Největší kompliment, který můžete jako rodiče slyšet! Překvapí vás
Tak tohle je úplně nejvíc! Čtyři zdánlivě obyčejná slova, která vás ale dokážou dostat do kolen: „Vaše dítě je laskavé!“ Kolikrát jste je už zaslechli?
Od chvíle, kdy se na těhotenském testu objeví dvě čárky, začneme snít, plánovat a věřit. Věřit, že naše dítě bude zdravé, šťastné a také úspěšné. Pro každého ale termín „úspěšný“ může znamenat něco úplně jiného – přejeme si, aby náš potomek byl chytrý, vzdělaný, silný, sportovně nadaný, sebevědomý, pravdomluvný, statečný...
Každý rodič si své představy definuje odlišně. „Pro svou dceru si přeji spoustu věcí, třeba aby byla oblíbená, měla hodně přátel a vybrala si jednou zaměstnání, které ji bude bavit a naplňovat. Ovšem jednou z nejlepších vlastností, ke kterým bych ji chtěla vést a vychovat, je laskavost,“ říká Silvie, maminka šestileté Markétky.
Nevyhrála, ale přála všem úspěch!
„Nikdy bych si nemyslela, že zažiju tak intenzivní pocit hrdosti na své dítě, kdy se mi rozbuší srdce jako zvon a do očí se mi nahrnou slzy. Stalo se to minulý týden ve školce, kde mě na chodbě zastavila paní učitelka, aby mi řekla, jak úžasný je náš syn. Jeden z jeho spolužáků měl zřejmě špatný týden a chodil každé ráno uplakaný. Můj starší si pokaždé okamžitě přestal hrát, sedl si vedle svého nešťastného kamaráda do šatny a neopustil ho, dokud se oba nerozesmáli,“ vzpomíná Alice, maminka tříletého Marka, pětiletého Sebastiana a osmiletého Danečka.
Podobnou zkušenost má Lenka, maminka devítileté Anety: „Před pár týdny jsme se zúčastnili krajských plaveckých závodů. Jedním ze členů týmu zdejší školy je i naše dcera, plavání se věnuje již tři roky. Když se na závěr rozdávaly medaile a ocenění, čekalo nás jedno velké překvapení. Navzdory tomu, že se naše Aneta mezi vítěze neprobojovala, byla jí slavnostně a nečekaně udělena speciální cena trenéra. Za co? Nebyla sice nejlepší ani nejrychlejší, prokázala ale neuvěřitelnou míru empatie a týmového ducha. Nadšeně fandila a povzbuzovala své soupeře a kamarády a jako první běžela pogratulovat vítězným plavcům a současně se snažila rozveselovat poražené, kteří byli smutní a nesli svůj neúspěch mnohem hůře než ona. Nejde ani popsat, jak moc jsem na ni byla pyšná.“
Věřte jim, překvapí vás!
Jistě, ne každé dítě může být premiantem ve třídě, géniem na matematiku, nadaným umělcem nebo špičkovým sportovcem. Ale každý, skutečně každý může být laskavý. Určitě často slyšíte, že laskavosti by měli své potomky naučit v první řadě jejich rodiče. Jak? Nejlépe tím, jak se sami chovají doma k sobě navzájem, k příbuzným, přátelům, ale i náhodným kolemjdoucím na ulici, v tramvaji nebo supermarketu.
To vše je velmi důležité, a i když se snažíme našim dětem od plenek sebevíc vštěpovat důležitost laskavosti, empatie a soucitu, nejsme s nimi každou minutu jejich životů. Ony samy jsou těmi, kdo pomohou neznámé babičce s nákupní taškou, utěší smutného přítele, povzbudí spoluhráče, sdílí s nešťastným spolužákem jeho trápení, rozdělí se o svačinu s kamarádem nebo osloví na hřišti neznámou holčičku, která sedí opodál, aby se přidala a hrála si s ostatními.
„Tajně toužím po tom, abych se dokázala proměnit ve zlatou mušku a mohla být přítomna u všech jejich dobrých skutků. My jako rodiče se samozřejmě snažíme udělat maximum, aby z potomků vyrůstali slušní lidé, za své vlastní chování a činy jsou ale odpovědni jen oni sami. A pokaždé mě zahřeje u srdce, když se náhodně dozvím o jakémkoli – i docela malém a nepatrném – šlechetném gestu nebo dobrém skutku, který zvládli. Rozhodli se tak totiž sami od sebe, bez mé nápovědy či rady. Necítili mě za svými zády, a přesto se zachovali milosrdně, citlivě nebo nesobecky,“ přiznává dojatě Alice, maminka tří synů.
