Rodiče, těchto 10 věcí rozhodně nedělejte. Škodíte dětem i sami sobě
Určitě to myslíte dobře, o tom není pochyb. Ale jako rodiče si uvědomte jedno: někdy až příliš pomáháte svým dětem. No, schválně – kolik věcí za ně děláte, rozhodujete nebo kolikrát se stalo, že za dítě dokonce odpovídáte? Nemůžete žít životy svých dětí. Váš úkol je jiný: pomáhejte jim získat vlastní zkušenosti a podporujte zdravý rozvoj jejich osobnosti. A určitě se vyhněte následujícím deseti bodům.
1. Nemluvte za své děti
Všechno to začíná neškodnou otázkou, kdy se někdo vašeho dítěte zeptá: "A jakpak ty se jmenuješ?" A my rodiče se neudržíme a dotyčnému odpovíme: "To je Ondra." Chyba. Jakmile se dítě naučí mluvit, nechte ho odpovídat. A také mluvit s lidmi. Doma, v obchodě, ale i na jiných místech. Sama vidím na své čtyřleté dceři, jak je nadšená, když ji nechám v pekárně, aby pozdravila a objednala si. Jako rodiče můžete dítěti poradit, co má říct, ale odpovídat už nechte dítě samotné.
Rada pro příště: až zase budete chtít odpovídat za své dítě, zastavte se a nechte ho, ať odpoví samo. Umí to. A pokud ne, je důležité, aby se to naučilo.
2. Nesnažte se být přáteli za každou cenu
Mnoho rodičů by si přálo, aby s dítětem navázali přátelský vztah. Aby děti před nimi neměly žádné tajemství. Je to pochopitelné, sama bych si moc přála, abychom byly já a dcera přítelkyně. Ale rozhodně se nevyplatí tlačit na pilu. Rodiče jsou tu od toho, aby děti milovali a chránili. Děti potřebují přátele v jejich věku. Někoho, komu mohou říct všechno. I si třeba postěžovat na rodinu. Mámu a tátu vyhledají, když potřebují lásku, objetí a podporu. A mnohdy se vám svěří i se svým trápením, jen je nenuťte.
3. Nediktujte dětem, co by měly chtít
Jasně, všichni víme, že brokolice je zdravější než čokoláda a nové boty jsou potřebnější než nová panenka. Takže diktujeme dětem, co by měly chtít. Je to jako ten vtip, kdy máma říká na zahradní párty synovi: "Vem si svetr!" A ten se zeptá: "Je mi zima, nebo jdeme domů?" K čemu to vede? Podsouváte dětem své názory a potlačujete jejich přání a jejich osobnost. Takové věci pak způsobují, že se snadno podřizují a nikdy nevyjádří svůj názor. Nebo to, co by si skutečně přály. Respektujte touhy a přání dítěte. Samozřejmě je učte tomu, co je dobré a zdravé, ale nedělejte to násilně.
4. Nepřehánějte to s pomocí
Mladší předškoláci, tedy děti ve věku kolem tří let, už dokážou mnoho činností. Umí se svléknout, odnést si špinavé věci do koše na prádlo, uklidit si po sobě talířek a hrneček... Daleko více věcí, než se od nich očekává. A co děláme my? Oblékáme je pomalu až do plnoletosti, krmíme je, ještě než nastoupí do první třídy základní školy, a vůbec za ně děláme spoustu věcí. Sama mám v tomhle černé svědomí. Dcera by se uměla obléci daleko dřív, kdybych ji pořád tak nepomáhala. A asistuju jí dodnes. Ještě že nastoupila do školky, kde se vše naučila. Nechte dítě dělat co nejvíc činností. Později se vám to vyplatí!
5. Nepodsouvejte jim svůj vkus
Často se snažíme své děti ovlivnit. Vybíráme jim knihy, které se jim mají líbit, filmy, na které se mají dívat, a styl oblékání, který je podle nás nejlepší. Jistě, i tohle všechno děláme s dobrým úmyslem, ale opět tím potlačujeme osobitost. Když budete děti do všeho nutit, ve finále budou dělat přesný opak toho, co chcete. Nechte děti poslouchat hudbu, která se jim líbí, a dívat se na filmy podle jejich výběru (když teda nejsou vyloženě nevhodné). Pokud společně vyrazíte do kina, tak než koupíte lístky, zeptejte se jich, jaký film by rády viděly.
