4 nebezpečné problémy, které komplikují a ničí život rodičům i dětem!

„Zdravá rodina je taková, která dokáže držet za jeden provaz, když jde do tuhého, a umí společnými silami řešit problémy. Taková, kde panuje naprostá důvěra a funguje komunikace. A toto všechno záleží z velké míry na tom, jaké má konkrétní rodina návyky, pravidla a jaké vyznává hodnoty. Potíže a konflikty nastávají, když se začne zvyšovat napětí a rozevírat propast mezi rodiči a dětmi, rovněž ale i v případě, kdy je pouto mezi nimi až příliš těsné. Obě zmíněné situace se stávají nebezpečnými pro všechny zúčastněné, pokud se včas nezačnou řešit,“ vysvětluje rodinný terapeut a psycholog Salvador Minuchin. Co všechno může být podle něj příčinou rodinné krize?

Máma s tátou nefungují jako tým

Sice se o své potomky a jejich blaho starají, jak nejlépe umí, jenže nedokážou se dohodnout a shodnout na výchovném přístupu, určit jednotná pravidla a držet se jich, nejsou schopni společně „kočírovat“ děti a domácnost. V extrémních případech to vypadá tak, že jeden rodič je velmi přísný a nekompromisní, zatímco ten druhý zase přespříliš shovívavý. Co jeden zakáže, druhý nakonec povolí. Podobné chování a napětí mezi rodiči, které tím logicky vzniká, nutí děti, aby zkoušely, co všechno si mohou dovolit, aby se pokoušely znovu a znovu překračovat limity, nebo se naopak stáhly do své vlastní ulity.

Jeden rodič chybí a druhý zatěžuje děti svými problémy

K tomuto v zásadě dochází tehdy, když mezi rodiči příliš nefunguje komunikace a do značné míry žijí každý svůj vlastní život (ačkoli sdílejí společný dům). Pak se může stát, že jeden z nich převezme veškerou kontrolu nad dětmi, jejich výchovu a starost o ně, zatímco ten druhý je například nadměrně vytížen v zaměstnání, na potomky téměř nikdy nemá čas a vidí je v podstatě jen večer, nebo se dokonce běžně vrací domů až v době, kdy spí. Druhý z rodičů tím může být silně frustrován a začít své frustrace, stresy a naštvání přenášet na děti, někdy dokonce sklouzne k tomu, že partnera dětem vykresluje ve špatném světle, kritizuje ho, nebo se dokonce vědomě snaží „přetáhnout“ děti na svou stranu a od druhého rodiče je distancovat.

Děti mají vše pod kontrolou, z rodičů jsou oběti

Rodiče by měli udržovat svou přirozenou autoritu, nesnažit se za každou cenu stát se pro své potomky kamarády. Ale nejsou s nimi na stejné úrovni! Jistě, neměli by být diktátory vyžadujícími absolutní poslušnost, spíše rádci a průvodci, kteří dokážou respektovat potřeby a přání svých dětí, zároveň ale dokážou jasně vymezovat hranice. Pokud se cokoli vymkne a hierarchie rodiny vypadá tak, že kontrolu a nadvládu převezmou děti, zatímco z rodičů se stanou poslušní beránci, kteří udělají vše, aby jim vyhověli, je to velký průšvih. Děti pak velmi rychle zjistí, jak snadno mohou s rodiči manipulovat a kterými metodami získají vždy přesně to, co chtějí.

Hádky jsou pořád častější

Děti se s rodiči hádají, nesouhlasí s nimi a vyvolávají konflikty, tak to prostě je. Zejména v případě těch dospívajících, kteří mají potřebu se osobnostně vymezovat a prosadit svůj názor proti celému světu. Běžné „boje“ nejsou ničím neobvyklým, mohou za ně výrazné generační rozdíly a odlišné vidění určitých situací. Problém nastává, když jsou hádky a nedorozumění na denním pořádku. Rodiče by neměli automaticky očekávat, že jejich ratolesti se budou chovat stejně (nebo dokonce lépe) než oni sami, když byli v jejich věku. A děti jsou naopak přesvědčeny, že všechno vědí přece mnohem lépe než jejich „nemoderní“ máma a táta. Nesnažte se vnucovat jim svůj názor jako jediný správný, spíše se snažte s nimi o věcech a okolním světě hodně diskutovat. Vzájemná ochota ke smysluplné komunikaci je základem dobrých rodinných vztahů. Když na ni rezignujete, můžete se s vlastními dětmi nenapravitelně odcizit.