Nevím, nic, ne: Jak se ptát dětí, aby vám na něco odpověděly
Co vás vlastně zajímá, když po dlouhém dni zase uvidíte své děti, s nimiž jste se doma rozloučili někdy po snídani? Pochybujeme, že vám skutečně nejvíce záleží na tom, co měly k obědu. A přesto se na to každý den ptáte.
Jak vypadá váš dialog s dětmi například cestou ze družiny? Možná se jich – jako spousta jiných rodičů – ptáte, zda dojedly svačinu, co měly k obědu, a pak poněkud obecně na to, co dělaly. A ony nevědí, co na to říct, a tak vás více či méně slušně vlastně posílají do háje.
"Nevím, jak na tvé dotazy odpovídat. Proč je důležité, co jsem měla k obědu? Navíc to už nevím, nezajímá mě to. Zkrátka jsem si vybrala, jestli si dám kuře nebo těstoviny. Mnohem víc mě zajímali mí kamarádi a ne to, co jsem měla na talíři." Zhruba tohle se honí hlavou školákům, když se jich rodiče ptají na zbytečné banality, místo aby se skutečně zajímali o to, jak se během dne měli a cítili.
9 tajemství sebevědomých a úspěšných dětí: Co musí dělat rodiče?
Chcete, aby váš potomek byl zdravě sebejistý, šťastný a úspěšný? Zde jsou nejúčinnější způsoby, jak mu v tom pomoci. Přečtěte si, jak má vypadat výchova…celý článek
Tvrdí to Isabelle Filliozat, autorka knihy Pořád jen provokuje. Tenhle knižní výchovný rádce se právem stal evropským bestsellerem, protože zábavně a jasně vysvětluje, co bychom jako rodiče mohli dělat jinak. Navíc se věnuje především dětem mezi šestým a jedenáctým rokem – takových titulů je málo, většina řeší nejmenší děti nebo teenagery.
Filliozat tvrdí, že je normální, že se život stává trochu rutinním, ale že by bylo škoda to tak nechat. Jak na to? "Během cesty, při přípravě večeře, u jídla, při ukládání ke spánku, v oblíbené klidné chvilce vytvořím prostředí pro intimitu. Začnu tím, že budu tiše naslouchat," doporučuje psychoterapeutka.
5 chyb, které nechte dělat svoje dospívající děti. Pomůže jim to!
Rodiče většinou chtějí pro své děti to nejlepší. Logicky – takže se jim snaží v životě všelijak pomáhat. Bohužel pokud to přeženou, paradoxně svým…celý článek
Podle ní je trik v tom, aby šlo o vzájemné sdílení, a nikoli o výslech, proto by i rodič měl mluvit o tom, co se mu během dne líbilo a co prožil. A pak by měl vyzvat potomka a zeptat se, co se zase nejvíce líbilo jemu. Nebo jestli je hrdý na něco, co toho dne vytvořil. A co ho bavilo. Pokračovat se dá dotazem na to, co bylo naopak pro dítě nejtěžší.
Proč by třeba matka nemohla začít chvilku tím, že se svěří, jakou radost jí v práci udělalo přestěhování do světlejší kanceláře? Nebo otec vyprávěním, jak u oběda zvrhl sklenici s pitím? A ještě jedna věc: není třeba, aby se nám děti svěřovaly úplně se vším, je dobré jim nechat i prostor pro nějaké tajemství.