Děti, které dostávají na zadek, se později chovají násilnicky!
Myslíte si, že občasný výchovný pohlavek nebo plácnutí rákoskou či vařečkou jsou v pořádku? Slyšíte často věty typu „vždyť nás doma taky tloukli, a žádné následky to na nás nenechalo“? Jenže tělesné tresty ubližují, to je dnes již jasně prokázáno! Jak?
„Když jsme my byli děti, naplácání na zadek nebo výprask takzvaně na holou byly běžnou normou. Téměř každý z mých vrstevníků si tyto výchovné chvíle pamatuje i v dospělosti.
Pamatuju se, že jsem to několikrát schytala dokonce i na veřejnosti, před úplně cizími přihlížejícími lidmi. Zatímco dříve bylo plácnutí po pozadí – nebo pohlavek (v rámci hesla o tom, že je škoda rány, která padne vedle) – obecně tolerováno a pokládáno za naprosto normální rodičovskou metodu získání poslušnosti, v současné době je takové chování vnímáno jako velmi kontroverzní, až nepřípustné. Sama nevím, co je správně,“ svěřila se Anna, pětatřicetiletá maminka šestiletých dvojčat.
Jaký rodič, takové dítě!
Pravdou je, že k dnešnímu dni byly již ve více než padesáti zemích na celém světě (včetně například Francie, Švédska, Skotska nebo Jihoafrické republiky) zákonem zakázány veškeré formy tělesných trestů na dětech. Jedním z důvodů je mimo jiné fakt, že v posledních letech proběhla celá řada studií a průzkumů, které jednoznačně prokázaly, že bití, fackování i zdánlivě „nevinné“ pohlavkování můžou mít výrazně negativní vliv na duševní stav a zdravý vývoj dítěte. Mohou se totiž objevit poruchy kognitivních funkcí (poznávací funkce, jako jsou schopnost učení, čtení, vývoj řeči, paměť, pozornost, koncentrace atd.).
Nejnovější vědecká studie ale navíc naznačuje, že taková „výchova“ má většinou za následek (vedle výše zmíněného) také problémy s chováním, řešením krizových situací a zapojením do společnosti. Přesněji řečeno – u bitých dětí existuje několikanásobně vyšší pravděpodobnost, že budou mít sklony k násilí a agresivnímu jednání.
Facka je přece normální!?
Rozsáhlá studie, kterou provedli vědci z americké instituce University of Texas Medical Branch v Galvestonu a jejíž výsledky byly publikovány v odborném časopise The Journal of Pediatrics, zjistila, že děti, které byly v dětství tělesně trestány (jakoukoli formou), mají jednoznačně vyšší sklony k projevům násilí vůči svým blízkým, tedy zejména budoucím životním partnerům, a mají tedy trvalé potíže s budováním funkčních partnerských vztahů.
„V rámci výzkumu jsme shromáždili skutečně mnoho důkazů o tom, že tělesné tresty jsou škodlivé,“ uvádí Dr. Jeff Temple, profesor na University of Texas Medical Branch a jeden z autorů studie, a pokračuje: „Studie doplňuje celou řadu dřívějších poznatků a nově potvrzuje, že fyzické trestání dítěte souvisí s jeho násilnickými a agresivními sklony v chování v období dospívání a dospělosti. I když samozřejmě nemůžeme zjednodušeně říci, že občasný výprask automaticky způsobí pozdější problémy s chováním.
Znamená to ale, že pokud dítě vyrůstá v tom, že bití nebo fackování jsou běžným způsobem, jak vyřešit jakýkoli problém, nesouhlas, malý prohřešek nebo nevýznamný konflikt, přenese si takový vzor chování (přejatý od rodičů) do svého budoucího života.“
V rámci studie sledovali vědci 700 osob, a to dospívajících a mladých dospělých kolem dvaceti let. Ti byli součástí projektu již od střední školy. Z celkového počtu jich 19 % přiznalo, že se již dopustili nějaké formy násilí (a téměř tři čtvrtiny z nich potvrdily, že právě oni byli jako děti fyzicky trestáni).
