Komu se rodí empatické děti s vysokou emoční inteligencí?
Je fajn slyšet, když vás někdo potká a řekne vám: "Jé, ta vaše dcera – jako by vám z oka vypadla!" Ovšem jak je to s dědictvím, pokud jde o emoční inteligenci? I ta se dědí, nebo se k ní musíme propracovat?
Schopnost člověka vnímat své vlastní emoce či chápat emoce ostatních obvykle nebývá považována za dědičný rys. Nová studie, která byla publikována v časopise Journal of Adolescent, ovšem zjistila, že emoční inteligence rodičů se prostřednictvím genů předává i jejich dětem a že je předávána po generace.
Výzkumníci zkoumali 152 rodin s dětmi ve věku mezi 16 a 17 lety a zjistili, že výše emoční inteligence (EQ nebo emocionální kvocient) rodičů úzce souvisí s tím, jak na tom jednou budou s EQ jejich děti.
Pokud ještě nemáte své vlastní děti a chcete je mít a toužíte po tom, aby měly dobré emocionální schopnosti, měli byste se nejprve zaměřit na svůj vlastní vývoj. EQ je sice daná, ale podle psycholožky Magdaleny Dostálové se dá do jisté míry trénovat v rámci práce na sobě samém.
Emoční inteligence je podle řady výzkumů považována za kombinaci vlivů genů a životního prostředí. Přestože je tedy vrozená, prostředí, v němž děti vyrůstají a které je spoluutváří, má značný potenciál míru emoční inteligence buď navyšovat, nebo naopak poškozovat a snižovat. Jak se tedy budete chovat doma před dítětem, jak mu budete dávat takzvané emoční lekce, to bude mít vliv na jeho emoční vyspělost.
Stále se ale vedou diskuse, co a do jaké míry je důležitější – zda vrozený potenciál jedince, nebo vliv prostředí. Podle výše uvedené studie záleží hodně na prostředí a na takzvaném „ohleduplném rodičovství". To zahrnuje nejen to, že jste si vědomi emocí vašeho dítěte, ale i to, že jste si vědomi taky svých vlastních emocí během výchovy. Mluvit laskavě, odpouštět chyby – to prospěje nejen vaší emoční inteligenci, ale z dlouhodobého hlediska hlavně dětem.
