Taky jste špatná matka, protože dítě nerozvíjíte a neběháte za ním?
Dneska aby se rodič skoro bál přiznat, že mu děti občas lezou na nervy a že je celý den ani jednou nijak nerozvíjel. Třeba kvůli tomu, že sám padá únavou na pusu. Pokud se ještě k tomu těší, že až udeří pátek, odjedou miláčci na dva dny k babičce, je to skoro na sociálku. Ale klid! To, že děti každou chvíli nerozvíjíte a že za nimi neustále neběháte, neznamená, že jste špatná matka. Jste jen úplně normální.
Má kamarádka Jana mívala, když byla její dcera malá, takový rituál. Vždycky když odvezla svou holčičku do školky, seděla pět minut tiše v autě a "koukala doblba". Aby se z té vší péče o dítě a ranního kolotoče vzpamatovala.
Já jsem zase milovala páteční odpoledne, zvláště jednou za měsíc. Tehdy mí starší chlapci, tehdy zhruba sedmi- a devítiletý, odjížděli na víkendovou výpravu s oddílem a já měla před sebou vidinu dvoudenního klidu. Sotva jsme s kamarádkami odevzdaly děti s batohy většími než ony samy vedoucím, zapadly jsme do jedné staroměstské vinárny a užívaly si krátkodobé svobody.
Co líná matka neřeší aneb Ne, děti nepotřebují režim!
Dělám si věci po svém. Teď mám na mysli zejména věci týkající se péče o malé dítě. Právě to je oblast, na kterou jsou snad všichni odborníci. Uniknout…celý článek
Jenže takové přiznání se v některých kruzích nenosí, protože děti si člověk přece pořizuje, aby s nimi neustále byl, povzbuzoval je, bavil a rozvíjel. Cokoli jiného jako by bylo rodičovským selháním. Jenže tak to vůbec není. I matky, které mají dětí občas plné zuby a občas je okřiknou, jsou samozřejmě úplně normální. A milující.
Stejně jako své – dnes už velké – děti miloval a miluje můj kamarád, který kdysi chtěl pobavit společnost přiznáním, že když uklidňuje řvoucího kojence, občas mu na mysli vytane představa, že by ho jemně břinkl hlavou o futra.
Jasně – člověk se může cítit trošku nedostatečně, když vidí, že jedna matka s dítětem dnem i nocí kreslí, další s ním tvoří, jiná řeší, aby bylo všechno od jídla přes oblečení až po boty bio a zdravé nebo designové, zatímco sousedka přes ulici ví úplně všechno o výchovných metodách... A vy – nic. Spoléháte se na intuici, maximálně občas něco proberete s kamarádkou po telefonu nebo u kafe. občas na dítě zvýšíte hlas, nebo mu řeknete, že teď fakt nemáte čas ani energii.
Pravda o baby karotce: Podívejte se, jak se doopravdy vyrábí
Kupujete domů mraženou baby karotku, protože je o tolik jemnější a určitě i zdravější než normální ošklivá velká mrkev? A už její název ukazuje, že…celý článek
Některé matky roku možná tak trochu přehání. Beztak žádná z nich nestihne všechno, ačkoli to tak někdy vypadá. Já na takové pohádky moc nevěřím – stejně jako nevěřím tomu, že je děti nikdy nevytočily. Ostatně – i Gwyneth Paltrow už svým dětem dává nutellu.
Zvláštní kapitolou je praštěná představa, že děti musíme neustále zabavovat nebo ochraňovat, případně obojí. Takové dítě si ani superbezpečné hřiště podle norem EU neužije, protože má neustále v zádech hyperprotektivní matku. Ta ho zároveň chce rozvíjet a podporovat, takže mu pomůže, aby vylezlo do výšky, z níž ho pak nedokáže sundat ani ona sama. Místo aby se držela zlatého pravidla: "Dítě patří jen do výšky, do které samo vyleze, z takové pak také samo sleze."
Nebo jinak – věnujete se dětem i kvůli tomu, že se těšíte, jak vám za to jednou projeví vděk? Tady bych vás ráda citlivě, ale zavčas vyvedla z omylu. Mým velkým dětem je osmnáct a šestnáct let a z raného dětství si až na výjimky pamatují jiné věci, než v jaké jsem doufala já.
Na druhou stranu – kupodivu vypadají celkem šikovně, životaschopně a chovají se slušně navzdory všem mým mateřským selháním a pochybením.
