Jak poznáte, že máte doma malého introverta? Všímejte si těchto vlastností!
Každé dítě se rodí jako jedinečná osobnost, s daným temperamentem, který můžete ovlivnit jen zčásti. Jako rodiče máte šanci již od kojeneckého věku pozorovat, jak se vyvíjí a formuje, což je jedna z nejkrásnějších, nejzábavnějších a také nejvíce udivujících věcí, které můžete zažít.
Každý malý človíček je individualita a vyžaduje jiný způsob výchovného přístupu i péče. Pokud máte doma dva nebo tři „kousky“, určitě to dobře znáte. Co platí na jedno dítě, na druhé vůbec nezabírá nebo vyvolá naprosto opačnou reakci, než byste si přáli. V případě, že vám před očima roste introvert, může být vaše cesta – jakožto jeho nejzásadnějšího průvodce prvními roky života – trošičku komplikovanější. Zapojit ho do společnosti a naučit fungovat v dětském kolektivu bude možná velkou výzvou! Neměli byste se tím ale nijak znepokojovat, introvertní povaha s sebou nese celou řadu silných stránek osobnosti. Vyžaduje ale často zcela specifické rodičovské strategie. Jak zjistíte, že se to týká i vašeho dítěte?
Nepleťte si pojmy
Nezaměňujte přirozenou plachost nebo stydlivost s introvertním založením osobnosti. Tyto povahové rysy nejsou totožné. Zatímco plaché dítě může jen zpočátku potřebovat vaši pomoc a trpělivý přístup, aby časem dokázalo vylézt ze své ulity a vydat se samotné objevovat svět, skutečný introvert se bude zuby nehty držet svých jistot a neodhodlá se opustit svou „ochrannou“ bublinu. Poradit si se stydlivostí, přirozenou součástí vývoje batolete, si dokážete, v případě skutečně introvertního potomka ho nátlakem a úpornou snahou o socializaci jen více znejistíte. Plaché dítě se bude pravděpodobně vyhýbat společenským kontaktům z určitých obav a pocitů strachu, introvertní to dělá zcela dobrovolně a z vlastního přesvědčení, protože to zkrátka chce a samo si to tak vybralo.
Vyhýbá se očnímu kontaktu
Jakékoli setkání s novými, neznámými lidmi je pro introverta velice vyčerpávajícím zážitkem, když už se mu nemůže vyhnout. Pokud se při kontaktu chová nepředvídatelně, drze, nebo dokonce lehce agresivně, jde o jeho přirozeně obrannou reakci. Chrání sám sebe a svou křehkou duši a maskuje obrovské rozpaky například předstíranou hrubostí nebo netečností. Typickým znakem je také uhýbání přímému očnímu kontaktu, očima těká po zemi nebo všude možně, jen se nedokáže upřeně a zpříma zadívat na dotyčného člověka, který na něj třeba zrovna mluví a rád by navázal kontakt.
Záchvaty vzteku z rozrušení
Trápí vás, když je večer vaše dítě zdánlivě bezdůvodně podrážděné, plačtivé, vzteká se, případně předvede záchvat zuřivosti? Každého malého introverta může neúnosně vyčerpat náročný den, kdy byl několik hodin ve školce, musel spolupracovat v kolektivu, komunikovat, hrát společenské hry, vystupovat veřejně v divadélku nebo absolvovat skupinovou hodinu cvičení. Pravidelně plánujte čas, který bude patřit jen vám a jemu, nejlépe v nějakém klidném prostředí. Povídejte si s ním o jeho zážitcích a obavách, uklidňujte a konejšete.
Raději plyšáka než kamaráda
Zjistili jste, že si daleko více povídá se svými oblíbenými hračkami nebo sám se sebou než s ostatními dětmi? Introverti mají přirozenou tendenci být tišší než jejich vrstevníci, raději si zpracovávají svět a své zážitky sami v sobě, než by se s nimi svěřovali okolí. Nenechte se vykolejit, pokud vede vaše děťátko dlouhé a intenzivní rozhovory s vycpaným medvědem nebo dřevěnou mašinkou. Mít soukromí a klid k tomu, aby se svěřilo se svými pocity a prožitky, i když je vykládá neživým věcem, je pro něj nezbytně nutné.
Vystačí si sám
Hraje si mnohem raději sám než s ostatními dětmi? Na hřiště chodí nejraději, když tam není velké množství cizích lidí, a na pískovišti posedává opodál a nepouští se do hromadných aktivit a bábovičkových soubojů? Pokud tento postoj nepřekročí únosnou mez, která hraničí se stavy paniky nebo jinými výraznými psychickými projevy (to už by vyžadovalo konzultaci s lékařem nebo psychologem), zůstaňte v klidu a do ničeho potomka nenuťte. Introverti disponují nadměrnou představivostí a fantazií, se kterou si při hře vystačí. Hlavně se ho nesnažte předělat nebo přesvědčovat o tom, co by měl nebo neměl dělat!
Drží se svých vyvolených
Introvertní děti nemají problém komunikovat a otevřít se před lidmi, které dobře a dlouho znají, jsou jim blízcí. Samozřejmě i oni potřebují přátele, mají však ve zvyku upřednostňovat a udržovat si pár nejbližších důvěrníků, které mají prověřené, než shromažďovat další nové kamarády. A vaším rodičovským úkolem je podporovat je a pomáhat jim udržovat a upevňovat vazby s těmi přáteli, kterým důvěřují a na které se těší, že s nimi budou trávit čas.
Proč dětem někdy tak dlouho trvá, než zareagují na pokyn rodiče? Podívejte se na naše video!
Nechce zkoušet nové věci
Neochota k čemukoli novému, nepoznanému a nevyzkoušenému, to je další typický rys introvertní osobnosti. Proč? Nové zážitky a zkušenosti obvykle totiž znamenají také setkání a interakci s novými lidmi a místy. Tak nebuďte překvapeni, že vaše dítě nebude nadšeně souhlasit s hromadným pěším výletem, který jste si naplánovala s ostatními maminkami z mateřského centra, nebo nebude skákat nadšením z víkendu na horách s vašimi přáteli, kteří mají v souhrnu šest dětí, které váš potomek viděl párkrát v životě. Přesvědčováním typu „však uvidíš, jsou prima, pěkně si pohrajete“ zmůžete jen to, že se dítě ještě více „zacyklí“ a zaujme odmítavý postoj. Vždy upřednostní situaci, kterou zná a v níž se cítí pohodlně, protože se ze své podstaty hůře adaptuje na změny.
Neumí dávat najevo emoce
Introvertům chybí spontánnost. Raději si zpracovávají své prožitky, zkušenosti, city i pocity vnitřně, sami se sebou. Mluvit o nich s kýmkoli jiným jim činí potíže. A to dokonce i v případě vlastních rodičů. Nikdy na takové dítě nenaléhejte, nezahlcujte ho dotazy, dejte mu čas vše si promyslet a počkejte, až za vámi přijde samo a bude připraveno se vám svěřit. Každý den mu ale dávejte dostatečně jasně najevo, že tu jste pro něj, abyste ho kdykoli vyslechli, poskytli mu lásku a oporu, kterou tolik potřebuje.