Nejdřív jéchal Grjéka čérez rjeku a pak se ze soudružek staly paní učitelky

  • Nejdřív jéchal Grjéka čérez rjeku a pak se ze soudružek staly paní učitelky
    Náměstí Václava Havla, Praha
    Foto: Profimedia.cz
    Sdílej na facebooku
    17. listopadu  2019 
     08:00

    My v redakci se celkem shodneme na tom, že je důležité se s dětmi bavit o tom, jaká je společnost, ve které žijeme. Jak to tady vypadá dnes a jak se v naší zemi žilo dříve, třeba před rokem 1989. Třicáté výročí sametové revoluce je k podobným hovorům jako stvořené. A tak jsme si v redakci udělaly – my redaktorky – anketu právě na tohle téma.

    Naše děti jsou spíše malé, ale přesto je z podobných debat nevynecháváme, dá se to totiž podle nás vhodně pojmout skoro v jakémkoli věku. 

    A velkou roli také hraje to, jak se sami před dětmi chováme, co řešíme a jak reagujeme na různé situace, kam je s sebou bereme a jaké sami máme postoje. 

  • Michaela, redaktorka, dva synové 6 a 8 let: Děti mě litují, že jsem neměla tablet

    Autor: Shutterstock.com

    1. Bavíte se doma s dětmi o tom, jak se žilo před rokem 1989, o listopadu 1989, případně o dnešním vývoji? 

    2. Jak vaše děti vnímají rozdíl mezi svým a vaším dětstvím? 

    1. S dětmi se snažím o historických i současných událostech bavit, vždycky si předem musím srovnat v hlavě, jak jim o tom vyprávět, aby to alespoň částečně pochopily. Ale u staršího syna, který chodí do druhé třídy, mě už poněkolikáté potěšilo zjištění, že se většinu podstatných věcí dozví už s předstihem ve škole. Docela srozumitelně mi tak vysvětlil, jaké výročí si dnes připomínáme, co se tenkrát dělo a jak to probíhalo. Fakt mi to udělalo radost!

    2. Samozřejmě že jejich představy jsou občas úsměvné. V osmdesátém devátém mi byly čtyři roky, nemůžu tak říct, že konkrétně pro mě byly změny nějak zásadní, kromě toho, že ze soudružek učitelek ve školce se staly paní učitelky a z národního výboru, kolem kterého jsme ze školky chodili, městský úřad. Mí rodiče jsou celoživotními obdivovateli Václava Havla, když umřel, hodně se u nás brečelo. Listopadové události jsem měla už jako malá docela v malíčku. Jen jsem jim místo sametová revoluce poměrně velkou část dětství říkala "smetanová revoluce".

    Když moje děti narážejí na mé dětství, nejvíc mě litují, že jsem neměla tablet. A že "jsem to neměla lehký, vojáci a tak":D Mně samotné ale až na prudký rozvoj digitálních technologií ty rozdíly mezi jejich a mým dětstvím – upřímně – nepřijdou až tak markantní. Kam až moje paměť sahá, mám to štěstí žít jako svobodný člověk ve svobodné zemi a jsem za to neskutečně vděčná!

  • Gabriela, web editorka, dcera 6 let: Vezměte děti na Síse

    Zeď
    Zeď
    Autor: Labyrint/Raketa

    1. Bavíte se doma s dětmi o tom, jak se žilo před rokem 1989, o listopadu 1989, případně o dnešním vývoji? 

    2. Jak vaše děti vnímají rozdíl mezi svým a vaším dětstvím? 

    1. Bavíme. Snažíme se, aby dcera pochopila, že to, co máme dnes, není samozřejmost. Také jí občas vyprávíme, co jsme dřív nemohli a neměli. A že třeba cestování, které máme tak rádi, bylo zakázané. Skvělá je k tomu knížka od Petra Síse Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. A právě probíhající výstava v DOX. Moc doporučuju. Na sobotu jsem koupila lístky do Minoru na představení Demokracie, které je sice od sedmi let, ale doufám, že to pochopí i moje šestiletá dcera. Bohužel se koná v době demonstrace (což mi při koupi lístků měsíc dopředu nedošlo), tak se teď s mužem dohadujeme, kdo půjde za naši rodinu na Letnou a kdo do divadla na Demokracii...

