Pro a proti cizojazyčné školky. Kdy tam dítě poslat a kdy raději vůbec ne?
Přemýšlíte, že byste dítě poslali do cizojazyčné školky? Nejste sami. Stále více rodičů dává přednost anglické či francouzské školce před tou klasickou. Důvod? Dítě se často nedostane do státní, a když už mají rodiče platit za školku soukromou, tak ať se jejich dítko naučí některý ze světových jazyků. Ale dělají dobře? Nezpůsobí svým rozhodnutím spíše zmatek v hlavě předškoláka?
Poslední dobou je velkým trendem pokoušet se o takzvanou bilingvní výchovu, tedy vychovávat dítě v dvojjazyčném prostředí. V rámci hesla „čím více řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“ a v honbě za co nejlepším startem do života ratolestí se rozrůstá trend cizojazyčných školek. Je pravda, že děti neumějí nakonec mluvit dobře ani jedním jazykem? Jaké jsou vlastně výhody a nevýhody bilingvní výchovy?
Bilingvní děti mluví později a mají potíže s výslovností
Děti vychovávané dvojjazyčně začínají mluvit často později, rovnou však ve dvou jazycích. Poznají mezi nimi rozdíl, vědí, které slovo patří do kterého jazyka. Zároveň mají však naprosto jasno v tom, který jazyk je jejich mateřský. Zvolí si ho. Zpravidla to bývá jazyk matky. Je to jazyk, v němž také přemýšlejí.
Výchova bilingvních dětí má svá specifika. Pokud dítě například něco chce a vy mu to zakážete, často se přijde za chvíli zeptat na tutéž věc v jazyce druhém. Zákaz pro ně musí být zkrátka kompletní. Tyto děti také častěji šišlají a mají problémy s výslovností delší dobu než jejich vrstevníci, jelikož se musí poprat s mnohem větším objemem písmen k vyslovení.
Druhý jazyk se výrazně upozadí ve chvíli, kdy začne dítě chodit do školy. Po nějaké době se ten jazyk, v němž se dítě učí, stane jeho mateřským, pokud do té doby nebyl. Je to logické, začne v něm mít největší slovní zásobu a má ho nejlépe osvojený.
Mluvíme však o dětech, které tzv. nemají jinou možnost, tedy o dětech, jejichž jeden z rodičů je cizinec.
Problém s odlišením mateřského jazyka od cizího
Jak to však je s dětmi, jež vyrůstají v českém prostředí, mají české rodiče a najednou začnou chodit do školky, kde se na ně mluví například anglicky?
Jsou děti, jimž v jejich budoucím rozvoji takto zvolená výuka může pomoci a jimž dá dobrý základ. Rozhodně se však nemůžeme bavit o bilingvní výchově. To, že na dítě bude někdo čtyři hodiny denně mluvit jinak než česky, a to ještě v kolektivu, který mu při neporozumění tomu, co paní učitelka říká, pomůže tím, že může následovat činnost ostatních, není dvojjazyčná výchova, ale spíše náročnější kroužek.
Problém nastává ve chvíli, kdy dítě z cizojazyčné školky začne mít problémy s odlišením mateřského jazyka od cizího. Motá oba jazyky dohromady. Pokud se mu nedaří najít vhodný výraz v mateřštině, nahradí ho slovem v cizím jazyce. Vnitřní řeč – myšlení – se tím komplikuje a je zaděláno na sérii dalších budoucích problémů v komunikaci.
Máte doma školáka? Jak ho připravit na nástup do školy?
Pokud dítě přichází do takové školky ve čtyřech či v pěti letech, může být také rozmrzelé, protože jeho vrstevníci jsou o dva roky napřed a ono jim nerozumí. Školka ho nebaví. Stejně tak nesmíme zapomenout, že v cizojazyčných školkách bývá jiný režim. Řekněme, že lehce přísnější. Ani to nemusí každému dítku vyhovovat.
Své dítě znáte nejlépe vy, a pokud uvažujete o jeho umístění do cizojazyčné školky, měli byste být přesvědčeni, že máte doma ten typ dítěte, které to bude bavit.
Celý článek a anketu najdete na webu Reflex.cz
