8 největších rodičovských selhání. Čím dětem ubližujeme?
Nenasloucháme jim a pak se divíme Foto: Shutterstock.com
13. prosince 2015 06:00Zapomeňte na to, že rodičovským selháním je jen nějaké tragické opomenutí nebo násilný čin. Takové věci se bohužel dějí, ale rodiče dětem ubližují mnohem častěji a zdánlivě nevinnými věcmi. Někdy dokonce v dobré víře. Víte, čemu je lepší se vyhnout?
1. Lhaní
...Autor: Shutterstock.comLhát se nemá, říkáme dětem od útlého věku. Sami jim přitom často lžeme, a to z různých důvodů. Někdy proto, že se nám nechce něco vysvětlovat, jindy proto, že si myslíme, že je to pro ně lepší. Nefér je také pokračovat ve lhaní, pokud dítě naši lež odhalí – to se nakonec může týkat i Ježíška. Jakmile dítě například ze školy donese informaci, že dárky kupují rodiče, je správné to přiznat, než je nadále vodit za nos. Jakmile dítě odhalí, že nemluvíme pravdu, a přitom to odmítáme přiznat, znamená to velkou ránu jeho důvěře vůči dospělým.
2. Plané sliby
...Autor: Shutterstock.comRaději slibujte méně, ale dodržujte to. Taková je zásada toho, abyste děti netrápili planými sliby – ono je totiž jedno, zda jim slíbíte nový pokojíček a pak vysvětlujete, že to prostě letos zase nebude, nebo zda jde jen o hru Prší před večeří, do které se vám nakonec zase nechce.
3. Nedostatek času
...Autor: Shutterstock.comNení třeba dětem věnovat každou volnou minutu a ubavit je k zbláznění. Ale zrovna tak je chybou, když si na ně neuděláme čas vůbec – tím se myslí skutečně čas věnovaný jen jim, ne to, že se společně na poslední chvíli řítíte do školy nebo na kroužek. Tedy čas, kdy si s nimi sedneme a povídáme si nikoli o známkách, ale o tom, co je baví, trápí a tak podobně.
4. Příliš volná výchova
...Autor: Shutterstock.comDětem lze ubližovat mnoha způsoby, jedním z nich je i příliš volná výchova. Můžeme si namlouvat, že díky ní z nich vyrostou svobodomyslní jedinci, kteří se nenechají jen tak něčím svázat. A že to ocení. Místo toho je ale takový rodičovský přístup frustruje, protože kvůli němu zažívají nejistotu a bezmoc. "Opoziční vzdor, krádeže, záškoláctví, každá závislost. Tyto poruchy vznikají z 99 procent nesprávnou výchovou rodičů,“ upozornil v Dobrém dopoledni Českého rozhlasu Tamary Peckové Zdeněk Martínek, přední odborník na poruchy chování.
5. Umetání cestiček
...Autor: Shutterstock.comSamozřejmě že se o své děti bojíme. A že chceme, aby se měly v životě dobře a nezažívaly žádná trápení. Bohužel na to někdy jdeme úplně špatně, když jim od malička umetáme cestičku místo toho, abychom je učili překonávat překážky nebo je nechali občas si tak trochu natlouct nos. Platí to jak o úzkostných rodičích předškoláků, kteří je nenechají vylézt ani na klouzačku pro mrňata, tak o rodičích maturantů, kteří jim nedovolí nikde spát přes noc nebo jít na brigádu.
6. Uctívání potomků
...Autor: Shutterstock.comNikdy v historii se děti neocitly tak na piedestalu jako v posledních desetiletích. Děti nejen dostávají tuny hraček, ale točí se kolem nich i celý rodinný život, rozhodují o tom, kam se pojede na dovolenou nebo kdo přijde na návštěvu. To zkrátka není normální. Děti potřebují lásku, nikoli uctívání.
7. Víra, že děti jsou dokonalé
...Autor: Shutterstock.comProfesionálové, jako jsou učitelé, psychologové či třeba trenéři, se shodují v jednom: rodiče jsou čím dál častěji přesvědčeni o tom, že jejich potomci jsou perfektní. A odmítají brát v potaz jakoukoli kritiku na jejich adresu, dokonce jsou ochotní se kvůli tomu pouštět do sporů se školou a podobně. Dítě by přitom mělo být schopno vyrovnat se s tím, že ne vždycky ho všichni chválí. A rozhodně je snazší se to naučit v dětském věku než v dospělosti.
8. Snaha být kamarádem
...Autor: Shutterstock.comVelkou chybou je, když se rodiče nechovají jako rodiče, ale snaží se být se svými potomky kamarády. Děti o to ale vůbec nestojí, potřebují rodiče jako autority, nikoli jako někoho, kdo je třeba neumí napomenout. O to totiž mnohým rodičům jde – být přísným rodičem je mnohem těžší, až nepříjemné, protože rodič musí snášet ne moc pěkné dětské reakce. Ale věřte tomu: děti potřebují i vaši přísnost.