    Sama si listopad 1989 vybavuju mlhavě. Bylo mi necelých pět let. Měla jsem plané neštovice a musela být s mámou doma. Poprvé v životě (a naposledy) jsem od ní dostala facku. Byla jsem protivná, brečela, že mě studí tekutý pudr, táta byl na demonstraci a v ulicích bojoval za demokracii a máma musela být doma s ufňukaným dítětem (ta nespravedlnost!). Ani nevím, zda se se mnou o těch věcech bavili, ale chápala jsem, že něco zlého končí a něco nového a dobrého přichází. Následující dny jsem na obrázky k princeznám všude malovala loga OF. Líbilo se mi to usmívající se O. I to byl pro mě symbol, že se budeme mít dobře. 

    2. Asi hlavně materiálně, bohužel. Že třeba jídlo a ovoce, které dnes máme, jsme my tehdy ani neznali. Neměli jsme barbíny, lego a džíny. A dvoupatrový penál ze západního Německa byl velká vzácnost. Také ví, že jsme nemohli cestovat, kam jsme chtěli. Já byla malá, ale o době před rokem 89 dceři vypráví i babička s dědou. Tuhle jí děda říkal, že nejvíc ho trápilo, že nesměl poslouchat hudbu, kterou tolik miloval, a desky si kupoval na černém trhu. Pro naše děti něco nepředstavitelného, ale dobré připomínat!

  • Radka, web editorka, děti 21, 19, 8 a 4 roky: Je nutné, aby se o tom rodiče s dětmi bavili

    Tomáš Svoboda coby jedenadvacetiletý medik na České ulici v listopadu 1989.
    Tomáš Svoboda coby jedenadvacetiletý medik na České ulici v listopadu 1989.
    Autor: archiv Tomáše Svobody

    1. Bavíte se doma s dětmi o tom, jak se žilo před rokem 1989, o listopadu 1989, případně o dnešním vývoji? 

    2. Jak vaše děti vnímají rozdíl mezi svým a vaším dětstvím? 

    1. Některé děti máme dospělé a už bydlí jinde. Bavili jsme se s nimi o těchto věcech vždycky a teď už víme, že se to vyplatilo. Zrovna tenhle víkend jsme se sešli na demonstraci proti chování premiéra Babiše. 

    Přemýšleli jsme i o tom, zda je správné dětem vlastně předávat naše názory a postoje, a došli jsme k tomu, že ano, že je to součást výchovy a že na sebe za tohle vlastně musíme vzít zodpovědnost. 

    2. Svého času si snad všechny děti myslely, že svět byl černobílý, to bylo asi ovlivněno černobílými fotkami, pamatuju si, že mě samotnou kdysi překvapilo, že i za války byl svět barevný. Taky říkají, že by nechtěly žít v době bez internetu. 

  • Alice, šéfredaktorka, dcera 6 let: Každý rok chodíme zapálit svíčku na Národní třídu

    Na Národní třídu k oslavám třicátého výročí Sametové revoluce přišli čeští politice i občané, aby položili květiny a zapálili svíce.
    Na Národní třídu k oslavám třicátého výročí Sametové revoluce přišli čeští politice i občané, aby položili květiny a zapálili svíce.
    Autor: Blesk:Robert Klejch

    1. Bavíte se doma s dětmi o tom, jak se žilo před rokem 1989, o listopadu 1989, případně o dnešním vývoji? 

    2. Jak vaše děti vnímají rozdíl mezi svým a vaším dětstvím? 

    1. Snažíme se dceru aktivně zapojit do občanského života. Na první demonstraci, kde se prezidentovi Zemanovi dávaly červené karty, jsme byli, už když dceři byl rok a půl. Je mi jasné, že z toho tenkrát neměla rozum, ale já si myslím, že je důležité, když děti vidí, že se rodiče angažují, že dávají najevo svůj názor a nebojí se bojovat za svobodu.

