Chcete pochopit, proč se vaše dítě vzteká nebo bojí? Vžijte se do jeho kůže!

Autor: iStock

Váš pohled na věc: Přijde k vám domů návštěva se stejně starým čtyřletým dítětem. Váš čtyřletý syn se těší a vy jste dopředu synovi řekli, že s návštěvou se musí o hračky podělit. Jenže uprostřed hry najednou odmítá váš syn hračku půjčit. Proč? Co se stalo?

Pohled dítěte: Je jasné, že váš syn je nejprve nadšený, že vidí svého kamaráda, a ví taky o vaší dohodě. Jenže během hry si najednou uvědomí, že se mu to vlastně nelíbí, když se někdo jiný dotýká jeho věcí a hraček. Může se bát, že půjčení hračky znamená, že si ji kamarád vezme domů. „To, že nechce půjčit hračku, neznamená, že je vaše dítě sobecké nebo lakomé,“ říká poradkyně pro rodiče Wendy Mogel. „Možná je pouze zapotřebí, aby se začaly děti věnovat jiné činnosti.“

Změna myšlení: Ve chvíli, kdy začne dítě odmítat půjčování hraček, je vaším úkolem navrhnout novou hru nebo vzít děti ven. Změna prostředí by měla velmi rychle obnovit jejich náladu. „Střídání aktivit je pro děti snazší než půjčování hraček,“ tvrdí psycholožka Eileen Kennedy-Moor. „Nechte je počítat do 20 nebo zazpívat písničku, až skončí, můžete jim dát jinou hračku,“ radí.

Autor: iStock

Váš pohled na věc: Vybrali jste restauraci, kde mají dětská menu, a dokonce oblíbené těstoviny. Ovšem váš pětiletý syn začne vzlykat, protože to nejsou vřetena, ale nudle. A to poté, co jste se několikrát ujistili, když jste se posadili, jestli chce opravdu tohle jídlo. Proč jste raději nezůstali doma?

Pohled dítěte: Doma děti nikdy nenutíte, aby si sedly ke stolu a čekaly dobu neurčitou, než jídlo dorazí. A oblíbená vřetena doma vypadají přesně tak, jak očekávají, že by měla vypadat... Teď ale sedí v restauraci na židli, která je pro ně příliš velká nebo moc nízká. „Pobyt v restauraci může být pro děti nepředvídatelný, protože nemají představu o tom, jak dlouho to může trvat nebo jak jídlo bude vypadat a chutnat,“ říká Lisa Damour.

Změna myšlení: Promluvte si předem o rutině, která v restauracích panuje, o tom, kde a jak se sedí, jak se objednává z jídelního lístku a jaké asi bude jídlo. Pokud to nevíte, je dobré říct: „Bude to překvapení pro nás všechny. Ale nemusíš jíst nic, co nechceš.“ Taky se můžete zeptat: „Co budeš chtít dělat, když budeme čekat na jídlo?“ To dá dítěti signál, že čekání je součástí dohody, a zapojuje ho to do řešení problému.

Můžete s sebou vzít taky svačinu nebo dát dítěti něco málo doma, aby nebylo zoufale hladové. Když bude příliš velká scéna, vezměte dítě na parkoviště k autu a udělejte si pauzu. Jakmile se zklidní, řekněte: „Vidím, že jsi naštvaný, že to trvá tak dlouho, a vadí ti čekat. Ale není v pořádku rušit ostatní lidi v restauraci.“ Pokud je připraveno vrátit se dovnitř, připomeňte mu, jak zvládnout čekání. Když odmítne jíst, řekněte, že se najíte doma a zkusíte to zase jindy, až se bude lépe chovat.

Autor: iStock

Váš pohled na věc: Vaše tříleté dítě si vzalo barevnou krabici tamponů a odmítá ji pustit z ruky. Začne se vztekat, protože mu ji chcete vzít.

Pohled dítěte: Jedete s košíkem a vkládáte do něj, cokoli chcete. Po dítěti ale chcete, aby sedělo trpělivě a nedotýkalo se ničeho. Taky nemá tušení, jak dlouho bude tenhle výlet trvat nebo proč nemůže jíst hned v obchodě ty cereálie, které jste taky dala do košíku.

Změna myšlení: Stanovte pravidla před odchodem z domova. Pokud je to jen rychlý výlet do obchodu, řekněte: Jdeme jen tam a tam. A zapojte dítě do pomoci při hledání položek na seznamu. „Pokud ale jdete někam, kde náhodně vstoupíte do obchodu a nakupujete na základě impulzů, není spravedlivé očekávat, že se vaše děti budou ovládat,“ říká Lisa Damour. Pokud dítě bude trvat na položce, která je nad rozpočtem nebo rozsahem vašeho nákupního seznamu, můžete říct ne. Je v pořádku, aby děti chtěly věci, ale taky je dobré, aby věděly, že to, že něco chtějí, ještě neznamená, že to budou mít.

Batolata nechápou, že peníze nejsou neomezené, takže můžete jen říct: „Dnes ne!“ Můžete taky říct, že chápete, proč se mu to líbí, protože je to lesklé, barevné… Pokud je naštvané, verbalizujte jeho frustraci: „Přáli bychom si to vzít domů.“ Další chytrou strategií je zapojit se do jeho fantazie o předmětu. „Nebylo by zábavné, kdybychom si mohli koupit všechna plyšová zvířata v obchodě? Kam bychom je ale dali? Tvoje postel by byla úplně přeplněná.“

Autor: iStock

Váš pohled na věc: Svému tříletému nebo čtyřletému dítěti vysvětlujete, že sousedův pudl nekouše, že pod postelí nežije žádná nestvůra a že splachovací toalety se bát nemusí. Ale dítě se stále bojí a čelí iracionálním strachům. Jak je to možné?

Pohled dítěte: Dítě nemůže pochopit, proč jste tak klidní, když ten sousedův pes je tak velký a tak moc štěká. „Taky byste asi byli znepokojení, kdybyste šli ven a pokaždé tam potkali koně, který má zuby blízko vaší tváře,“ říká odbornice. Strach roste spolu s fantazií vašeho dítěte. Zkuste si představit, co může vidět pod postelí nebo na záchodě. O světě toho ještě moc neví, aby pochopilo, proč je aligátor skutečný, ale nestvůra to není, natož aby si bylo jisté, že ani jeden z nich se nebude schovávat pod jeho postýlkou.

Změna myšlení: Vyvarujte se vlastní úzkosti. „Pokud zvednete svoje dítě vždy do náruče, když potkáte psa, dáváte mu tím najevo, že se i vy bojíte,“ říká Janet Lansbuty, autorka knihy No Bad Kids. Místo toho se postavte vedle dítěte a zablokujte svým tělem kontakt se psem. Nesnažte se v dětech podporovat strach. Potvrzujte to nejpodstatnější. Zeptejte se: „Bojíš se tmy?" A řekněte: "Pojďme přijít na to, co dělat, protože tma je každou noc.“

Klaďte stále hravější otázky: „Je příšera chlupatá? Jaký zvuk asi vydává?“ Dáte tím najevo, že pocity dítěte jsou v pořádku, a můžete převést strach ze strašidelného do hloupého. Pak můžete podporovat důvěru dítěte, několik nocí si sedněte na židli přede dveře a ujistěte ho, že jste tam. Podnikejte postupné kroky, dokud dítě nebude jistější.