Nevlastní děti? 10 vět, které o nich za žádnou cenu nesmíte říct!
Vlastní nebo nevlastní, je to rozdíl, ne, že ne Foto: istock.cz
14. srpna 2019 06:00Každý vztah mívá slabá místa. Pokud jste si našla muže s dětmi, je hodně tenkým ledem kritika směřující k jeho potomkům. Je jedno, jestli mu vyčtete, že zdědily podivné povahové vlastnosti po něm nebo po jeho bývalé ženě. Následující reakce by vás mohla zaskočit.
A ještě většího pozdvižení se člověk může dočkat, když zkusí něco namítnout ohledně stylu výchovy, nebo dokonce podotkne, že něco už zavání rozmazlováním. O slušnou hádku si pak koleduje ten, kdo chce porovnávat pozornost věnovanou dětem z různých vztahů.
Je vzteklá jako ty a ty ji nikdy ani neokřikneš!
Žádný rodič nechce od svého partnera slyšet kritiku týkající se jeho vlivu na potomka. Tam, kde jde o děti nevlastní, jde o téma ještě výbušnější, protože takovou hlášku otec dětí celkem logicky chápe nejen jako hodnocení své osoby, ale také jako kritiku svých dětí z bývalého vztahu – může se proto ozvat v tom smyslu, že pokud vám jeho děti vadí, pak ani váš vztah nemá cenu. Ačkoli vy jste to tak vůbec nemyslela.
Tvoje děti mají špatný vliv na moje děti
Máte pocit, že vaše dcera byla nevinnost sama? A že se všechno změnilo od doby, co se zná s podobně starou dcerou vašeho přítele, která ji naučila malovat se, mluvit hrubě a určitě ji svádí i ke kouření. Může to tak být, ale dost možná je to přirozený vývoj, k němuž by váš potomek dospěl i pod vlivem vrstevníků. Ale samozřejmě – pokud spolu vaše děti tráví hodně času, některé návyky od sebe převzít mohou. Je však otázkou, zda je to třeba vždy halasně předhazovat partnerovi, nebo to vzít jako malou skvrnku na kráse jinak povedeného vztahu.
Je mlsný, spoustu věcí nejí, a když mu něco chutná, mým dětem nic nenechá
Tohle je samozřejmě věc, která by štvala každého, zvláště pokud je vyváření na vás. Bohužel, podobnou kritikou se v zásadě nic nezmění. Beznadějné to však také není: řiďte se tím, jak často s vámi partnerovy děti pobývají a jak často u vás jedí. Pokud je to třeba jen jeden víkend za dva týdny, pro klid v domácnosti vařte pokrmy, které mají rády, nebo jejich otci navrhněte, ať objedná nějaké hotové jídlo. Pokud s vámi bydlí dlouhodobě, protože je jejich otec má ve střídavé péči, je na místě, abyste stanovili pravidla týkající se společného jídla. Každý může mít nějaké neoblíbené jídlo, ale mlsnost a vybíravost byste trpět neměli.
Tvoje dcera bere mým dětem hračky, tvůj syn je bije
Zkuste se na to podívat jinak než jako na spor mezi vašimi a partnerovými dětmi. Děti se nejspíše nemydlí kvůli tomu, že pocházejí ze dvou různých rodin. Hleďte na ně v momentech pří jako na sourozence, v ten moment se i jejich hádky změní v běžné sourozenecké hašteření. Mnoho z takových sporů si děti dokážou vyřešit samy, zasahujte pouze tehdy, když by hrozilo, že si navzájem ublíží, nebo kdyby vás jejich pranice příliš obtěžovaly. Zkrátka jako mezi sourozenci.
