. Snažíme se dětem co nejvíce prodloužit onu magickou chvíli a možná se jim snažíme dát všechno, co my jsme jako malí neměli, ale toužili jsme po tom.

Dojemná vánoční reklama londýnského letiště Heathrow

Proto se pod stromkem vrší hory dárků v pestrých papírech a my čekáme, jak je budou nadšeně rozbalovat a jejich štěstí se bude stupňovat. Jenže děti nám často připraví zklamání tím, že si vánoční dárek ani pořádně neprohlédnou, a už rozbalují další.

Nebo naopak zůstanou fascinováni u jednoho a k rozbalování těch ostatních je musíme téměř nutit. Říkáme si pak v duchu, jak jsou ty děti nevděčné, že to stálo tolik peněz a úsilí...

Chyba ale není v dětech, ony nejsou nevděčné, to my jim bereme schopnost radovat se. “Velkým množstvím dárků dětem radost tak trochu bereme,” říká Radek Ptáček z Institutu dětské psychologie. Jak to? "Připravujeme je o schopnost radovat se z maličkostí. Příště už jim nebude stačit jen jeden dárek, ale bude jich zapotřebí víc a víc. Dítě už nebude mít radost z toho, že dostalo dárek, ale z toho, kolik jich dostalo."

To zní logicky: čím víc dáváme, tím větší množství dárků bude dítě potřebovat, aby vůbec zažilo radost. Příliš mnoho dárků vede pouze k rozbalovací agonii, dítě rozbaluje a rozbaluje, ale rozbalený dárek obvykle ihned odhodí, aniž by se na něj podívalo. Velké vzrušení mu přináší pouze samotná aktivita rozbalování.

Neexistuje žádné magické číslo, které by určovalo hranici, kdy je dárků ještě tak akorát a kdy už je to moc. Tu hranici musíme stanovit my sami tak, aby dárků nebylo příliš a dítě mělo dostatek prostoru k tomu, potěšit se s nimi a pohrát si.

Vždycky si vzpomenu na scénu z Harryho Pottera, v níž jeho tlustý bratránek Duddley slaví narozeniny a místo rozbalování dárků je počítá a rozvzteká se, když jich je jen 36, tedy o jeden méně než loni. A maminka ho konejší, že mu ještě koupí další dva, aby jich bylo víc… Takové Vánoce asi nechcete. 

Jako dospělí jsme se naučili poměřovat kvalitu množstvím. Čím více, tím lépe. Jenže při vybírání dárků by to rozhodně platit nemělo. Musíme si uvědomit, že dárkem dítěti chceme předat nejen nějakou materiální věc, ale hlavně hodnoty a zážitky. „S vánočními dárky pomáháme dětem vytvářet si vztahy. K lidem i věcem. Jestliže dítě dostane jeden dva dárky, ze kterých má radost, vytvoří si k nim vztah a bude se z nich těšit i dále. Když dítě zahltíme hračkami, jediné, co mu tím do života dáváme, je přesvědčení, že hodnota se měří množstvím,“ říká Radek Ptáček.

A tip navíc: nesnažte se, aby vaše dítě dostalo všechny dárky najednou, naopak nechte prostor pro obdarovávání babičkám a dědečkům. Vždyť Ježíšek může klidně nechat dárky u nich a vy si je rozbalíte, až tam přijdete. Dítě tak bude mít čas těšit se z dárků několikrát, dobře si je prohlédnout a potěšit se s nimi. A babičky nepřijdou o ten šťastný pohled v dětských očích. A o tom přece Vánoce jsou, o rozdávání radosti a o blízkosti rodiny.