6. Nekontrolujte jim neustále kapsy
Dostává vaše dítě kapesné? Na tom není nic špatného. Horší je, když dítě neustále kontrolujete a ptáte se, kolik peněz mu zbylo. Co víc – když mu prohledáváte kapsy, peněženku nebo kontrolujete plnost kasičky. Tím okamžitě zabijete důvěru, která mezi vámi je. Jednou jsou to jeho peníze a tak to je. Učte ho hodnotě peněz. Pokud vám opravdu záleží na tom, aby je vaše dítě neutrácelo nějakým nevhodným způsobem, vymyslete věc, na kterou si bude šetřit. Na něco, co opravdu moc chce. Společně pak spočítejte, za jak dlouho si na onu věc "vydělá"! "Přeješ si nový telefon? Ještě šest měsíců a budeš si ho moct koupit."
7. Nenuťte je do kroužků
Tohle je často velký problém. Rodiče mají určitou představu a ambice. A tak děti vozí z kroužku na kroužek, aniž by to třeba jejich děti chtěly. Typický příklad: maminka si přeje, aby její dcera hrála na housle, a tak ji vozí 3x týdně do hudební školy přes celé město. Tatínek zase touží po tom, aby syn hrál fotbal, ale toho to třeba vůbec netěší. Holčička mé kamarádky třeba takhle trpěla na plavání. Vždy, když měla jít do bazénu, měla z toho osypky. Malá rada: buďte trpěliví, pozorujte své dítě, k čemu má sklony, co ho skutečně baví. Zeptejte se, co by si přálo dělat, a v této činnosti ho rozvíjejte. A s kroužky to nepřehánějte. I děti potřebují volný čas a taková nuda občas není na škodu.
8. Nepřivlastňujte si úspěchy svých dětí
Maminky malých dětí mají sklony mluvit v mateřském plurálu. "My se učíme chodit, už chodíme na nočník, už umíme několik slov..." Na tom by nebylo nic špatného, některým rodičům to však vydrží až do dospělosti. Jakýkoliv úspěch považují také za úspěch svůj. Rodiče nadšeně vyprávějí, jak děti dokončily vysokou školu, jak si našly skvělou práci... A často dělají, že je to všechno jejich zásluha. Jedna rada: buďte šťastní z úspěchů svých dětí, radujte se z nich, ale nezaměňujte je za své.
Táta filmoval svou dceru od narození do plnoletosti. Tohle video musíte vidět:
9. Dárek? Nerozhodujte za ně
Tenhle problém už jsme trochu nastínili v bodě 3, kdy jsme říkali, abyste dětem nediktovali, co mají chtít. O dárcích to platí dvojnásob. Mají právo si vybrat, co chtějí dostat jako dárek. Takže až se babička zeptá vnuka, co by si přál k narozeninám, odpověď "potřebuje nové tenisky" raději polkněte a nechte si ji pro sebe. Ať si váš syn sám vybere, co by si přál (samozřejmě ho můžete usměrnit, pokud jde o moc drahou věc nebo nesplnitelné přání). Možná si myslíte, že je to hloupost, ale dává to dětem daleko víc: schopnost rozhodnout se a čelit následkům. A tyto dovednosti se v dospělosti opravdu hodí.
10. Nešpiclujte
Tohle je rada zejména pro rodiče dospívajících dětí. Je naprosto přirozené, že mají přátele, první rande a první lásky. Na dotazy typu "kdo je ten kluk?" čekejte odpověď: "Nikdo!" Nevyslýchejte své děti, dejte jim právo na soukromí. Nepokládejte jim příliš otázek, zvláště když zjistíte, že se s vámi o tom nechtějí bavit. A rozhodně nikdy nečtěte jejich e-maily, zprávy a neprohledávejte jim věci! Nikdy! Někteří puberťáci se svěří rodičům sami, ale jen tehdy, pokud se cítí v bezpečí, ne pod neustálým tlakem.
