Sociální síť může být nebezpečnější než přebíhání dálnice, říká režisér Vít Klusák

Sociální síť může být nebezpečnější než přebíhání dálnice, říká režisér Vít Klusák
Vít Klusák, režisér dokumentárního filmu V Síti.
Foto: Profimedia
Sdílej na facebooku
12. června  2019 
 06:00

Rodiče si musí uvědomit, že i dítě sedící u počítače v bezpečí pokoje je v podobném nebezpečí, jako kdyby běhalo po dálnici D1, tvrdí režisér dokumentárního filmu V síti Vít Klusák. Podle něj je úplně nejhorší, když se děti dostanou do dvojího tlaku: udělají něco zakázaného na sociální síti, bojí se toho predátora, který přichází ze strany virtuálního světa, a zároveň se bojí rodičů.

Co s vámi udělal připravovaný dokumentární film V síti? Jak moc paranoidní teď budete?

My jsme byli zavření v ateliéru, kde jsme postavili ty tři dětské pokoje, a nastal tam takový efekt, že celý filmový štáb, což bylo asi dvacet pět lidí, během dvou dnů pochopil, jak šílené to je... A všichni jsme utíkali domů zjistit, co ty naše děti podnikají na svých tabletech a mobilech. Takže mně se to pochopitelně také nevyhnulo!

Jak upozorňujete své děti na možná nebezpečí internetu?

Já už jsem v rámci příprav filmu se svou desetiletou dcerou probíral, co všechno jí ve virtuálním světě hrozí. My se ženou jdeme cestou otevřenosti. Třeba i se sedmiletým synem dopodrobna probíráme, co to je porno, jak vzniká, že se tam ti lidé nemilují z lásky, ale že jsou zaplacení. Chceme předejít tomu, aby mu to nějaký spolužák ukázal na záchodě a vyděsil ho, že takhle vypadá kontakt mezi klukem a holkou. Je důležité, aby chápal, že to není láska. Někteří kamarádi nám dokonce říkají, že jsme otevření až moc, že v pěti letech bychom se s dětmi neměli bavit o tom, co je to prezervativ. Ale když se nás na to ptají? A já myslím, že i ta prudérnost rodičů vede k tomu, že děti nejsou vybavené na různé situace, které mohou nastat.

Viděly vaše děti upoutávku na dokument V síti?

Jasně. Já jsem jim ty ukázky pustil. Ony hlavně vidí, že s tím videem pracuju nebo ho někomu přeposílám. Takže ta otevřenost se vztahuje i na mou práci. Vědí, o čem ten film je. Sedmiletého syna to zajímá, ptá se mě na to, třeba jestli policie bude honit ty muže za to, že chtěli holčičky zneužít. Děti jsou mnohem chápavější, než si myslíme. Když s nimi člověk mluví odpovídajícím způsobem, tak ony hromadu věcí pochopí.

Teď mě tak napadá: pro jak staré děti ten dokument bude určený? 

My připravujeme dvě verze. Jedna bude otevřenější, explicitnější, protože se nám podařilo natočit i nesmírně agresivní a vulgární momenty. Ale i tahle verze bude udělaná tak, aby ji mohlo zhlédnout dvanáctileté dítě v doprovodu rodiče. A potom budeme chystat kratší, hodinovou verzi, která bude určená do škol. A tam bude šance, aby to viděly i desetileté děti. Tam ty vulgární a agresivní momenty budou potlačeny. V tom filmu nebudou žádné pornografické momenty, ty samozřejmě zakryjeme, ale to jednání mužů je v některých případech tak odpudivé, že musíme dávat pozor, aby z toho děti neměly noční můry a podobně.
VIDEO: Tohle rodiče  netuší! Film ukazuje, jaké nebezpečí hrozí dětem na síti

Takže film není určený jen pro dospělé? 

Tím, že ten film je o třech dvanáctiletých dívkách, tak by byl nesmysl, aby na něj koukaly děti až od patnácti, nedejbože od osmnácti let. To by postrádalo smysl. 

Říkal jste, že nejhorší je, když se dítě bojí predátora na síti, ale zároveň i rodičů. Jak nastavit tu důvěru? 

Otevřeností. Hlavně těm dětem říct: Cokoliv se stane, tak za námi můžeš přijít, nic není průšvih. Když rozbiješ okno balonem, přijď, zaplatíme okno, vyřešíme to. A když na internetu provedeš něco, za co se budeš zpětně stydět, tak i to mi můžeš říct. Hlavně, aby se děti nedostaly do toho dvojího tlaku, kdy je pro ně nebezpečné jak to to, co je venku, tak i to, co je uvnitř, tedy doma. V tu chvíli je to dítě ve strašném presu. A jsou to rány, které se hojí roky.

