Tři ženy: Práce, nebo mateřská - jaké mají zkušenosti?
Jak dlouho jste byla, nebo právě jste, doma se svým dítětem? Rok, dva či ještě déle, nebo naopak sotva po dobu šestinedělí? Vzdala jste se kariéry pro své děti, nebo kloubíte výchovu a zaměstnání, jak se dá? Podívejte se, jak vypadá mateřská dovolená v podání některých žen a co jim během péče o malé dítě říká slovo kariéra.
Je mateřská dovolená oběť každé ženy, nebo životní zážitek, kterému se nic nevyrovná? Ať už jste „matka pluku“ nebo stavíte na přední příčku svého života kariéru, přečtěte si příběhy tří naprosto odlišných žen matek. Jejich pohled na mateřství i na to, jak si užily mateřskou i co je pro ně tou největší prioritou, vás rozhodně inspiruje!
Bára Vaculíková, zpěvačka, dcera Olívie Coco
- Jedna z autorek úspěšného dua Mateřská.com. Spolu s Léňou Yellow (Lenkou Jankovskou) nazpívaly CD Laktační psychóza, které si oblíbily nejen mámy na mateřské…
- Obě se staly téměř současně matkami a své pocity a pohled na mateřství vyjádřily nadmíru originálními texty ve všech devíti písničkách na albu.
- Je dcerou zpěvačky Petry Černocké, která na cédéčku Laktační psychóza jako host dokonce i zarapovala!
Můj chlap ode mě občas slízl i pár uštěpačných komentářů ohledně plného koše, nádobí, pozdních příchodů domů… Mám pokračovat? K práci, tedy ke skládání písniček a koncertům, jsme se s Léňou vrátily už po šestinedělí. Pracovaly jsme i v jedné vegetariánské restauraci. To už je ale minulost, i když se tam jako hosté často a velmi rády vracíme. Popovídat si s bývalými spolupracovníky-přáteli a trochu se rozmazlit dobrým jídlem, které nemusíme vařit.
„Dvacet let jsem vychovával cizí dítě!“
„U dítěte je jistá jen matka,“ říká se mezi lidmi tak trochu jako vtip. Jenže legrace to tak úplně není. Odhaduje se, že nevědomky vychovává cizí dítě…celý článek
Nějaké velké výčitky vůči dceři jsem neměla, koncerty jsou většinou večerní záležitost a sprint kolem dětí u nás v tuto část dne zastanou často naši partneři a rodiče, kterým jsme s Léňou obě moc vděčné. Nikdy jsme nebyly na plný úvazek někde zaměstnané, tak si to ani neumíme dost dobře představit. Obecně si myslím: Každému, co jeho jest. Rozhodně to nesoudím, ale nechtěla bych stát před volbou, zda práce, nebo mateřská…
Pobyt na mateřské nutně nemusí znamenat, že se žena odřízne od zbytku světa. S jedním dítětem se toho podle mě dá s funkční rodinou hodně zvládnout. Samozřejmě ubudou večírky a „dospělácká“ zábava. Třeba kino je pro mě luxus, kterého se mi už pár let nedostává.
Pro mě jsou esenciální kamarádky s malými dětmi, které neváhají a vyrazí i s nimi za hranice všedních aktivit. Vymýšlí, co by se dalo, a dávají vám impulz, abyste to podnikly společně. Nemá totiž cenu trýznit se samotou. Někomu ale ani to nestačí, a upřímně řečeno, já asi patřím právě k tomuto druhu lidí. Mám to štěstí, že se moje povolání dá s mateřstvím skloubit. To je obrovský bonus, protože to odstíní frustraci, že vás celý svět najednou vidí jen jako mámu. Jak mateřskou ustát? Je to oříšek. Podle mě to chce hodně aktivit, občas přemáhání...
Chce to slunce, teplo, přírodu a mít pár prima kamarádek. Najít si něco svého, třeba šití, malování, jakoukoli tvůrčí aktivitu, která vás posouvá dál. Také si dopřát být občas někde sama za sebe, bez dítěte, a nevyčítat si, že zrovna nejste doma, kde je vás tolik potřeba. Myslím, že je důležité naučit se být postradatelná a dát lidem ve svém okolí důvěru, že to zvládnou i bez vás. K tomu je samozřejmě opět nutná opora v babičkách a partnerech nebo i finanční svoboda. Držím všem mámám, které to nemají tak snadné, palce! *
Anna Cymbalista (52), průvodkyně turistů, dcera Marléne Fleur
- Své jediné dítě porodila v necelých padesáti letech.
- V pořadu České televize Rub a líc pozdního rodičovství popisovala, jak jí po čtyřicítce lékaři řekli, že je na umělé oplodnění stará.
- Nakonec otěhotněla přirozenou cestou.
Co mě ovšem pronásledovalo celý první rok Marlénina života, byly neustálé obavy a kontroly, zda dýchá, žije, je zkrátka v pořádku... Myslím, že to ale bylo asi mým věkem. Tříletá mateřská je úžasná, pracuji s cizinci a mám také rodinu v zahraničí a všichni nám ji opravdu, ale opravdu tiše závidí.
Ovšem kdybych měla sedět doma celé tři roky, tak se z toho opravdu zcvoknu! Čili pokud k tomu můžete pracovat třeba na zkrácený úvazek (nebo jako já), je to skvělá kombinace. Jako průvodkyně turistů beru cesty ven teď minimálně, rovněž tlumočím a občas něco překládám, takže pracuji z domu. Je to nárazové a můžu práci vzít, nebo odmítnout.
