Drsné omluvenky, hádky s učiteli, škola na háku: Jak se změnili studenti?
Pozdvižení na sociálních sítích vzbudil autentický omluvný list jistého maturanta, který na Facebook vyvěsila jeho matka. Není divu, protože student v něm mimo jiné psal, že do školy nešel, jelikož k tomu podle něj nebyl žádný důvod. Jindy svou nepřítomnost omluvil tím, že musel vstřebat zážitek potom, co v kině viděl film Star Wars. Jelikož ho ze školy ani náhodou nevyhodili, asi nebude takovou výjimkou. Dnešní studenti jsou celkem drsní. A jejich rodiče a učitelé taky, jinak by to těžko vydýchali.
Když jsem na základní škole dostala horší známku než dvojku, měla jsem pocit, že se zbořil svět, což mi rodiče svou reakcí jen potvrdili. Na gymnáziu už byla k přežití i trojka, ale ani ta ne moc často. Kdo měl čtyřky, mohl být rád, že ho nakonec pustí k maturitě. A to jsem chodila na obyčejný maloměstský gympl.
Tohle pololetí přinesl můj již dospělý syn N z chemie. Není to N jako NIC, ale N coby "neklasifikován" – mladý muž pro to nemá vysvětlení, ale já ano. Často se mu totiž nepodaří do školy vstát včas a chemie u nich ve škole bohužel pro něj bývá v prvních vyučovacích hodinách. Takže ho za pár dní čeká zkoušení před komisí, ale zatím se nezdá, že by ho to děsilo. Protože přece – i kdyby dostal v pololetí nakonec za pět, neznamená to, že bude mít pětku i na konci roku, a neprojde tak do maturitního ročníku. Aha. Ale nemělo by mě to překvapovat – už několik let mi odmítá ukazovat závěrečná vysvědčení s tím, že by mi mělo stačit, že prošel. Rozhodně má školu na háku víc, než jsem kdy měla já. A rozhodně v tom není sám. Dcera jedné mé kamarádky celou střední školu prolézala s odřenýma ušima, trojka byla důvodem k radosti. Jenže pak si řekla, že půjde na medicínu, koukla se párkrát do učebnic a dostala se na vybranou školu na první dobrou. A s úspěchem ji vystudovala, protože ji na rozdíl od školy střední bavila.
Syn další kamarádky měl známky snad ještě horší, ale pak se s přehledem dostal na tři vysoké školy a dvě z nich začal skutečně studovat. Jenže je také pravda, že některé vysoké školy začaly přihlížet i ke známkám na vysvědčení a přijímají i na základě těchto výsledků studia – a v tom případě by tyhle modely studentů byly dost nahrané.
Hovory s dětmi o sexu: Jaká pojmenování použít a neztrapnit se?
Je tříleté dítě malé na to, abyste s ním mluvili o tom, jak lidé přicházejí na svět? Vůbec ne. Ale není potřeba zacházet do anatomických podrobností.…celý článek
Prosím tě, jdi spát
Když její matka souhlasila a zajímala se, co přesně by potomek potřeboval vysvětlit, dozvěděla se, že "všechno", protože jí není jasné "nic". Co na to říct? "Prosím tě, jdi spát," poradila jí kamarádka a měla vlastně pravdu. Dopadlo to dobře. Stejně jako to, když se její dcera rozhodla, že vlastně musí dohnat jeden předmět, který jí celé čtyři roky nezajímal, protože z něj kvůli vybrané vysoké škole musí maturovat. Díky doučování to za pár týdnů zvládla.
To bylo za krále Kanišky
Každopádně já sama bych své studující děti za tyhle a podobné excesy někdy nejradši přetrhla vejpůl, jenže si jednak říkám, že je to do velké míry jejich boj, jednak někdy jim minimálně v duchu musím dát za pravdu. To třeba když se syn v dějepise učil, kdo a kdy vládl na jaké peřeji Nilu ve starověkém Egyptě a co se dálo v Indii za krále Kanišky. Dokonce jsem tehdy syna podezírala, že si jméno dávného vládce zapsal špatně – ale ono ne. Každopádně z dějepisu jsem maturovala, učila jsem se ho i na přijímačky na vysokou, ale na takovéhle podrobnosti jsem nenarazila.