Stojí moc peněz! Platíme za ně mnohem víc než za moje děti
Věta z nejvýbušnějších. Jenže některé děti vždycky budou stát více než ostatní, pokud například mají talent a chodí do nějakých kroužků či sportovních oddílů. Tady hodně záleží na tom, jak máte rozložené hospodaření s penězi – pokud si své děti živíte každý sám a společnou máte jen část peněz, ani partnerovy výdaje spojené s jeho potomky kritizovat nemůžete. Jiné je to v případě, že hospodaříte společně a vaše děti by na to doplácely. Ale raději si podobné výtky vždycky předem dvakrát rozmyslete.
Je strašně rozmazlený, má všechno, na co si vzpomene
To se stává. Co rodina, to jiný výchovný přístup, a tak je pravděpodobné, že buď vaše, nebo partnerovy děti budou rozmazlenější, budou mluvit vulgárněji, budou hlasitější a tak podobně. Na někoho to padnout musí. Otázkou je, co snesete – pokud je podle vás rozmazlenost potomků druhé strany za hranou, zkuste to s partnerem probrat někdy v klidu, až budete o samotě. A spíš než jako kritiku, kdy byste spustila dlouhý proud výčitek, pojměte debatu ve smyslu „měli bychom najít nějaký společný výchovný přístup pro tvoje i moje děti“. To by mohlo zabrat.
Máš svoje děti radši než naše společné dítě
Vážně si to myslíte? A jak jste na to přišla? O něčem podobném se totiž dá dost pochybovat, a navíc porovnávat, kdo má které dítě jak rád, je vždycky velice ošemetné. Než vpálíte partnerovi do očí podobné obvinění, raději si dobře promyslete, čeho jím vlastně chcete dosáhnout. Možná vám vadí, že váš partner vždycky radostně vítá svoje děti, zatímco k tomu společnému je někdy chladnější, ale jak často vlastně svoje starší potomky vídá? Pokud jen jednou za dva týdny, nejspíše jim to chce také vynahradit různými aktivitami. Nic z toho ale není důkazem pro to, že by měl dítě, které má s vámi, méně rád.
Jsou stejně hloupé jako jejich matka!
Víte, co tímhle obviněním vlastně říkáte? „Vzal sis kdysi pořádně hloupou slepici, a proto jsi taky pěkný trouba.“ Je jedno, že jste to tak nemyslela, partner to tak mohl pochopit. Přitom už to, že o jeho dětech řeknete, jak jsou hloupé, je dost silné kafe. A je úplně jedno, že se se svou bývalou ženou rozešel ve zlém a dodnes jsou na kordy, tímhle se prostě nikomu nezavděčíte.
Doma vůbec nepomáhají, zatímco moje děti mají svoje povinnosti
Pokud jsou s vámi vaše děti po většinu doby a partnerovy pouze občas, což je nejčastější model, třenicím se nejspíše nevyhnete. Je bohužel pochopitelné, že otec nechce na děti, které k vám jedou jen na víkend, rovnou naložit hromadu povinností. Ale měli byste se snažit v nějaké klidné debatě pro tyhle víkendy najít model, který bude fungovat a přitom bude spravedlivý i vůči vašim dětem. Pokud zároveň také někdy jezdí ke svému otci, bude to možná o to snazší.
Ta tvoje líná puberťačka je drzé budižkničemu!
Typická situace? Pokud máte vlastní potomky ještě malé nebo si je teprve hodláte pořizovat s novým partnerem, je jasné, že vám jeho pubertální potomci půjdou strašně na nervy a budete přesvědčená, že vy byste něco takového nedopustila. Věřte však, že jdou skoro stejně na nervy i vlastním rodičům a že je to vývojová fáze, která se prostě musí protrpět. Vy sama se musíte rozhodnout, zda do takového vztahu jdete, nebo zda vám to za to nestojí. Jestliže puberťák obrací proti vám svou drzost až příliš, ozvěte se – ale spíše než s ním to proberte s partnerem v momentě, kdy bude dotyčné budižkničemu hodně daleko. Trávit dny lítostí nad tím, jak strašně kvůli jeho chování trpíte, však nemá smysl.
Související články
/