Ženy, které kvůli kariéře dávají děti chůvám, neodsuzuji, chápu je, ale já bych určitě alespoň půl roku až rok počkala. Sama jsem začala pracovat po půlroce. Dcera byla s tatínkem, s dospělou neteří nebo kamarádkou, které jsem kdysi hlídávala dítě já. Je sice hezké mít miminko pořád u sebe, ale je také hezké pak odjet na dovolenou k moři nebo jí koupit krásné šatičky či dobré boty. Mámy vědí – šplhá se to přes tisícovku, nožky rostou rychle a já opravdu „šmejd made in China" kupovat nechci.
Co potřebujete vědět o mateřské a rodičovské dovolené?
Jaká práva mají matky, které se po mateřské nebo rodičovské dovolené vrací do práce? A může o rodičovskou dovolenou požádat muž? Na dotazy čtemnářek…celý článek
Co se týká únavy, kterou znají asi všechny mámy, já měla to štěstí, že moje dítě od narození spalo krásně celé noci, a tak je tomu dodnes. Malá nikdy neplakala a s úsměvem mi ráno skáče do postele a čeká, až se proberu. Ani nevím, jak jí vylezly zoubky, a nemocná byla zatím jen jednou…
Musím přiznat, že Marléne zatím rozmazlujeme, spí s námi v ložnici a cpe se nám do postele. Necháváme ji, je a bude to moje jediné dítě, tak si to chci užít. A nechce brzo do postýlky, takže žádné romantické noci a večery nám s manželem „nehrozí“. Baterky dobíjím v práci, která mě moc baví, ale dobrá je i procházka v parku – mám ho pod okny – a jóga nebo třeba drink s kamarádkami a takové ty ženské drby.
Nebo pořádný shopping, to je, dámy, také adrenalin!
Helena Šišková, v domácnosti, dcera Darina, dvojčata David a Daniel
- Dlouho se s manželem pokoušeli o těhotenství, ale zadařilo se až po letech, díky umělému oplodnění.
- Je mámou doslova na plný úvazek. Se svými dětmi je od narození první dcery nepřetržitě na mateřské dovolené.
- Na únavu doporučuje všem unaveným mámám mateří kašičku. Bez ní by výchovu tří ratolestí zvládala jen stěží svěží.
Měly by si uvědomit, že s jedním dítětem můžou téměř všechno. Zdřímnout si po obědě, vstávat s dítětem. Já tenhle komfort neznám už pár let. Ale nelituju.
Myslím si, že pokud žena nechce svůj život plně zasvětit dětem a věnovat se jim opravdu s láskou, má mít nejlépe jen jedno dítě. Ovšem kombinace jedno dítě a pak dvojčata je opravdu vražedná a zvládne ji podle mě jen silný jedinec. Jak říká můj manžel: Terminátor.
U první dcerky jsem byla přehnaně starostlivá, stále ji hlídala, nikomu nepůjčovala. Navíc jako Střelec, který zvládne všechno sám, jsem dělala opravdu všechno, manžela jsem nenechala dceru ani přebalit. Teď, když přibyli chlapečci, polevuju, prostě musím, i když bych chtěla zase všechno zvládnout sama…
Učím se nechat zodpovědnost na manželovi, nestresovat se tím, co se děje, když mu naše „jesle“ nechám na starosti a jdu si něco zařídit. A také jsem zapomněla dodat, že od té doby, co mám dvojčátka, asi ještě pár let nebudu chodit na WC sama. Kluci jsou přesvědčení, že jejich společnost je tu pro mě naprosto nezbytná.
Ani po jednom porodu jsem nezažila žádnou poporodní depresi, byla jsem tak šťastná, jak to jen může být. Porodem kluků začal nekonečný kolotoč, který neskončil dodnes. Jsem přesvědčená, že se ze mě stala zřejmě kojící matka roku. Sedm měsíců jsem kluky plně kojila a úplně jsem je odstavila až po dvou letech a dvou měsících. A zvládla jsem to, s pomocí boží (v podání mé maminky), manžela a asi všech andělů, kteří kolem mě třepotali křídly.
S první dcerou jsem byla na klasické mateřské dovolené, teď s dvojčaty se to dovolené rozhodně nepodobá… Starost o tři ratolesti mě naprosto naplňuje a zabírá veškerý volný čas. S jedním, možná i se dvěma dětmi si dokážu představit nějaké vedlejší aktivity, ale se třemi už ne.
Přes den jsem s kluky nepřetržitě, starší Darinka chodí první rok do školky. Když se to podaří a kluci usnou po obědě zároveň, nastává pro mě „havaj“, asi tak hodina klidu, kdy mě nikdo nevolá, netahá a podobně. Pak zapínám Photoshop a upravuju fotky, jeden z koníčků, který jsem si nenechala vzít.
Děti jsou pro mě středobodem vesmíru, důvodem, proč jsem na tomto světě. Za své poslání považuji právě výchovu svých ratolestí. V tom se s málokým shodnu, ale já to tak prostě mám. Proto nemůžu pochopit matky, které už malé děti odkládají do jeslí nebo chůvám. To dětátko si vybralo právě tuhle maminku, a ona si toho neváží a dává ho někomu jinému. Třeba má slibně rozjetou kariéru… ale myslím si, že je to vždy na úkor toho malého človíčka.