A kdo ti hlídá děti? Věta, kterou vážně nemám ráda

Porodila mu dceru. Dala mu syna. Podobné věty mě vždycky nadzvednou. Ani ne tak kvůli tomu, že zní jak z 19. století, ale spíše z toho důvodu, že jsou nesmyslné. Matka porodila dítě, oba se stávají rodiči. Tečka.

Podobně mě zaráží věta, s kterou se setkávám teď, když jsem se dvěma malými dětmi začala zase více pracovat: "Kdo hlídá děti?" V lepším případě: "Kdo ti hlídá děti?" Jak, kdo mi hlídá děti? Naše děti, skoro pětiletý syn a půlroční dcera, jsou buď se mnou, nebo se svým tátou. Dcera ještě nikdy s nikým jiným nebyla a hned tak nebude, syn půjde na pár dní v týdnu do školky.

Můj muž se umí o naše malé děti starat stejně dobře jako já. Možná dělá některé věci jinak, ale rozhodla jsem se, že to nebudu řešit – on mé postupy taky nekritizuje. A vím, jak by mi to vadilo, brala bych to jako projev nedůvěry. Ono "kdo ti hlídá děti" může zaznít i tedy, když si matka odskočí jen na cvičení nebo kafe s kamarádkou. Ale pokud jsou doma s tátou, je to stejně nesmyslné. Podle mě může hlídat nějaká třetí osoba, ať už babička nebo placená chůva. Ale táta nebo máma? 

Naše rodinné uspořádání možná není typické, kromě dvou malých dětí máme ještě čtyři velké, z toho dvě nastálo a dvě ve střídavé péči. I proto jsme museli hledat model, který nám umožní fungovat, věnovat se všem dětem a zároveň vydělat peníze, kterých velká rodina potřebuje víc než malá. Momentálně tak je s dcerou část týdne muž, který oficiálně nastoupil na rodičovskou dovolenou, kromě toho částečně pracuje na volné noze. Před pár lety to bylo naopak, na mateřské, rodičovské i volné noze jsem byla já. Uvidíme, jak to bude dál.

Počítáme s tím, že nám to občas poleze na nervy a budeme toho mít plné zuby. Ale pro naši rodinu je to nejlepší možné řešení. 

Před pár týdny proběhl internetem článek Nemějte děti, zdržují od práce, který napsala ekonomka Markéta Šichtařová. Kritizovala v něm ministerstvo práce a sociálních věcí za návrhy týkající se mateřské a rodičovské dovolené. Na svém blogu tvrdila třeba to, že stát nutí rodiče, aby se vrátili do práce co nejdříve a děti, často jedináčky, co nejdříve umístili do jeslí. 

Já to takto nechápu – stejně jako jiná opatření státu. Naopak jsem ráda, že se dá zkombinovat péče o děti s prací a že je čím dál snazší to, aby si každá rodina našla uspořádání, které jí vyhovuje. Já sama jsem s dětmi ráda a vlastně s nimi několikrát týdně něco podnikám, s těmi malými vstávám i usínám. Ale má práce mě taky hodně baví. A ne, nemám pocit, že mě do ní nutí vláda a okolnosti. Beru to jako jednu z možností. 

Legenda o částečných úvazcích a home office

Když se narodil můj první, dneska už dospělý syn, bylo to, že by matky s malými dětmi pracovaly, ještě docela neobvyklé. Přesto to šlo, i když to mělo své mouchy: rodič, který měl malé dítě a pracoval, ztrácel nárok na rodičovský příspěvek. Nebylo to mnoho, asi dva a půl tisíce korun, ale tehdy platilo: Pracuješ? Tak nic za péči o dítě nedostaneš, ačkoli se o něj taky staráš. Komu se s tím chtělo šachovat, fakturoval na manžela, komu ne, peníze oželel.  Těžší to bylo i z jiného důvodu: internet nebyl zdaleka tak rozšířený jako dnes, takže jsem články do redakce nosila na disketě. Představa, že by mě někdo zaměstnal s malým dítětem na částečný úvazek nebo mi umožnil práci z domova? Iluze, musela jsem na volnou nohu. Tohle se naštěstí začalo celkem brzy měnit a díky bohu za to.