Takže vy jako rodič máte kontrolu nad tím, co desetiletá dcera dělá na síti? 

My máme jasně daná pravidla hry. A hlavně jsme jí vše vysvětlili. Někteří rodiče chodí kolem horké kaše, kdy dětem neřeknou, proč chtějí něco limitovat. Je jim blbý mluvit o tom, že nějací úchylní muži by na ni koukali. My jí vše vysvětlujeme a říkáme jí: Ty máš pocit, že v prostředí té aplikace (mluvíme o sociální síti TikTok) jsou samé holčičky, ale tak to není, tam jsou i chlapíci, které baví koukat na malé děti. A ona řekne: Aha, to jsem nevěděla, to je šílené, nechci, aby na mě koukal nějaký starý chlap...

Sám jste si pořídil aplikaci TikTok, abyste věděl, o co jde, takže ji třeba také sledujete? 

Já ji zase nechci fízlovat. Zase nechci být ten otec estébák! Nechci zkrátka narušovat tu důvěru. Kdybych ji kontroloval zadními vrátky a potom ji huboval "hele, tys tam dala něco, já jsem to viděl", tak se poruší ta důvěra, kterou mezi sebou máme. A pak se někde začne skrývat nebo si stáhne verzi, o které já vůbec nebudu vědět. Já chci, aby mi všechno říkala a já jí na to mohl říct svůj názor. To dítě zkrátka musí vědět, že v tom není žádná záludnost ze strany rodiče. 

Až zveřejníte film, co bude následovat? Říkal jste, že byste rádi pokračovali s těmi třemi hrdinkami – jak? 

My bychom rádi ten film prodloužili o preventivní kampaň. Už teď si nás základní školy zvou, abychom jim udělali školní představení, po kterém bude následovat diskuse za účasti odborníků, budeme rozdávat dětem brožury a budeme děti směrovat na naše stránky, kde budou ke stažení videa, kde naše herečky budou vysvětlovat, jaká jsou pravidla chování na internetu. Například pravidlo, že když někdo pošle "do internetu" jakoukoliv fotografii, třeba nahatou, že už tam zůstane. Že už je to navždy a nejde smazat.

Stanou se vlastně takovými dušemi, kterým se děti mohou svěřit? 

Budeme děti nabádat k tomu, aby nám napsaly, ale tuhle komunikaci už budeme směrovat na zodpovědné instituce, jako jsou třeba Linka bezpečí nebo Linka důvěry. My nemůžeme suplovat odbornou pomoc, můžeme být pouze dobrým rozhraním, protože děti mohou našim herečkám důvěřovat a ty je zase mohou kormidlovat tam, kde jim budou moci pomoci.

Ony si tím vlastně také prošly. Říkal jste, že samy potřebovaly odbornou pomoc.

Ano, dvě naše herečky si zažádaly o psychologickou pomoc. 

Už jste na to odpovídal několikrát, ale stejně se zeptám: zaskočilo vás, jak jednoduché je přijít do kontaktu se sexuálním predátorem? A co bychom s nimi měli dělat? 

To víte, že jo! Nejsem sexuolog, abych odpověděl, co s nimi. Ale je tam pozoruhodná věc. Experti na tu problematiku říkají, že ve skupině mužů, kteří loví na internetu děti, je pouze 3 až 5 procent pedofilů. Všichni ostatní jsou sexuálně normální jedinci. Takže to není tak, že by tam bloudila skupina chorých pervertů, kteří si nemohou pomoct. Těch 95 % normálních chlapů (a my jsme na některých těch profilech viděli i že mají rodiny) to dělá, protože s dvanáctiletou dívkou lze manipulovat. Oni nepotřebují cílit na děti, oni to dělají, protože dvanáctiletou dívku či dvanáctiletého chlapce snáze zmanipulují. Takže podle mě je důležité tento fenomén zastavit.

A jak se k tomu má postavit rodič, případně škola? 

V první řadě se rodiče musí zajímat o to, co tam děti dělají. Děti musí vědět, že mohou do těch pastí spadnout a jak se potom chovat. A zákonodárci by měli dopomoci tomu, aby se v osnovách závazně objevilo, aby se tato problematika ve školách probírala. Podle mého názoru klidně  od první druhé třídy by se mělo vyučovat, jak se zodpovědně chovat ve virtuálním prostoru. Dítě ví, že nemá běhat přes dálnici, ale neví, jak se má chovat na sociální síti. Ta sociální síť může být mnohem nebezpečnější než přebíhat dálnici. Rodiče si musí uvědomit, že když děti sedí v bezpečí pokoje u počítače, tak jsou v podobném nebezpečí, jako kdyby běhaly po "déjedničce". 
Sdílej na facebooku
Autor: Gabriela Kolinová

Diskuse ke článku

.

Související články

Video

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku