Děti s nízkým sebevědomím za to nemůžou, mají to od rodičů, říká věda
Budování sebeúcty a zdravého sebevědomí by mělo začít už v raném věku dětí. A jak říkají odborníci, sebevědomí je hodně podobné nábytku Ikea – jen málo rodičů ví, jak ho správně sestavit, a spousta z nich kvůli tomu riskuje zranění. Vědci ale nyní přišli s názorem, že klíčové období pro rozvoj sebevědomí začíná už hodně brzo, když jsou děti malé a jejich mozek se vyvíjí.
To je taky podle nich důvod, proč se v rodinách projevuje nízká sebeúcta. Dospělý rodič se špatnou sebeúctou a nízkým sebevědomím se pravděpodobně spíše soustřeďuje na sebe než na své děti. Problém je v tom, že u dětí je mnohem snazší vybudovat sebevědomí, proto je logické, aby se s jeho budováním začalo co nejdřív právě u nich. Pak na tomto obtížném úkolu budou pokračovat už jako dospělí a půjde jim to lépe.
První věc, kterou musí rodiče udělat, je zapomenout na své obavy z výchovy malých megalomanů. „Neexistuje žádné velké sebevědomí, sebevědomí vychází z našeho porozumění sobě a světu kolem nás,“ říká psychiatrička Lea Lis pro časopis Fatherly. „Vaše sebevědomí nemůže být moc zdravé. Prostě je, nebo není,“ tvrdí.
Vědci teprve nedávno zjistili, že děti začínají rozvíjet sebeúctu ve věku 5 let. To je doba, kdy mozek začíná vytvářet myšlenkové a behaviorální vzorce známé jako schémata nebo „balíčky informací“, které se kumulují a ukládají v neuronových sítích mozku po dlouhou dobu. Zkušenosti a zpětná vazba utvářejí pozitivní schémata nebo myšlenky typu: jsem chytrý, jsem laskavý, jsem schopný. V závislosti na zkušenostech a zpětné vazbě se negativní schémata pevně vytvářejí a je obtížné je včas „opravit“.
Malé děti přijímají obrovské množství dat ze světa kolem sebe, protože jejich nervové sítě se teprve začínají tvořit. Díky tomu jsou jejich schémata flexibilnější, ale taky jemnější. Správné zprávy dělají stejně velký rozdíl jako ty špatné. Sebevědomí proto není postaveno na chvále jako takové, ale na správném druhu chvály. Konkrétně rodiče by neměli děti chválit jen za to, že dělají věci dobře, ale také za to, když se snaží – a neuspějí.
Zatímco někteří rodiče se obávají přílišného sebevědomí vedoucího k narcismu, jedná se vlastně o psychologickou reakci na nízkou sebeúctu. Narcisté získávají hodnotu pouze ze svých vítězství a potřebují neustálou chválu, aby zabránili rozbití svých velmi křehkých eg. Jinými slovy, chvála není problém – je to spíše příznak a občas obětní beránek. Stejně jako myšlenka výchovy tvrdých a odolných dětí, které nejsou závislé na chvále, pochází i správná chvála z předpokladu vysoké sebeúcty. Tu mají lidé, kteří znají svou hodnotu bez ohledu na to, co se stalo.
Psychoterapeut John Mathews zdůrazňuje, že přesnější termín než „sebeúcta“ by mohlo být označení „soběstačnost“ – nebo "víra ve schopnost řešit problémy". Spíše než vychovávat děti, které si myslí, že jsou skvělé, je lepší vést je k soběstačnosti. „Můžete dítěti pomoci vybudovat si vlastní smysl života tím, že ho budete povzbuzovat, aby se pokusilo řešit problémy samostatně,“ říká. „Jako rodiče tedy chvalte úsilí dětí bez ohledu na výsledek.“
Jinými slovy – klíčová je bezpodmínečná pozitivní zpětná vazba bez ohledu na výsledek, ale mnoho rodičů to dnes nedělá. Rodiče sami mají totiž nízkou sebeúctu, takže jsou náchylní předávat to i svým dětem. Stejně jako si musí v letadle při nehodě nasadit kyslíkovou masku nejdříve rodič, i v případě výchovy k sebeúctě musí začít rodiče sami u sebe. „Děti se učí očima rodičů. Když se sami rodiče bojí nebo nedůvěřují druhým, pravděpodobně to předají i dětem,“ varuje Lea Lis.
Jaké zásady by měli rodiče dodržovat? Podívejte se na VIDEO:
