Čtyři děti? To bych nechtěla! Vy jste to takhle plánovali?
Bavily jsme se tuhle s kamarádkami, že je až fascinující, jak mají někteří lidé potřebu hodnotit životní styl ostatních. Možná to je v jiných zemích jinak, ale Češi si obzvláště libují v tom, aby komentovali to, kolik třeba máte dětí. A jak to zvládáte? Navrch vám bez vyzvání vysvětlí, že oni by něco takového rozhodně doma nechtěli.
Matka mi tuhle líčila, že potkala mou třídní z gymnázia, kterou jsem od školy neviděla. Ta dobrá žena se ptala, jak se mi vede a co vůbec dělám. Když se dozvěděla, že mimo jiné mám čtyři děti, což jí máma s chutí řekla, dost ji to překvapilo – že zrovna já – a hned se ptala, jak že to zvládám. "Tak všelijak," řekla má matka a znamenalo to, že vlastně ani moc ne. To mě překvapilo. Protože až dosud jsem si myslela, že mi to jde slušně.
Jedna má kamarádka podobnou reakci mnohokrát slyšela, když si vyrazila ven s batoletem a dvojčaty-kojenci. Jako by se někoho ptala na názor, zda by chtěl tolik potomků, jako má ona. Tak jasně, že neplánovala, že se jí narodí hned dvě holčičky najednou, ale když už se to přihodilo, co měla asi tak dělat? Ona to vzala sportovně a má z nich od začátku radost.
Chcete se dojmout? Podívejte se, co všechno dělají tátové pro své dcery
Malým holčičkám se často zdají jejich otcové nejsilnější, nejchytřejší a vůbec nejlepší na světě – bez ohledu na to, jací jsou doopravdy. Proč ne.…celý článek
Ostatně plánované nebo neplánované rodičovství je také oblíbeným tématem dotazů. Jakmile máte tři a více dětí, nedokážou se někteří lidé té otázce vyhnout. "A to jste takhle chtěli? To bylo plánované?" Nebo rovnou na solar: "A vy neznáte antikoncepci, ha ha ha?" Přemýšlím občas, zda by se dotyčný urazil, kdybych se ho stejně upřímně zeptala, zda fakt chtěl vypadat tak, jak vypadá. Nebo zda třeba ta milá dáma plánovala, že ji v padesáti opustí manžel, jak se jí skutečně stalo.
Na podobné dotazy odpovídám podle momentálního rozpoložení. Někdy tedy potvrdím, že jo, že jsem vždycky chtěla nejméně čtyři děti, jindy, že nejmladší dcera je překvapení. Ať si to přeberou.
Jelikož se většinou vyskytuju jen se dvěma nejmenšími dětmi, půlročním a pětiletým, užívám si ještě jedné v Čechách oblíbené reakce. "Tak se vám povedl páreček! To musí mít tatínek radost." Cože? Jak povedl? Proč by měl mít můj muž radost? A kdyby to třeba byly dvě holky nebo dva kluci, bylo by to k vzteku?
Vlastně asi ano, protože dokud jsem měla jen tři syny, nejeden dobrodinec mi řekl: "To je smůla, nemrzí tě to?" Případně: "A tak by to chtělo ještě tu holčičku!" To musí být obzvláště skvělé pro někoho, kdo by třeba další dítě chtěl, ale z mnoha důvodů to nejde.
Na podobné věci většinou neříkám nic. Nebo když chci někoho taky trochu rozhodit, řeknu, že ve skutečnosti máme doma dětí šest, protože s námi žijí ještě dvě manželovy děti, které má ve střídavé péči.