    Každý 17. listopad chodíme na Národní třídu zapálit svíčku a pokaždé si vyprávíme o svobodě. Zatím formou pohádky, ale hlavní myšlenka a ideály zůstávají. A i když se dnes ve společnosti pravdoláskařské hodnoty moc nenosí, my se s partnerem snažíme o to, aby je naše dcera měla a byly pro ni přirozenou součástí života.

    2. Nemyslím si, že by se na mé dětství dívala nějak speciálně jinak než na to své. Jen jí přijde divné, že jsem měla jen jednu panenku Barbie...

  • Ivana, redaktorka, synové 22, 20 a 15 let: Vy jste nejezdili k moři?

    Autor: archiv

    1. Bavíte se doma s dětmi o tom, jak se žilo před rokem 1989, o listopadu 1989, případně o dnešním vývoji? 

    2. Jak vaše děti vnímají rozdíl mezi svým a vaším dětstvím? 

    1. Ano, doma probíráme dobu před rokem 1989 a snažíme se být objektivní. O současném dění se ale zřejmě bavíme více, protože se jich to více dotýká. Poměrně velké znechucení je ze stávajícího politického dění, někteří představitelé našeho státu nejsou ani v očích našich dětí dostatečně reprezentativní. Na druhou stranu děti říkají: "Je to prostě demokracie, demokratické volby a holt to musíme přijmout. Můžeme demonstrovat, křičet, ale přesvědčit každého zvlášť nelze. Každý má svou hlavu."

    2. Teď už jsou děti větší, takže to zase tak moc neřešíme. Když byly menší, samozřejmě se velmi divily, že jsme neměli mobilní telefon a chodila jsem do budky (a mami, co je ta budka? Něco jako budka pro ptáčky?), že jsem neměla barbínu (ne že by ji naši synové chtěli), že jsem toužila po mrkací a chodicí panence, a nikdy jsem ji nedostala, že jsme ve škole neměli automaty na nápoje ani bufet s dobrotami... (No to bylo teda hrozný, mami, jak jsi to mohla přežít???)

    Divily se, že jsem jezdila na prázdniny k babičce do Tater a nejezdili jsme na hory a k moři...:) Bylo toho víc, ale mám pocit, že některé zkušenosti a taky prožitky jsou prostě nepřenosné, nedají se vysvětlit. Dnešní děti mají už svůj svět, žijí v době, která dává šanci a možnosti se rozvinout... Prostě mnohdy spíše podotknou: "No jo, to tvoje mládí... Prostě dnes žijeme, mami, jinak." Jsem vlastně ráda za tohle myšlení, které není zatěžováno nějakými většími zákazy a pravidly, že jsou mnohem odvážnější a mnohem otevřenější, než jsem byla já. Že jsou prostě svobodné. A proto jsem za ně šťastná. Tahle vnitřní svoboda je to nejvíc. 

  • Tereza, redaktorka, tři synové: Jéchal Grjéka čérez rjeku

    Autor: reprofoto Youtube, archiv

    1. Bavíte se doma s dětmi o tom, jak se žilo před rokem 1989, o listopadu 1989, případně o dnešním vývoji? 

    2. Jak vaše děti vnímají rozdíl mezi svým a vaším dětstvím? 

    1. Nejstaršímu synovi je dvanáct, takže už můžeme probrat ledacos. Naše děti fascinuje asi nejvíc to, že se za dob minulých nemohlo svobodně cestovat, protože to s nimi zrovna dost provozujeme. Oblíbené téma jsou fronty – tu znají skoro jen od lékaře a taky se dost hlasitě ozývají, je vidět, že nemají trénink. Sama si vybavuju revoluční čas, když mi bylo deset a máma plakala, že se toho děda o pár let nedožil. Ve škole byly příjemné zmatky a sotva jsem se naučila “jéchal Grjéka čérez rjeku”, začalo se s angličtinou.

    2. Nedávno se mě zcela vážně zeptali, jestli byla už televize a telefon, když jsem byla malá :-).  A žasnou nad tím, že jsme měli jen pár hraček a ty pěkné třeba ještě “zpod pultu”. Ale jinak díky tomu, že žijeme skoro na vesnici, mají dětství dost podobné jako my – jen mandarinek a pomerančů je dost i mimo Mikuláše.

