100 let za opicemi? Dvě třetiny českých rodičů bijí své děti

Nedávno jsem potkala svou známou. Vyprávěla mi o svém jedenáctiletém synovi, který ztratil zadání ke školní práci. A co hůř – líčila mi, že se ani nesnažil ho najít. Tvrdil, že ho prostě nemá a že se zeptá spolužáků. Když odešel do školy, jeho matka ho za pár sekund našla ve zmatku na jeho psacím stole. 

Podle ní to bylo další synovo minus, protože se ani nesnažil zadání hledat. A proto chystala trest. Líčila mi, že až se vrátí domů, čeká ho výprask. Přišlo mi to docela děsivé, zvláště snad tím klidem, s jakým mi to vyprávěla. 

Ujistila jsem se, že nežertuje, a počkala jsem, zda si trest nakonec nerozmyslí. Ujistila mě, že rozhodně ne. Možná by vás to také zarazilo, ale fakt je, že zase taková výjimka to není. Spíš naopak. 

Přestože je v řadě evropských zemí fyzické trestání dětí zakázáno, Češi ho stále při výchově dětí hojně používají. Vždyť 63 procent české populace připouští užívání fyzických trestů minimálně ve výjimečných případech. Vyplývá to z nového výzkumu Ligy otevřených mužů (LOM) a výzkumné agentury Nielsen Admosphere. Přeloženo do běžného života: skoro dvě třetiny rodičů si myslí, že občas nějaká ta rána neuškodí. 

Srovnání s obdobným výzkumem z roku 2013 ukázalo, že přístup české populace k fyzickému trestání dětí se v zásadě nezměnil. 

Rodiče nejvíce trestají neposlušnost

Z výzkumu vyplývá, že téměř polovina (46 procent) rodičů, kteří používají fyzické tresty alespoň ve výjimečných případech, k nim sáhne z důvodu „neuposlechnutí rodiče či prarodiče“. Druhým nejčastějším důvodem je „lhaní“ dítěte, které je ovšem významně důležitější pro rodiče dětí starších 18 let (59 procent). U rodičů dětí mladších je lhaní důvodem k fyzickému trestání pouze v třetině případů.

„Fyzické tresty rodiče velmi často používají s cílem udržet si rodičovskou autoritu a ukázat dítěti potřebné hranice. Tyto tresty, především při jejich pravidelném používání, však autoritu rodiče snižují a hranice, které jimi rodič u dítěte vytváří, jsou hranicemi strachu, a nikoli hranicemi vnitřními. Dítě dodržuje pravidla ne kvůli tomu, že se s nimi ztotožňuje, ale kvůli tomu, že se bojí,” říká k tématu Petr Matoušek, odborný garant projektu Výchova bez násilí, který probíhá pod hlavičkou Ligy otevřených mužů. 

Blíží se konec tolerance k plácnutí a fackám?

Nejčastějším fyzickým trestem, který rodiče používají, je „plácnutí na zadek nebo přes ruce“. Této metody alespoň někdy využívá polovina rodičů nezletilých dětí, kteří používají fyzické tresty. Celá pětina pak neváhá dát pohlavek či facku. Téměř polovina české populace nad 15 let (43 procent) však facku nebo plácnutí nepovažuje za fyzický trest.

V tomto přístupu se však velmi liší mladší generace rodičů a budoucích rodičů. S výrokem, že „facka nebo plácnutí není fyzický trest“ souhlasí nejvíce lidé nad 55 let – více než polovina. U lidí mladších 24 let je to už jenom čtvrtina. 

Plácnutí a facky z výchovy pravděpodobně jen tak nezmizí. Skoro sedmdesát procent české populace se sice domnívá, že fyzické tresty nevychovávají, ale v určitých situacích je stále považují za nejlepší řešení. A pokud jde například o to, zda by fyzické tresty měly být zakázány zákonem, mají Češi poměrně jasno, a to včetně mladší generace.

Jejich zákaz v současné době podporuje jen sedm procent české populace 15+. Přesto zejména srovnání generace dnešních rodičů (dětí do 18 let) a starších rodičovských generací, které mají již dospělé děti, ukazuje, že tolerance k fyzickým trestům ve výchově v České republice již výrazně klesla – a dá se předpokládat, že bude i nadále zvolna klesat.

Při používání trestů kopírujeme své rodiče

Předchozí výzkumy ukázaly na přenos používání fyzických trestů mezi generacemi. Pokud je dítě fyzicky trestáno, je velká pravděpodobnost, že bude tento výchovný prostředek používat i při výchově svých vlastních dětí. Jako jediná cesta k prolomení tohoto stereotypu se tedy jeví změna chování rodičů.

„Rodiče velmi často trestat vlastně nechtějí. Činí tak zejména pod tlakem svého stresu. Zpětně potom trest obhajují jako jediné možné řešení. Samotný trest pak vlastně nemá nic společného s cílem napravit nebo poučit dítě – je to spíše o nás a našich emocích,“ míní Petr Matoušek. 

Liga otevřených mužů proto přichystala kurzy Výchova bez násilí, na kterých mají rodiče možnost naučit se, jak výchovu bez použití fyzických trestů zvládat. Jak si udržet rodičovskou autoritu a ukázat dítěti potřebné hranice bez použití násilí – včetně facek, pohlavků a plácnutí.