Jak vychovává táta aneb manuál pro dokonalého otce
Miluju chlapy, kteří lezou po koberci, vozí děti na koni, o pár let později společně řvou při fotbale „góóóól“ a ještě později je učí zajídat pivo buřtem, aby se předešlo kocovině. Podle mě je totiž táta stejně důležitý jako máma. I když se jeho výchova od té její hodně liší.
Představa chlapa, který je celý den v práci, aby vydělal dost peněz na uživení rodiny, a pokud už je doma, je rád, že je rád, a tráví veškerý volný čas na gauči u televize, je pořád ještě zajetá klasika. Můj kamarád Martin mi dokonce řekl, že prvních deset let života svého syna Tadeáše zasvětí kariéře, aby si udělal rezervu, a teprve pak se začne věnovat svému jedinému synovi.
Jenže statistiky i psychologové tvrdí, že tátu potřebují děti už od miminka. „Jak ukazuje běžná praxe i výzkumy, táta je tím, kdo podporuje u dětí samostatnost a rozvíjí různé praktické dovednosti. Otec děti méně chrání a více je podněcuje, třeba ve hře. Bez něj rozhodně není výchova úplná,“ vysvětluje psycholog a ředitel Ligy otevřených otců Martin Jára.
Nekonečná zábava
To můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Vždycky jsem se sice snažila stavět s dětmi z lega a suplovat trochu roli táty, ale moc mi to nešlo. O to nadšenější jsem ze svého bratra Honzy. Jestli si užíval výchovu své dnes jedenadvacetileté dcery, si nepamatuju, ale se svou pětiletou Zuzankou to umí dokonale.
Tři ženy: Práce, nebo mateřská - jaké mají zkušenosti?
Jak dlouho jste byla, nebo právě jste, doma se svým dítětem? Rok, dva či ještě déle, nebo naopak sotva po dobu šestinedělí? Vzdala jste se kariéry…celý článek
Na druhé koleji
A tak stavíme táty na druhou kolej. A to ani nemluvím o situaci po rozvodu, kdy se občas snažíme za trest otce od dětí odříznout úplně. Nedochází nám totiž, že je to trest víc pro děti než pro naše ex. „Děti vyrůstající bez častého a intenzivního kontaktu s otcem mají potíže se separací od matky a rodiny, s prosazením se v sociálních skupinách, s vlastní agresivitou. Jsou více ohrožené drogami či jinými patologickými návyky, a navíc to ovlivňuje jejich partnerství a rodičovství. Třeba tak, že v dospělosti nejsou s to samy udržet vztahy či rodinu,“ popisuje důsledky chybějícího táty Martin Jára.
Otestujte se! Hodí se pro vás a vaše děti střídavá péče?
Jste schopni se domluvit na střídavé péči? Přemýšlíte s expartnerem, že budete vychovávat děti napůl? Psychologové jsou z takového modelu nadšení,…celý článek
Příběh ze života: Mámatáta se čtyřmi hodinami spánku
Jan Krůta, textař. Poznala jsem ho před více než dvaceti lety jako úspěšného textaře (napsal například nejslavnější hity Dalibora Jandy) a začínajícího podnikatele. Tehdy se rozvedl, vzal si svou druhou ženu Jarmilu a s ní měl syna Jakuba. Když bylo Kubíkovi pět let, zemřela. Jednou si stěžovala na bolest hlavy, vzala si prášek a šla si lehnout. Už se neprobudila. Nebylo jí ani čtyřicet let. A Jan se musel rozhodnout. Kariéra, nebo dítě…
Musel jste z minuty na minutu převzít roli matky i otce. Co bylo nejtěžší?
Do Jarmiliny smrti jsem v podstatě neznal cestu do kuchyně. Začínal jsem tehdy podnikat a doma jsem byl jako host, protože v domácnosti byla ještě skoro dospělá dcera z prvního manželství mé ženy a Jarmilina maminka. Jenže ta zemřela pár dní po své dceři a my jsme se s Kubíkem přestěhovali do samostatného bytu. Těžké bylo všechno. Zařizování nového bytu, opuštění mojí velké firmy, zřízení malé umělecké a reklamní agentury. A k tomu starosti s praním, žehlením, školkou, vařením. Ale snad nejhorší bylo překonat s tou křehkou synovou dušičkou trauma z rodinné tragédie.
Jak jste to zvládal?
Jakub je dnes dospělý a vy můžete být hrdý na to, že jste svou roli zvládl skvěle…
Kubovi je dvacet. Po maturitě na německém gymnáziu odešel studovat evropské právo do Aberdeenu ve Skotsku. Díky skvělým výsledkům z maturity dostal stipendium. A náš vztah je bezvadný. Pomáhá mi v práci s IT, dělá mi grafiku různých oficiálních písemností a webových montáží, prezentací a bannerů. Nepochybuji o tom, že jsem udělal maximum pro to, aby z něj byl správný chlap. I když se mi někdy ještě dnes trochu zasteskne po době, kdy mou péči potřeboval denně. Nedávno, když jsem se s ním loučil na letišti, jsem dostal nápad na tuhle písničku: Vždycky jsem ti při loučení říkal, tak už běž. Přesto jsem však vždycky čekal, že se ohlídneš. Neohlídnul, neohlídnul, taky proč. Vzpomínky jsou ve tvém věku v trámu červotoč...
Můžete nějak motivovat muže, aby věnovali svým dětem víc času?
Chlapy musí motivovat jejich dítě. Nakonec – co může být větší motivace v životě než právě jejich milovaný syn nebo dcera?