5 nejúčinnějších způsobů, jak mluvit s dětmi, aby vás opravdu vnímaly

Autor: iStock

Zdá se to být jasné jako facka, když dětem řeknete: „Nedělej to.“ Nebo: „Nech to být.“ Jenže i když se vám tohle jeví jako naprosto pochopitelné, pro dítě to pochopitelné být nemusí. Tyto jednoduché věty nedají dětem dostatek informací, aby skutečně dělaly jen to, co chcete, aby dělaly (nebo nedělaly). Nepodporují chování, které vyžadujete. Ve skutečnosti těmito jednoduchými větami podpoříte nežádoucí jednání. Zkuste nahradit slovo „nedělat“ slovem „dělat“. Místo "nedotýkej se toho" řekněte: "Dej si ruce do kapes, dokud stojíme ve frontě." "Nechoď tam" nahraďte větou: "Zůstaň na chodbě, tvoje sestra je ještě v koupelně." Nebo: "Nejez v obýváku." x "Prosím, najez se v kuchyni."

Autor: iStock

Děti nesnášejí pravdu v sarkasmech nebo nejednoznačných větách, kterým nerozumějí. Potřebují konkrétní jazyk. Vystavujete je zbytečně frustraci, když je přesně nepožádáte o to, co skutečně chcete. Popřemýšlejte o tom, jak by bylo frustrující pro vás, když by vám šéf nedal přesné pokyny, co po vás chce. Asi nic moc, že? Takže to zkuste jinak. "Jdi ven a něco dělej." Tato věta je až moc nejednoznačná. Co přesně má jít dělat? Jasnější je příkaz: „Jdi ven a hraj si. Můžeš jezdit na kole, houpat se na houpačce nebo kreslit křídou na chodník." Podobně nesmyslné je, když dětem řeknete, že se jim budete „za sekundu“ věnovat. Dejte dětem konkrétnější časový rámec, aby neměly pocit, že vás musí pořád o něco prosit. Třeba takhle: "Za chvíli si s tebou pohraju – až dožehlím to prádlo, přečtu ti knihu."

Autor: iStock

Je snadné neustále říkat „ty“. Problém je, když se až moc soustředíte na dítě, aniž byste se zaměřili i na sebe. Ubíráte dětem možnost převzít odpovědnost za sebe a jejich vlastní činy. Posunem prohlášení směrem k sobě děti můžete naučit, že jejich činy ovlivňují druhé. Například "jsi tak otravný" je méně vhodná věta než tahle: "Nechci si s tebou hrát, protože se necítím dobře." Nebo: "O čem to mluvíš? Nerozumím, prosím, vysvětli mi to znova."

Autor: iSTock

Dokonce i když jsou děti hodně malé, můžou být součástí dialogu. Mluvit s dětmi, nikoli mluvit na ně. Děti potřebují cítit podporu v tom, že vyslyšíte jejich hlas a názory. Navíc se cítí bezpečně, protože je berete vážně, a to vám přinese jejich důvěru. Když umožníte, aby komunikace byla jako obousměrná silnice, vaše děti pravděpodobně nebudou mít obavy s vámi mluvit. Vytvářejte slovní a konverzační dovednosti, dokud jsou děti malé, později budou konverzace mnohem otevřenější. To prospěje vašemu vzájemnému vztahu!

Autor: iStock

Rada k nezaplacení, ovšem dokážete to? Bez ohledu na to, jak jste vyčerpaní, frustrovaní nebo rozčilení, snažte se s dětmi mluvit vždy laskavě a mile. Laskavá slova jsou levná, a přitom velmi důležitá, protože se vyznačují úctou, láskou a pocitem bezpečí. A dětem, které se cítí milovány, těm se daří a zvládají vše mnohem lépe. Takové děti mají větší sebedůvěru. Stačí se jen na okamžik zarazit a nadechnout a říct: "Děkuji, že jsi mi právě teď pomohl." Laskavá komunikace dětem ukazuje, že i ten, kdo je vyčerpaný nebo nemocný, je oceňuje a že s vámi mohou být v bezpečí. "Opravdu jsi dnes krásně uklidil svůj pokoj, skvělá práce. Mám tě ráda." "Dnes sis hezky hrál se svým bratrem."

Proč dětem tak dlouho trvá, než zareagují na pokyny rodičů? Podívejte se na VIDEO: