Když je máma poblíž, chovají se děti jako spratci. Proč?
Všimli jste si, že děti se chovají hůř ve společnosti matky? S babičkou, s tatínkem, prostě s kýmkoliv jiným jsou zlaté. Nekňourají, nestěžují si, neprudí. Máte to tak také? Čím to je?
"Se mnou byla tak hodná, nevím, proč se teď chová takhle," říká mi vždy má máma, když si u ní vyzvedávám svou skoro pětiletou dceru. Babičku miluje a rozhodně si k ní nedovolí tolik, co ke mně. Neodmlouvá, poslouchá a nemá žádný problém. Jakmile ale přijdu já, je jako vyměněná. Scéna většinou nastane už při obouvání, oblékání nebo po cestě domů.
Všichni z rodiny tvrdí, že je to divné a že spolu já a dcera máme asi nějaký problém. A já začala hledat chyby u sebe. A všimla jsem si, že nejsem jediná, kdo tenhle problém řeší. Proto vám chci říct jedno: Klid! Je to úplně normální!
"Byly v pohodě, ale jakmile ses objevila ty, pohoda byla ta tam! Nechápu to," řekl mamince a blogerce Kate Baltrotské její muž. I ona začala pátrat, čím to je. Díky tomu si přečetla článek s velice vtipným titulkem: "Studie: děti se chovají o 800 % hůř, když jsou s nimi v místnosti jejich matky!" Samozřejmě jde o falešnou studii, ale nemůžeme říct, že by byla daleko od pravdy.
Tenhle vtipný výzkum cituje i odborníky. "Zjistili jsme, že děti mladší osmi měsíců si šťastně hrály, avšak jakmile spatřily, že jejich matka vstoupila do místnosti, 99,9 procenta z nich začalo plakat, uvolnilo svěrače nebo potřebovalo okamžitou pozornost. 0,1 % dětí maminku nevidělo, ale pouze slyšelo její hlas. V tu chvíli tyto děti začaly házet věcmi a dožadovat se jídla, ačkoliv předtím jedly. Opravdu fascinující," říká tam rodinná psycholožka K.P. Leibowitz. I tady jde samozřejmě o nadsázku, ale mnoho maminek by potvrdilo, že se tak skutečně děje.
Důvod je jednoduchý! Máma je bezpečný přístav
A proč se tedy děti chovají v naší přítomnosti hůř? Je to jednoduché. Maminky jim dávají pocit bezpečí, tudíž na ně mohou hodit veškeré své pocity, trápení a starosti.
Přesně to tvrdí na svém blogu i autorka knih o rodičovství a přirozeném vývoji dětí Eva Kiedroňová: "Od narození je dítě nejčastěji s mámou, s kterou se cítí v bezpečí, uvolněně a s kterou se může naprosto uvolnit, vypustit veškeré přetlaky a chovat se tak, jak to zrovna cítí."
Odbornice Kiedroňová vysvětluje, že pro dítě může být zpočátku těžké naučit se sebeovládání před cizími lidmi. Pak se to ale naučí, ve společnosti se tedy drží, ale jakmile se vrátí k mamince, projeví plně své emoce.
"Z tohoto sebeovládání před cizími lidmi je dítě tak unavené, že když se vrátí domů, do svého hnízda, k milované mamince, která dítě miluje bezpodmínečně, uvolní své emoce a projeví se podrážděně. Začne fňukat a ukazuje nesouhlas třeba i s tím, co se dělo před několika hodinami tam, kde máma nebyla," vysvětluje.
Tohle na ně platí: Proč "nezlob" nikdy nezabere?
Jak by se podle ní měli rodiče zachovat? "Přestože je to nepříjemná situace, za kterou nás okolí soudí, je potřeba dítě nejdříve láskyplně pochopit, pomoci mu uklidnit se a uvolnit napětí, které v něm ještě přetrvává, a teprve poté mu ukázat cestu k uvolnění či vyřešení skutečnému. Ideální je dítě obejmout, ukázat mu, že jsme se na něj těšili, a začít si s ním klidně povídat," radí Kiedroňová.
To samé se podle odborníků děje i s jídlem. Doma si děti vymýšlejí, v jídle se šťourají a chtějí jíst jen konkrétní pokrmy. U známých, ve školce nebo na táboře pak nemají problém.
