Studie potvrdila: Rodičovství je často větší stres než přijít o partnera

Těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy a děti jsou naší největší radostí. Tyto věty jsou obecně přijímány a hovořit o něčem jiném si dovolí možná tak kamarádky mezi sebou nebo v anonymních vodách internetu. A každá matka, která si veřejně postěžuje, že je to někdy náročné, dostane lakonickou odpověď: A cos čekala? Že se děti vychovají samy? Že to bude pohodička?

"Pohodičku jsem fakt nečekala," svěřuje se Zdena, osmatřicetiletá matka dvou holčiček, pěti- a dvouleté. "Čekala jsem únavu, čekala jsem občas osamělost a čekala jsem, že si někdy nebudu vědět rady. Ale ve finále mě asi nejvíc zaskočilo to, jaká je to věda. Kolik máte možností, kolik zaručených rad a výchovných metod.

Máma měla jinou zkušenost. Říkala: za nás existovala jedna kniha, jeden způsob, jak se to dělalo, a nikdo moc nepřemýšlel, jak to dělat jinak. Teď máte spoustu informací o tom, co je správné, co je jediné dobré, a člověk je z toho minimálně první rok trochu zmatený. Jestli pleny látkové, nebo bezplenkovou metodu. Jak kojit, kdy kojit, jestli režim, nebo líná matka, jestli biojídlo, nebo tak trochu od všeho. Do toho pár rad kamarádek, které už mají jasno, tchyně, která ví taky své, a člověk je na prášky. Přiznám se, že až s druhým dítětem jsem začala trochu víc věřit svým instinktům, a dokázala si obhájit to, co s dětmi provádím," popisuje svou zkušenost.

Podobně hovoří i dvaačtyřicetiletá Jarmila, která vychovává děti tři. "Lékaři často hovoří o poporodní depresi. To je ale onemocnění. O bezmoci a špatných pocitech z toho, jaká jste matka, nemluví nikdo. Ale no tak... Řeknou maximálně. Ale já chápu, že rodiče mohou být nejistí a zmatení. My byli taky. Koupili jsme jednu knihu a zjistili, co musíme. V druhé to byl opak. Třetí cestu radí pediatr a tak dále a tak dále.

Měla jsem pocit, že musím pořád někomu obhajovat a vysvětlovat, proč vychovávám děti takhle, jaký mám názor na očkování, na antibiotika, proč nejsme v lesní školce, když je to nejlepší, a podobně. Díky podpoře rodiny a kamarádek jsem nakonec usoudila, že dětem snad nijak dramaticky neublížím a to, co je pro ně vhodné, poznám asi nejlépe já. Ale docela bych ocenila, aby se v tom rodiče podpořili dřív. Že neexistuje jedna správná cesta. Někdo chce sportovat, jiný hrát na flétnu. Nemusí nutně dělat všichni všechno, aby si báječně propojili hemisféry, a kdo to nedělá, je idiot – to tedy ne," říká Jarmila.

Výzkum německých a kanadských vědců, který byl publikován v časopise Demographic Journal letos v srpnu, vyzval dotazované rodiče, aby oznámkovali míru štěstí v době, kdy byli bezdětní. V tu chvíli se pokládala za šťastné většina z nich.

Ve chvíli, kdy se jim narodilo první dítě, se pocity štěstí začaly měnit. Pouze 30 procent z dotazovaných udávalo s narozením prvního dítěte a rok po něm stejné, nebo dokonce vyšší pocity štěstí. Celých 70 procent, tedy téměř tři čtvrtiny dotazovaných, se cítilo hůře. Pocit štěstí se hodnotil na speciální bodové stupnici – novopečení rodiče ho ztratili v průměru o 1,4 bodu. Pro srovnání – lidé, kteří přišli o zaměstnání, v průměru hlásili pokles o 0,6 bodu. Ztráta zaměstnání a partnera vynesla v průměru jednobodové snížení. Žádný valný výsledek pro narození prvního dítěte, že?

Rodiče uváděli většinou tři skupiny problémů: zdravotní potíže, komplikace při porodu, "intenzita výchovy dětí" a nedostatek odpočinku. Vědci sami vědí, že tímto měřením se nedá rozhodně postihnout rodičovství komplexně. Jde jim ale o prolomení určitého tabu ve společnosti, jímž je nehovořit o narození prvního potomka a následném životě jinak než pozitivně. Jako rodiče lidé totiž nemohli říct nic negativního.