Šest největších průšvihů, kterým čelí dnešní teenageři? Rodiče to netuší
Patříte mezi šťastlivce, kteří mají doma puberťáka? Pak určitě dobře víte, že je to občas dost zběsilá jízda. Sledujte ho, mluvte s ním, zajímejte se o to, co dělá a co se mu honí hlavou. Tušíte, čím vším se může trápit a jaké zásadní trable zrovna řeší?
Připomínky k chování dospívajících jsou staré jako lidstvo samo. Každá generace je přesvědčena, že „ty dnešní děti jsou drzejší, zlobivější a po všech stránkách horší, než jsme byli my“. Každý rodič si na seznam „stížností“ podle aktuální situace přidává své vlastní položky. Nevíte si rady ohledně toho, co dělat a nedělat při výchově? V chytrých knížkách se sice dočtete, jak přimět potomky, aby si (konečně) uklidili pokoj, přestali se vzpouzet a rozčilovat se, pomohli v kuchyni nebo se chovali zodpovědněji, nikde se ale většinou nepíše nic z pohledu jich samotných. Jak vidí svět, proč uvažují zrovna tak, jak uvažují, jak mezi sebou mluví, co je trápí, co jim ubližuje, dělá radost, pozitivně ovlivňuje jejich jednání? Zde jsou nejzásadnější problémy, které dnešním teenagerům zaměstnávají hlavu a komplikují život.
*Jsou pod vlivem kultu dokonalého těla a trpí negativním obrazem toho svého. Jakékoli nedostatky špatně snášejí, zejména v době puberty, kdy se začnou měnit tvary, objeví se ochlupení a akné nebo stoupne tělesná hmotnost. Víte, že podle mezinárodních studií je mezi pacienty s některou formou poruchu příjmu potravy až 95 % lidí ve věku od 12 do 25 let?
*Touží po společenském uznání, zejména v kolektivu svých vrstevníků, potřebují být přijímáni a pozitivně vnímáni i mimo vlastní rodinu. Charakteristickým znakem období dospívání je potřeba identifikovat se se „svou“ sociální skupinou, prosadit se a vydobýt si své místo na slunci. Když se to nepovede, cítí se nejistí, izolovaní, osamocení a snadněji propadnou depresi.
*Jsou intenzivně vystaveni násilí, které je běžnou součástí dění na televizní obrazovce, monitoru počítače a displeji tabletu, ať už jde o filmy nebo on-line hry. Denně sledují, že pokřivená morálka, násilí a agrese, předčasný sex a porušování všech pravidel jsou považovány za zcela normální a prezentovány jako norma. Logicky jsou pak zmateni: i když je vychováváte, aby byli uctiví, laskaví a tolerantní a dodržovali morální zásady, z okolního světa dostávají zprávu, že veškeré tyto hodnoty jsou v podstatě pasé.
*Cítí obrovský tlak ze strany rodičů, učitelů, spolužáků a přátel i celé společnosti na výkon, úspěch a výsledky, nezvládají se přizpůsobovat všem požadavkům a očekáváním, které jsou na ně kladeny. Jak skloubit a stihnout veškeré školní povinnosti, sportovní a jiné zájmové aktivity, a ještě schůzky a zábavu s přáteli? K tomu jsou ještě permanentně rozptylováni sociálními sítěmi a elektronickými médii…Není divu, že jsou bez ustání ve stresu.
*Jsou v mnohem vyšší míře ohroženi duševními poruchami i fyzickými potížemi. Nepřetržitý tlak na prospěch ve škole a společenské uznání, povinnosti kladené ze strany rodičů, nedostatek spánku, pocity úzkosti a emocionální nerovnováha, špatné stravovací návyky a nepravidelný režim, hormonální změny nebo třeba nadměrné sportování, to všechno může stát za různými zdravotními problémy.
*Chybí jim vzory hodné následování, nemají své hrdiny, kteří by je pozitivně motivovali a inspirovali. Problémem je, že těmi nejoblíbenějšími vzory bývají násilníci, nadpřirozené bestie, krvelační bojovníci a rozmazlení všehoschopní spratci (jen si vzpomeňte na sérii Sám doma). Agresivnímu chování nebo nevychovanosti často tleskáme v kině i při sledování sportovních zápolení. Záporní hrdinové mají často mediální obraz oslavovaných celebrit. A jaké hodnoty asi mohou předat našim dětem?
Jak jim můžete pomoci?
Snažte se být spíše přítelem a průvodcem než tím, kdo jen přikazuje, zakazuje a vydává pokyny. Nikdy neuděláte chybu, když budete s dítětem na rovinu mluvit o všem, co se zrovna děje. Nezapomínejte na pochvalu a uznání, neznamená to ovšem, že byste se měli vyhýbat oprávněné kritice. Jednou z největších chyb, kterých se rodiče dopouštějí, je, že předpokládají, že dospívající potomek bude jednat a rozhodovat se jako dospělý. Nespoléhejte na to, pořád ještě potřebuje „kouče“ v zádech. A neočekávejte, že vaše dítě bude ve všem dobré, na co sáhne, to mu půjde a bude ve všech směrech vynikat. Taková zklamání bývají tristní. Dopřejte teenagerovi více svobody, zároveň ale na jeho bedra naložte větší díl zodpovědnosti. Co pro své dítě ještě můžete udělat? Poskytněte mu kvalitní a zdravé jídlo, nezapomínejte na vzájemnou komunikaci, nezametejte problémy pod koberec, snažte se být spojencem, nikoli protivníkem, povzbuzujte ho, ale nebojte se ani výtek a kritiky. A klidně dělejte chyby. Jen musíte umět přiznat, že jste se zmýlili, a nestydět se za to, že zkrátka ani vy nemáte vždy pravdu.
