Čím nejvíc rozzuříte dospívající potomky? Těchto pět věcí nedělejte!
- 7. března 2018 06:00
Hned na začátek říkám, že mám tři takové. Ten nejstarší je sice už za teenagerským zenitem, nicméně pořád bydlí doma a zdá se, že některé věci ho i teď dokážou pořádně rozzuřit. Ne, nedělám to záměrně, nesnažím se je naštvat, ale někdy se to prostě podaří. Pokud máte dospívající děti a čas od času jsou nabroušené, zeptejte se sami sebe, jestli nejste viníkem vy! Jakých „zločinů“ se jako rodiče dopouštíme nejčastěji?
Kritika
Autor: iStockKolikrát jsem si říkala, že nebudu nikdy své děti za nic kritizovat. Kritiky jsem si jako dítě užila dost od přísné maminky, které jsem se málokdy zavděčila. Všechno, co jsem udělala, bylo málo dobré, koberec byl špatně vyluxovaný a prach nedostatečně utřený. Ještěže škola mi problémy nedělala. Není divu, že jsem měla pocit naprostého selhání.
U svých dětí jsem věděla, že na to musím jinak. Přesto se někdy kritice neubráním. Však jsem taky jen člověk, ne? Podle odborníků však neustálé kritizování dětí vede k pocitům méněcennosti. Nikomu neprospívá přehnaně kritické prostředí, tak se nad tím zamyslete. Zvláště teenageři jsou uvnitř velmi citliví. Zlaté pravidlo: nikdy neříkejte svým dětem to, co byste nechtěli, aby někdo říkal vám!
Nevyžádaná pomoc
Autor: iStockTak tohle mé děti rozzuří. Fakt je, že zrovna tohle dělám dost často. A i když si v ten moment okamžitě uvědomím, že bych to neměla dělat, někdy je už pozdě. Prostě to ze mě vyletí. Nevyžádaná rada nebo pomoc jsou asi u rodičů pochopitelné, protože už něco máme za sebou a chceme své potomky varovat, aby neudělali stejnou chybu.
Nejhorší je, když takovou radu začnete slovy: "Musíš to udělat…" Postupem času jsem zjistila, že i když je to někdy těžké akceptovat, nejlepší je nechat je, aby si svůj nos nabili sami. Samozřejmě pokud by šlo o život, holt jim tu radu dát musíte. Jinak z osobní zkušenosti radím: nevyžádané rady zvyšují vzdor u dětí a podrývají důvěru. I patnáctiletí potřebují pocit, že si něco můžou rozhodnout sami.
Srovnávání
Autor: iStockNo řekněte, máte rádi, když vás někdo srovnává s ostatními? Jak by se vám líbilo, kdyby vám někdo neustále předhazoval vaši hezčí a schopnější kolegyni nebo kamarádku? Mně by se to tedy nezamlouvalo! Jakmile začnete větou „proč nemůžeš být jako…“, věřte, že jste právě udělali největší chybu, kterou jste mohli ve výchově udělat. A hlavně jste hrozně moc svému klukovi nebo své dceři ublížili.
Takováto ublížení mívají velmi často kořeny u samotných rodičů, kteří si tímto způsobem řeší své vlastní frustrace. Mnoho puberťáků má pocit, že jsou napadeni, jakmile je rodiče srovnávají se sourozenci nebo spolužáky. Taky to podrývá jejich vzájemné vztahy a zvyšuje to emocionální napětí. Vaše dítě je vaše dítě, nemusíte ho s nikým srovnávat. Je to vaše krev, a tak i jeho horší stránky stojí za to, abyste je milovali (nebo je aspoň přijali).
Obviňování
Autor: iStockSpousta rodičů dělá při výchově dospívajících dětí velkou chybu – neustále si na ně stěžují všude kolem. Kvílejí, naříkají, stěžují si přátelům, sousedům, příbuzným – doma i na veřejnosti. Taková negativita oslabuje nejen rodičovskou výchovu, ale vytváří taky toxické prostředí. Neustálé obviňování děti deprimuje, jak se asi může takový náctiletý cítit, když vidí, že na něj rodiče pohlížejí pouze negativně? Je jasné, že v nich pak vzniká pocit méněcennosti a následně i touha po pomstě a odplatě. To snad chcete? Kdo s koho?
Předhazování sebe sama
Autor: iStockPokud jste se přistihli, že svým dospívajícím dětem při každé příležitosti vmetete do obličeje „když jsem byl/a já v tvém věku… bla bla bla...", je potřeba se zamyslet. Tím, že se jim vlastně de facto chlubíte, vysíláte trapné poselství: „Měl bys být jako já!“ Nezapomínejte, že teenageři pracují velmi důsledně na odloučení a individualizaci, nechtějí být jako dospělí, natož máma nebo táta! Chtějí svůj vlastní život a svou vlastní identitu.
A co víc – to, že jim předhazujete sami sebe, zvyšuje jejich nejistotu a aroganci. Takže lepší je svým dospívajícím dětem naslouchat (víc než mluvit), aniž byste si o nich dělali úsudek. Radujte se z toho, kdo jsou (nikoli z toho, kým byste je chtěli mít), a jděte příkladem.
Co byste neměli nikdy říkat dcerám, když jsou malé? Podívejte se na VIDEO: