Jakých chyb se rodiče dopouštějí po rozvodu? Tohle dětem nedělejte!

Autor: iStock

Po rozvodu se někdy rodiče začnou předhánět v tom, kdo z nich bude lepší rodič. Když třeba dítě řekne „ale máma mi dovoluje jíst každý večer před spaním jablko“ nebo „táta mě nenutí, abych si musela každý den opakovat vyjmenovaná slova“, může se snadno stát, že ten druhý rodič podlehne a pravidla poruší, aby se zalíbil. Nedělejte to, poslední věc, kterou chcete udělat, je stát se účastníkem soutěže, kdy bude dítě hlasovat, kdo je z vás lepší.

Autor: iStock

Někdy rodiče zatajují informace, které se týkají chování potomků. Mohou například říkat: „Nevím, proč se tak chová zrovna u tebe, ale u mě se chová skvěle.“ „To není možné, u mě je jako andílek!“ Přitom se dítě chová i u toho druhého naprosto normálně, tedy občas dobře, jindy zlobí. Nesnažte se vymalovat dítě v příznivějším světle a říkat dítěti předtím, než ho „vracíte“ druhému rodiči: „Neřekneme mámě, že máš problémy ve škole, ano?“ Nedělejte to. Raději řekněte pravdu i to, jaké kroky jste podnikli pro řešení. I když pravidla a důsledky chování nemusí být v obou domácnostech naprosto totožné, otevřená komunikace může být první krok k řešení.

Autor: Shutterstock

Proč dělat takové věci? Před dítětem pomlouvat toho druhého a snižovat jeho výchovnou funkci... I kdybyste nastokrát byla ta lepší (nebo ten lepší), nemůžete to říkat dítěti. Každý z nás se snaží o to nejlepší a dělá to, jak nejlépe umí. No, a i když se vám nelíbí, že ten druhý dovolí synovi koukat do půlnoci na horory nebo hrát počítačové hry do tří hodin do rána, nemluvte o tom negativně, či dokonce pejorativně před dítětem. Co asi tak dítě nasaje, když bude pořád slyšet: „To je ale kretén, ten tvůj táta, zase ti dovolil…“ Nebo: „Ta máma je ale kráva, asi se zbláznila, že ti dovolila…“ To, že toho druhého nenávidíte, neznamená, že o něm budete hanlivě mluvit.

Autor: iStock

Někdy si rodiče po rozvodu začnou myslet, že je jejich dítě oběť a chudák, ke kterému je nutné být shovívavější. Výchova je pak méně tvrdá a rodiče dítěti ve spoustě věcí ustupují. Nemá to přece lehké, rozvedli jsme se, tak ho musíme chránit a opečovávat. „No jo, už je hodně hodin, ale tak si ještě zahraj.“ Nebo: „Nemáš domácí úkol? Nevadí, nebudu tě trestat ještě víc, když jsme se rozvedli.“ Učte své dítě, že není oběť vašeho rozvodu. Mluvte o těžkostech, které zažívá, ale neučte ho, že těžké časy jsou omluvenkou pro nevhodné chování. Dejte dětem najevo, že je v pořádku být naštvaný, pociťovat strach nebo smutek. Dopřejte mu čas, aby truchlilo, ale nic mu neodpouštějte. A myslete taky na to, že rozvod může být někdy i pro dítě spíše úleva než problém.

Autor: Shutterstock

Děti by měly vědět, že musí u obou rodičů platit pravidla a taky že za porušení přijde následek v podobě trestu. Nebojte se nastavit stejná pravidla, jaká platila ještě ve společné rodině, důsledná výchova naopak dítěti pomůže, aby se cítilo bezpečně, a to i ve stresujících situacích. Jasně, po rozvodu se spousta věcí komplikuje, musíte najednou vnímat čas trošku jinak, protože v 17 hodin si syna vyzvedne matka, nebo táta... Snažte se oba udržovat konzistentní harmonogram a prosazujte, aby i ten druhý postupoval stejně, pokud jde o následky.

Autor: iStock

Někteří rodiče (a není jich zrovna málo) používají své děti k tomu, aby předávaly tomu druhému rodiči informace. Například: „Řekni tátovi, ať nenechá tvého mladšího bratra hrát si s tabletem.“ Nebo: „Řekni mamince, že nemůžeš jíst tolik sladkostí, protože budeš mít zkažené zuby.“ Co to má být? Pro dítě je to naprosto hrozná věc. Pokud chcete něco sdělit tomu druhému, udělejte to vy a dítě netrapte. Vaše dítě potřebuje vědět, že jeho úkolem je být jen dítě, nikoli být vaším soukromým pošťákem.

Na co se musíte připravit, pokud se chystáte k rozvodu? Podívejte se na VIDEO: