Oblékejte dceru jako holčičku, řekly učitelky v jeslích. Tohle je reakce rodičů!
Když odevzdáváte ráno ratolest do jeslí nebo školky, očekáváte, že pečovatelky budou dbát na to, zda jste donesli dostatek náhradního oblečení, plínek, dudlík a oblíbeného plyšáka. Co naopak nečekáte, je to, že personál bude mít velkou starost o to, do čeho své dítě oblékáte, a upřímně vás nejspíš překvapí, když se někdo rozhodne vám poradit, že by bylo vhodné oblékat dítě do "více genderově stereotypního" oblečení.
Co to konkrétně znamená? Že pokud máte dceru, zapomeňte na tepláčky a tmavě modré svetříky a hurá na nákup růžových šatiček, cingrlátek a volánkových sukýnek! Připadá vám to hodně přitažené za vlasy? Nejste zdaleka sami. Ovšem přesně to se stalo dánským rodičům malé dcerky.
Chcete holku? Tady ji máte!
Když Jessica přišla do školky pro dvouletého syna, vychovatelky se pozastavily nad tím, že netuší – ony ani děti – jakého pohlaví je její další, sotva několikatýdenní dítě. Dokonce matce naznačily, že by měla více přemýšlet o tom, do čeho a jak holčičku obléká. "Co takhle čelenka nebo mašle do vlasů?" poradily.
Naštvalo by vás to? Šokovalo nebo rozčílilo? Reakce Jessiky a Steva byla okamžitá a kreativní. Vzali vše s humorem a zveřejnili na sociálních sítích fotku dcery s – na čele nalepeným – obrázkem mašličky, kterou jí maminka sama namalovala tužkou. A tatínek fotku trefně okomentoval popiskem: „Podívejte se, jak moje žena oblékla naši dceru den poté, co si její pečovatelky v mateřince stěžovaly, že není vymóděna dostatečně po holčičkovsku."
Fotka dívenky vzbudila obrovský zájem a spousta rodičů ze všech koutů světa neváhala podělit se s ostatními o své vlastní podobné příběhy a zkušenosti ohledně „genderové (ne)vyrovnanosti“. Zde jsou některé z nich:
*Proč si ostatní lidé myslí, že mohou mluvit do toho, co na sobě nosí nebo jak vypadá vaše dítě? Někteří jsou opravdu divní….
*Můj čtyřletý syn miluje růžovou. Připadá mi to logické, protože má dvě sestry a také spoustu kamarádek, které rovněž zbožňují růžovou barvu, koníky My Little Ponny a princezny v nadýchaných šatičkách. A proč ne? Synek má dvě růžová trička, která rád nosí, a po návratu ze školky vydrží celé odpoledne mluvit o panenkách. Rodina nechápe, já to neřeším.
*Máme pětiletou holčičku, miluje Pokémony, autodráhy HotWheels a Minecraft a říkala, že pod stromeček by chtěla dostat obojživelné auto a také „maskáčovou“ bundu, kterou obdivuje u spolužáka ve školce. Odmítá tylové sukýnky a trička s blyštivými obrázky. A proč ne?
*Moje čtrnáctiletá dcera je (už odmalička) ostříhaná nakrátko, jediný pokus o delší vlasy a culíčky skončil fiaskem. A obvykle vyráží ven v kalhotech a teniskách. Občas jsem terčem otázek, proč to tak je? Pokaždé mě to naštve, pomyslím si „co je vám do toho“ a odpovídám s úsměvem: „Protože se jí to tak líbí a my ji podporujeme v jejích vlastních názorech. Záleží jen na ní.“
*Nikdo, skutečně nikdo nemá právo jakkoli komentovat, jak oblékáte, češete a vychováváte své dítě. I kdyby chodilo celé ve zlatě a na hlavě si pěstovalo třeba ježky, pokud není zanedbané, špinavé, hladové nebo týrané, veškeré připomínky a dobré rady jsou nevyžádané.
