5 nebezpečných chyb, které jako rodiče děláte. A možná si to ani neuvědomujete!
Foto: istock
19. prosince 2019 06:00Většiny přešlapů a omylů se v roli rodiče dopustíme z lásky. Divné? Ani trochu. Jsme totiž přesvědčeni, že děláme všechno pro to, aby se naše děti správně rozvíjely a rostly, často to ale poněkud přeháníme. Ať už s chválou, mírou tolerance nebo tresty. Čemu se raději vyhnout, abyste potomkům spíše neubližovali, než pomáhali?
Nechybující rodič neexistuje!
Růstové bolesti mohou být tak silné, že dítě probouzí ze spánku. Bohužel na ně není lék. Pomůže masírování chladivým gelem.Autor: iStockDlouhodobé výsledky mezinárodních vědeckých studií ukazují, že v mnoha případech prokážou problém nevhodné výchovy (nekompromisní a nadměrná přísnost a kontrola, neúnosné autoritářství, nezájem ze strany rodičů, ponižování, potíže v komunikaci, nebo dokonce agrese) až zdravotní problémy dětí a dospívajících, zejména úzkostné poruchy a deprese, nebo dokonce nádorová onemocnění. Každá máma i táta občas něco pokazí, přeženou nebo se zmýlí. Je to normální a přirozené. Důležité je, jak se k tomu postaví a zda se z chyb poučí. Pokud totiž dokážete sami odhadnout a přiznat si, že je něco v nepořádku a ne vše děláte správně, existuje stále obrovská šance, že vychováte moudrého, laskavého a šťastného člověka. Co s tím dělat, respektive co si raději odpustit?
Děti věčných „kontrolorů“ nemají přátele!
...Autor: istockPatříte mezi tzv. "rodiče helikoptéry“, neboli „rodiče s vrtulí“? Říkáte dětem neustále, co mají a nemají dělat, případně jak to mají dělat? Máte v jednom kuse tendenci je kontrolovat, radit jim, domlouvat odpolední program a organizovat každý den? Rozhodujete, s kým si budou hrát a scházet se? Stojíte jim neustále v zádech, abyste neztratili dohled? Přestaňte s tím! Psychologové varují, že příliš mnoho péče a starostlivosti vede u dětí ke ztrátě sebedůvěry a nenaučí se zodpovědnosti ani tomu, jak zvládat své pocity a emoce. Vaše nepřetržitá kontrola vede nutně k duševnímu (ale i fyzickému) vyčerpání a způsobuje problémy se sociální adaptací, navazováním přátelských vazeb s vrstevníky. Buďte empatičtí k jejich potřebám a nechte je různé situace (i případné konflikty) řešit bez vaší pomoci. Buďte spíše průvodcem než velitelem.
Srovnávání ničí sebevědomí!
Smí rodič svým dětem zalhat? V některých případech ano.Autor: iStockMožná si to pamatujete z vlastního dětství. Jak jste se cítili, když vás rodiče s někým porovnávali, předhazovali vám úspěchy nebo lepší známky některého z kamarádů? Vzpomeňte si, jak nepříjemné následky to v dětské duši zanechává, a odpusťte si věty typu: „Honzík je tak poslušný, zatímco ty věčně něco provádíš.“ Nebo: „Emička už umí napočítat do stovky, a ty nejsi schopný zvládnout to ani do dvaceti.“ Pokud si myslíte, že podobnými hláškami dítě motivujete k tomu, aby se snažilo být lepší, nevěřte tomu. Je to spíše naopak. Podobné chování je škodlivé, srážíte jím potomkovi sebedůvěru, začne o sobě pochybovat, protože se neustále cítí nejistý a nedoceněný. Koledujete si jen o to, že ve vás ztratí důvěru a otevře se mezi vámi propast.
Nedůslednost zraňuje!
...Autor: istockUpřímně – vytrvat při výchově v důslednosti a nepolevit, odolat prosebným pohledům a věčnému žadonění, trvat si na svém a dodržovat nastavená pravidla, to chce neuvěřitelné množství vnitřní síly a odhodlání. Zdaleka ne všichni rodiče to svedou. Jestliže jeden den zaúkolujete děti, aby si uklidily a srovnaly všechny hračky v pokojíčku, nic se nestane a druhý den to raději uděláte sami, aniž byste jim k tomu cokoli řekli nebo z jejich neposlušnosti vyvodili důsledky, nedivte se pozdějším potížím. Nebo jiný příklad? Včera jste měli náladu pod psa a přísně jste potrestali ratolesti za zcela nevinný vtípek, ale dnes se cítíte skvěle, chcete chvilku klidu, a tak je necháte půl dne dělat, co chtějí? Taková nestabilita a vratká rozhodnutí, která nejsou dotažena do konce, děti pouze znejistí a zmatou, nevědí, co po nich vlastně rodiče chtějí a zda to skutečně musí splnit (nebo jim to zase projde).
Čím víc křiku, tím šílenější dítě!
Zařekla jsem se, že nebudu křičet. Nikdy! Aha?Autor: iStockZvyšování hlasu, jekot a výhrůžky pronášené v záchvatu vzteku a zlosti, to na děti zpravidla neplatí. Když se uchýlíte ke křiku (protože poté, co už jste je třikrát klidným hlasem požádala, aby se potomci ztišili, přestali hádat nebo sklidili nádobí ze stolu, už jednoduše explodujete), ulevíte sice sama sobě (rychlostí blesku se zbavíte negativní emoce), ale nevhodné chování vašich ratolestí patrně ještě nabere na obrátkách. Jak je to možné? Tím, že „vyvádějí“, maskují svou nejistotu, úzkost a nervozitu. Nemají tušení, jak v tak vypjaté chvíli reagovat, a nahromaděné rozporuplné pocity ventilují tím nejpřirozenějším způsobem – jsou v opozici, zaujmou obranný postoj a jednoduše „zlobí“.
Kroťte svá očekávání!
...Autor: istockPozor na vlastní nenaplněné ambice. Neprojektujte si je do potomků. Samozřejmě neexistují rodiče, kteří by si přáli, aby bylo jejich dítě v životě neúspěšné. Mnohdy do něj ale vkládají příliš vysoké naděje a myslí si, že ho tím vlastně motivují k vyšším výkonům. Uberte tedy plyn. Určitá očekávání jsou v pořádku, dokud se ale nezmění v nerealistické plány a cíle. Na vás je, abyste udrželi v rovnováze schopnosti, zájmy, naturel, talent a vlohy dítěte s tím, jak vysoké nároky na něj můžete nakládat. Po dceři, která bojuje s logickým uvažováním, zato ale nádherně tančí a zpívá, těžko můžete požadovat, aby šla studovat matematiku nebo fyziku, stejně tak ze syna, který je nejraději ze všeho někde v koutě zalezlý s knížkou, nevychováte slavného fotbalistu. Smiřte se s tím a ratolesti nikam netlačte, nenaléhejte na ně a netrestejte je, že nejsou schopny plnit vaše nereálná přání. Můžete jim přivodit psychické potíže, úzkostnou poruchu, nebo dokonce depresi.
Související články