  • Markéta, SEO redaktorka, synové 9, 5 a 3, dcera 1 rok: Museli jsme přeškrtávat věty v učebnicích

    Listopad 1989
    Listopad 1989
    Autor: Profimedia.cz

    1. Bavíte se doma s dětmi o tom, jak se žilo před rokem 1989, o listopadu 1989, případně o dnešním vývoji? 

    2. Jak vaše děti vnímají rozdíl mezi svým a vaším dětstvím? 

    1. Listopad 1989 mám spojený se vzpomínkou, že jsme ve škole museli přeškrtávat věty v učebnicích. Byla jsem zrovna v první třídě a tato vzpomínka mi utkvěla v paměti. Máme tři malé děti a jednoho školáka a o tom, co se dělo, se cíleně nebavíme. Když ovšem byly volby, děti věděly, k čemu jsou dobré, koho volíme a proč to děláme. Desetiletý syn se občas na něco zeptá, když se o tom baví ve škole, ale popravdě má jiné zájmy a toto téma ho zatím nechává chladným.

    2. Starší synové milují vyprávění o tom, jaké jsme měli dětství. Vždy se u toho náramně baví. Nejvíc nechápou, že jsem neměla lego. "To mi chceš říct, že jsi za celé dětství měla jen jednoho lego panáčka a pirátský ostrůvek s maličkou truhličkou?" Také si prý neumějí představit, že v obchodech nebyla běžně kinder vajíčka. Měla jsem hezké dětství, a tím, že jsem ročník 1983, tak svůj život mám spojený s demokracií. Většinu zážitků jako fronty na banány a omezování svobody mám tak zažitou jen zprostředkovaně.

  • Martina, produkční, dcera 15, syn 9: Obě děti dobře vědí, co se událo

    Pamatujete?
    Pamatujete?
    Autor: Profimedia.cz

    1. Bavíte se doma s dětmi o tom, jak se žilo před rokem 1989, o listopadu 1989, případně o dnešním vývoji? 

    2. Jak vaše děti vnímají rozdíl mezi svým a vaším dětstvím? 

    Každý rok, když se blíží 17. listopad, si s dětmi připomeneme, co toto datum znamená. Obě děti dobře vědí, co se událo, a to především z vyprávění jejich otce, který jako student medicíny 17. listopad zažil na vlastní kůži. Pro připomenutí, jak to vlastně všechno vypadalo, jsme loni navštívili moc pěknou výstavu v Tančícím domě Vánoce za socíku, která ve mně vyvolala vzpomínky na dětství a která jim přiblížila, jak jsme žili. 

  • Markéta, redaktorka Dáma.cz, dcery 17 a 14 let: Tatínek se schovával u cizích lidí

    Muzeum hl. m. Prahy představilo koncem září dvě výstavy zaobírající se výročím listopadových událostí roku 1989. Atmosféra přelomových dnů tu na pamětníky dýchne z každého kouta.
    Muzeum hl. m. Prahy představilo koncem září dvě výstavy zaobírající se výročím listopadových událostí roku 1989. Atmosféra přelomových dnů tu na pamětníky dýchne z každého kouta.
    Autor: David Zima

    1. Bavíte se doma s dětmi o tom, jak se žilo před rokem 1989, o listopadu 1989, případně o dnešním vývoji? 

    1. Doma se o tom bavíme, už před několika lety jsme šli celá rodina i s dědečkem 17. listopadu na Národní. Tatínek, který tam prožil masakr, dětem líčil, jak utíkal a schovával se u cizích lidí v bytě. Jinak se nárazově bavíme o tom, jak se nemohlo cestovat, nebyly banány, lidi se báli říkat, co si myslí. Mám ale už dvě puberťačky, takže když jim řeknu, že jsem s bráchou měla jednu limonádu napůl v neděli k obědu a jak jsme se hlídali, aby ani jeden neměl o kapičku víc, a že šunku jsem měla, jen když jsem byla nemocná, a že stála deset korun deset deka, tak to už poslouchat nechtějí, protože jsou samozřejmě v pubertální opozici proti mně. 

     

/
Sdílej na facebooku

Diskuse ke článku

.
Video

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy